Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 22. říjen 2017

 Skutečných pamětníků staré Prahy je rok od roku méně a méně, ale Praha současná se do minulosti moc ráda vrací. Doslova zalíbení nachází ve starých kulinárních vzpomínkách, a tak je vánoční čas navýsost vhodnou dobou, kdy si je můžeme připomenout a nechat doma zavonět něco ze zažloutlých pamětnických kuchařských notesů. Pohledem do minulosti najdeme vždy něco nového a zajímavého. Stačí kupříkladu otevřít knihu Leoše Karla Žižky Staropražské vzpomínky, vydanou vlastním nákladem r. 1946, a začíst se do jeho milých osobních vzpomínek. Kniha barvitě líčí staropražský život v ulicích, domech, rynečcích a zahradách a nezapomíná na žádná místa, která Staropražané milovali a milují. Není divu, že velká část je věnována kouzelné atmosféře pražské zimy a především vánočnímu času ve staré Praze.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 28. srpen 2017

S Hanku Zemanovou jsme si povídali dlouho, tuze dlouho. Sféra má určený počet stránek a "přifouknout" nejde. Bylo by škoda, kdybyste si rozhovor nemohli přečíst celý. Naštěstí máme ještě další možnost, jak Vám, milí čtenáři, myšlenky Hanky Zemanové přiblížit. Uvařte si dobrou kávu, nebo stylově bylinkový čaj a ponořte se do čtení o léčivé moci přírody, ktrá nás obklopuje...

Hana Zemanová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Je autorkou nejprodávanějších knih o biopotravinách: Biokuchařky a BioAbecedáře. V září 2016 vyšla její třetí kniha, kompletně přepracovaná Biokuchařka, která se jmenuje Nová biokuchařka Hanky Zemanové. Pochází z Prahy, ale už více než deset let žije na venkově ve Středních Čechách. Je maminkou dvou dcer, desetileté Natálky a pětileté Elišky. Téměř dvacet let se profesně věnuje ekologickému zemědělství, biopotravinám a zdravému životnímu stylu.

Když přijedete za Hankou Zemanovou k ní domů, uvítá vás otevřená zahrada plná kvetoucích bylin, ovečky se slepicemi ve společné ohradě a úhledný cihlový domek. A hlavně, usměvavá Hanka, prostřený stůl s bylinkovým čajem a kyticí něžných květin. Povídaly jsem si spolu dlouho a já jsem celou dobu měla pocit, že proti mně sedí pravá luční víla.

 Poprvé jsme spolu mluvily před 7 lety. Tehdy bylo bio v plenkách. Co všechno se od té doby podle vás změnilo? Kromě toho, že asi všechno?

Změnilo se opravdu všechno. Když jsem chtěla zaktualizovat Biokuchařku pro druhé vydání, pochopila jsem, že to není možné, že všechno je jinak. Proto je úplně nová. Před deseti lety bylo informací relativně málo. Panovaly předsudky, že bio je jen zrní, klíčky a sója. Na to reagovala moje kniha před deseti lety a informace dala do uceleného balíčku. Teď po deseti letech nastal pravý opak. Informací je příliš mnoho a velmi často si protiřečí. Mezi lidmi zavládl značný chaos v tom, co vlastně jíst a co ne. Objevilo se i mnoho nových výživových směrů. Všechny mají tendenci považovat se za jediné správné, bez kterých nelze zdravě být a žít. Hodně lidí jde do změny stravování moc hr a začne experimentovat na sobě. Podle mě to klíčové, co se musíme my všichni učit, je umění rozlišovat. V informacích, v jídle, kosmetice, zázračných kurzech, jak být pravou ženou, vědomým mužem, respektujícím rodičem… Je to zvláštní, často o tom sama přemítám a mám pocit, že to velké množství kurzů, seminářů, webinářů a knih o šťastném životě je reakcí na to, že se jako společnost necítíme šťastní. Ocitáme se tak v paradoxní situaci, že snad nikdy v historii neměli lidé přístup k tak velkému množství moudrých rad, jak dobře, zdravě, vědomě a šťastně žít a současně se za posledních patnáct let spotřeba antidepresiv téměř ztrojnásobila. Proto když píšu své knihy, stále mám hodně na paměti, abych nevnášela do výživy žádný další zmatek, ale naopak lidem pomáhala utřídit si všechny informace. Proto nabízím jakési klíče k rozlišování, střízlivý přístup zlaté střední cesty, způsob, jak hledat přirozenou kvalitu a přirozený životní styl.

Vím, že moudří vegetariáni vědí, že když si na návštěvě u lidí, na kterých jim opravdu záleží, vezmou např. hovězí vývar, že se jim svět nezhroutí, jejich organismus to přijme. Menší škoda, než aby urazili někoho, kdo jim jídlo s láskou připravil.

Většinou tak jednají lidé, kteří už mají spoustu zkušeností a vědí, že výběr kvalitních potravin je jen jeden z pilířů jejich života. Stejně tak sytí naše tělo i duši to, když jíme celá rodina, nebo i vícegenerační rodina u jednoho stolu a pochutnáváme si v příjemné atmosféře na doma připravené jídlo. Doba je náročná a příliš rychlá, máme velkou svobodu, se kterou souvisí i ztráta jakéhokoli ukotvení či pevných kořenů. Mladí lidé, kteří hledají sama sebe tak snadno propadnou různým výživovým směrům, které mají tendenci se tvářit, že kromě výživy jsou i spásou pro duši. Tímhle jevem se zabývá ortorexie. Ti, kteří jí propadnou, se chovají jako typicky závislí lidé. Stávají se z nich fanatici. Mají tendenci stále obhajovat své názory, poučovat ostatní, často i útočí při prosazování svých názorů a nejsou tolerantní. Dokonce mají pocit jisté nadřazenosti z toho, že oni jsou ti, kteří „prohlédli“ a znají podstatu zdraví…..Dostávají se do stavu, kdy zkoumají jenom sami sebe, své vyladění a svoje jídlo. A tak se může stát, že odmítnou jít na rodinný oběd, který třeba s láskou připravila babička, ale samozřejmě ne přesně podle jejich pravidel. Nebo jdou, ale vysvětlují, že oni to nejí a proč to nejí a stresují všechny kolem sebe. Já jsem si to v sobě nastavila tak, že kdykoli jdeme na jídlo k mé mamince, tak jsem moc ráda, že pro nás uvařila a vážím si toho. To, že si dá kdokoli práci s přípravou domácího poctivého jídla, vnímám vždy jako velkou hodnotu, i když to třeba není bio…

 Ve vaší nové Biokuchařce jsou popsány z mnoha stran různé druhy stravování, např. Ájurvéda, makrobiotika, raw, vegetariánská…Spojujete jídlo s cítěním, životní filozofií, s myšlenkami např. Deepaka Chopry. Proč? Máte svůj oblíbený způsob stravování?

Neumím se zařadit do žádného přesně definovaného výživového proudu. Jíme potraviny, které vznikly co nejpřirozenějším způsobem v rámci ekologického zemědělství nebo vyrostly na naší zahradě. Jíme vždy do sytosti to, co má plnou sezónu. Upřednostňujeme domácí stravu před restauracemi, ale když jsme na dovolené, tak to nijak neřešíme a jíme, co je k dispozici. Nejsem úplná vegetariánka, ale maso jím málokdy. A v každé odpovědi tohoto rozhovoru je nějaký střípek mé životní filozofie. Necítím potřebu svou životní filozofii nějak dál pojmenovávat. Spíše než „filozofie“ je to pro mě cesta objevování na celý život a třeba teď po čtyřicítce cítím, jak moc se mi životní styl mění. Je to každodenní hledání, nalézání, ale i ztrácení a opětovné hledání mé vnitřní rovnováhy. Chci mít dobrý pocit z toho, jak žiju, jaké mám vztahy, jak se chovám k rodině, k cizím lidem i k přírodě. Snažím se vytvářet hezký život sama sobě i lidem kolem mě a dělat to, čím mohu být užitečná. Mám to štěstí, že moje životní poslání je současně i mou vášní.

 Vaše krédo je, že bio filozofie není jen o tom, že je to dobré pro moje zdraví, ale hlavně je to dobré a užitečné pro celou zemi, naši planetu. Má tato myšlenka dobrou osvětu?

Život, který neničí Matku Zemi je pro mě alfa omega a hlavní důvod, proč to celé dělám. Je to pro mě nejhlubší téma, které ve mě vibruje a současně mě i vnitřně trápí. Proto do svých Biokuchařek vkládám hodně ekologické tematiky. Tak například v Nové Biokuchařce je nádherná pasáž o půdě. Když jsem ji psala, bylo to pro mě nejdojemnější a nejsilnější moment knihy. Vím, že proto ty knihy píšu. Chci lidem tyhle myšlenky předat. Víc než recepty. Ale vím, že recepty jsou praktický nástroj, který může čtenáře motivovat a pomoci v každodenním životě, skrze který můžeme dělat my jednotlivci nejvíce změn.
Když lidé jedí zdravě jen kvůli své ideální kondici a postavě, tak se vytrácí to, že jsme tady na planetě proto, abychom pomáhali a něčemu dobrému a prospěšnému sloužili. Být v dobré kondici je vlastně jen pomůcka k tomu, abychom mohli dobře dělat tu naši misi. Službu lidem a naší planetě. Proto je půlka mojí nové knihy věnována receptům a půlka „osvětě“, která je ale psaná velmi atraktivní a čtivou formou.

Co můžeme dělat my jednotlivci?
Co byste doporučila?

Pokud se budeme bavit o jídle, pak je ideální si najít svého ekofarmáře, nebo se zapojit do Komunitou podporovaného zemědělství, popřípadě mít svou zahradu a jíst sezónní produkty. A omezit se v té velké pestrosti potravin. Není zdravé ani ekologické jíst v zimě rajčata, okurky a jahody. Jsme zvyklí mít pořád všechno a obávám se, že dětem to přijde už úplně normální…..

Posíláme Marušku ke dvanácti měsíčkům pro jahody?

Přesně tak. A nemáme pocit, že děláme něco špatného, něco proti přírodě. Trest přichází v podobě narušeného ekosystému. Supermarkety chtějí vytvořit iluzi, že kdykoli si vzpomeneme, můžeme mít cokoli, na co si vzpomeneme. Ale tak to není v řádu našeho světa. Myslím, že by stálo za to si uspořádat život tak, aby souzněl s rytmem přírody. A jsem přesvědčená o tom, že mít kdykoli cokoli nepřináší větší štěstí. Nemluvím ani o tom, jak moc se tím devastuje životní prostředí. Jediné k čemu je převážení potravin přes celý svět „dobré“, je růst HDP.

Lidé často dávají přednost “superfoods” z ciziny před naší lokální, českou produkcí. On už jenom ten název… Viděla jsem prodávat český chléb s chia semínky. Co byste doporučila Čechům?

Chia semínka se pro mne stala možná ještě s kustovnicí takovým mediálně „profláknutým“ zástupcem superpotravin…Bohužel lidé snadno propadnou víře, že není třeba dělat žádné velké změny ve výživě, protože to je běh na dlouhou trať, ale stačí pojídat chia nebo jakékoli jiné superpotraviny. Lidé mají rádi snadná, tak trošku instantní řešení. Když jsem promýšlela svou kapitolu o superfood, seděla jsem na dětském hřišti, kde byly také dvě dámy, v relativně pokročilém věku a bavily se o tom, že přidávají chia semínka do bábovky. Tak jsem si říkala, jestli také řeší, z jakých vajíček připravují těsto či jakou používají mouku…V Biokuchařce jsem proto tomuto trendu věnovala poměrně dlouhou kapitolu a nabídla zcela jiný a selským rozumem pochopitelný pohled na tyto výživově zajímavé potraviny. Chia tak patří do exotických superfoods, což je pro mě jen jedna podskupina. Mnohem více mě zajímají naše české superpotraviny.

Máte své „superfoods“, které byste doporučila?

Máme je všichni k dispozici, můžeme je mít zadarmo a v té nejlepší čerstvé kvalitě. Od jara jsou to nejdříve divoké plevele a byliny. V Čechách se říká: „ Mráz kopřivu nespálí“. Já ve volně rostoucích bylinách cítím jejich sílu a divokost. Celé léto si můžeme sbírat lesní i volně rostoucí plody, chodit na borůvky a na houby, na podzim na ořechy. České divoké plody - dřínky, hložinky, trnky, šípky…málokdo už je zná. To jsou všechno pro mě superpotraviny, které mají obrovskou vitalitu a energii. Další český poklad je kysané zelí. Jestli si ho pořád někdo vyrábí, tak ať nepřestává a naučí to svoje děti, protože to je obrovský dar. Stejně tak křen. Teď ho utlačuje zázvor. Nemám proti němu nic, sama ho mám moc ráda. Jen chudák křen nemá takové „promo“ jako zázvor. Moc záleží na propagaci, jak se daná potravina rozšíří. Přitom křen má neskutečné účinky a jsme s ním lokálně propojeni. Sotva na začátku jara povolí zem, už ho můžeme získat. A v tu chvíli ho naše tělo nejvíc potřebuje. Posílí imunitní systém, povzbudí střeva, působí antibioticky a antibakteriálně, rozpouští hleny, má obrovské množství minerálních látek a vitamínu C, mnohem víc než nějaké ovoce. Pro mě to je zázrak. A přitom, i když nám roste na zahradě, tak ho nepoužívám tak často, jak bych chtěla….

Co vám bylinky dávají?

Nejsem žádná bylinářka, ale vnímám, jak se rostliny kolem mě mění v závislosti nejen na ročním období, ale i na tom, co třeba momentálně prožívám. V době kolem rozvodu, to jsem si uvědomila až zpětně, jsem měla plnou zahradu řebříčku. Nejdřív jsem ho trhala do kytek, pak jsem si z něj začala dělat čaj. Později ke mně přišla informace, že řebříček je rostlina zasvěcená Venuši, bohyni lásky a touhy a tak jsem to vnímala tak, že mi přišel pomoci léčit mé ženské zranění. Moc mě to překvapilo a dojímalo. Letos k nám přišlo spousty divizen, tak je suším, protože ji třeba budeme potřebovat. Nevím. Ale kamarádce, která taky žije hodně propojená se svou zahradou, přišly k domu v době těhotenství bylinky, které bývají ve směsích při těhotné ženy. Byliny a jedlé květy také namáčím do vody, nechávám přes den na sluníčku a přes den tuhle bylino-květovou vodu popíjíme. A kromě toho všeho jsou byliny a léčivé květy velkým zdrojem krásy a radosti v mém životě.

Chystáte novou knihu?

V současné době procházím takovou větší regenerací, odpočinkem a věnuji se hlavně rodině a domovu a různým menším projektům. Vždy když píšu knihu, tak vydám obrovskou energii, až příliš si sáhnu do rezerv a pak se tak rok či dva zase dostávám do rovnováhy a studuji pro další knihy. Nyní v sobě nosím dvě knihy, jsou i v nějaké fázi rozpracovanosti, ale ještě nevím, do které se pustím…..jedna se týká dětské stravy a druhá ženského zdraví.

 Prošla jste rozvodem, který asi nikdo, kdo vás trochu sleduje, nečekal. Úplně mě to ohromilo.

Jo, to mě taky. (S úsměvem.) Před pár lety jsem na tohle téma vedla několik rozhovorů. Bylo to pro mě takové terapeutické, potřebovala jsem se ze všeho vymluvit. Srovnávala jsem si myšlenky a pocity. Čím jsem od toho dál, už nevidím žádný důvod o tom mluvit a vracet se k tomu. Ne proto, že bych něco tajila před sebou, před jinými, ale už mě to nebaví. Už žiju jinou etapu svého života.

Je to pryč, odložené v krabici v rohu? Hanko, nechci vás nutit se zase ohlížet zpět, snad jedině se zeptám, zda je něco, co byste mohla poradit nebo vzkázat ženám, které jsou v podobné situaci?

Já se vlastně už ani neumím přesně vžít do těch pocitů tenkrát. Často mi píšou ženy, které jsou v té bolestné fázi čerstvého rozchodu. Cítí se opuštěné a jsou samy na malé děti. Moc ráda bych jim pomohla, ale stejně vím, že každý si tím musí projít sám a po svém. Můžu předat dva momenty. Jeden je užitečnost samoty. Ze začátku pro mě bylo opravdu těžké zvládnout roční a pětileté dítě, i mě samotnou v troskách. K tomu zahradu a dům. Měla jsem pocit, že to psychicky ani fyzicky nedám. Přijde večer, děti usnou a vy se nemáte s kým podělit o to všechno. Najednou jsem začala vnímat, že ta samota mi byla daná jako dar, jako možnost bilance uprostřed života. Těsně před čtyřicítkou jsem najednou měla každý večer čas jenom sama na sebe a tak jsem přemítala o tom, jak jsem žila, jak chci a nechci žít dál, co mě doopravdy nejvíc na všem zraňuje, co se na celé situaci mohu učit, atd. atd. atd…. Byla to taková skvělá mezihra mezi dvěma etapami života. Kdybych hned vklouzla do nového vztahu, tak bych tímhle neprošla. Žila jsem dva roky jen s dcerami, postavila jsem se na nohy sama. Nesmírně mě to proměnilo a posunulo.

A ten druhý moment?

Přestat nad sebou plakat. Nemám na mysli přestat plakat, to ne, slzy jsou hojivé a nemá cenu je před nikým, ani před dětmi skrývat. Ale v určité fázi musí člověk pustit sebelítost a starou známou roli oběti. Když se jí člověk zuby nehty drží a vlastně je to jediné, na čem staví svoji hodnotu a každému vypráví, co zažil a jak to má těžké a co ty chudinky děti bez tatínka….. Tohle je moc důležité opustit. Protože jinak nám chybí síla pro nový život. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že tak jako si tvoří nový život můj bývalý muž, že si stejně tak já mohu tvořit úplně nový život. Začala jsem se na to všechno těšit a vnímala jsem, že musím ale plně převzít zodpovědnost za to, jak žiju, do svých rukou. I když jsem prošla desítkami terapií, konzultací i rádců kolem mě bylo mnoho, tak tohle za nás stejně nikdo neudělá.

Hraje nějakou roli čas?

Velkou. Dobu hojení nejde nijak urychlit. A ani nemá cenu chtít ten čas zkrátit. I když je pravda, že jsem se taky těšila, až uběhne pár let od rozvodu a bude mi lépe. Zpětně si ale uvědomuju, že to vůbec nebylo jen těžké období. Naopak vnímám, že těžké životní zkoušky v sobě skrývají i nějaké momenty větší posvátnosti a zázračnosti, která přichází v každodenním životě. A objevovalo se i hodně pomocníků všeho druhu. Takže vlastně to byla jedna z nejzajímavějších etap mého dosavadního života. Otevřela jsem se v té době ženám. Začala jsem si uvědomovat, co všechno nesou na sobě, jaké leckdy zažívají příběhy. Že moje situace není dobrá, ale není to tragédie.
Je to pro mě zajímavé poznání, předtím jsem neměla pocit, že žiju nespokojený život, ale dneska cítím, že mám mnohem lepší a hlubší vztah k sobě, dětem, lidem i k přírodě. Umožnilo mi to žít lepší variantu sama sebe.

Happy end na závěr. Máte nového partnera. Co o něm řeknete hezkého?

To už je moje soukromí, ale mohu říct, že je pro mě velkým darem to, že přijal do srdce nejen mě, ale i obě moje dcery. Neumím si představit, že bych měla partnera, který by je nebral tak jako já. I když není táta a holkám říkáme, že tátu mají jen jednoho, tak můj partner jim dává velkou lásku, mužskou přítomnost a pocit ochrany v každodenním životě.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 28. červen 2017

Granát si obvykle spojujeme s tzv. českým granátem a jeho temně rudou barvou. Kromě modré ale hýří všemi barvami a  dovede nás vyvést z pesimistických nálad. Seznamte se se hessonitem, tsavoritem, andraditem a demantoidem a dalšími.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 21. kvě 2017

Jaroslav Homolka - Informace je poklad, pokračování ze Sféry č. 6/2017

Částečná dohoda je lepší pro budoucí jednání než konflikt.

Informace jsou poklad, někdy můžeme zažít pokušení, tahat je jako eso z rukávu. Je to správné? Jak vést jednání, abychom dosáhli dobré dohody pro všechny? A jak vůbec poznám dobrou dohodu? I s těmito dovednostmi překvapivě souvisí druhý workshop #PredátorCode – Umění ovládnout informace.

Můžu předávané informace mírně zaobalit, pokud jsou třeba nepříjemné?
Předávám je s cílem toho druhého člověka podpořit. To je zpětná vazba. Nemazat mu med kolem pusy, ani ho sestřelit. Druhý musí cítit, že s ním jednáme upřímně. Když budu předávat informaci, raději ji předám jako dvě jednoduché holé věty než jako souvětí. Souvětím zředím význam jedné z těch vět.

Leckdo doporučuje sendvičovou metodu. Pochválit, vytknout chybu, pochválit. Je podle vás účinná?
Mně to připadá jako podvod. Doporučuji, vyzkoušejte na dětech. Jednou to projde, a po druhé už ani to děcko nebude věřit. Příště raději uteče. Dospělý člověk nám taky nebude věřit, jen to jako to děcko neprojeví.

Je lepší způsob?
Jak vám zní: „Jsi skvělý skokan, že sis koupil kecky, ale ještě neskáčeš metrdvacet. A navíc k tomu používáme tu prokletou spojku ALE. Tím úplně vyvrátíme, co jsme řekli. Dejme tam „a“ jako spojku. Poznáte rozdíl.
Raději používám metodu čistý vzduch. Mezi čtyřma očima. Předložit podklady, jsme partneři, pojďme se domluvit. Že to bude negativní? Negativní je jen pocit. Když jednáme otevřeně, tak žádná informace není negativní. Že ještě neumíte skákat metrdvacet do výšky neznamená, že spolu ten metrdvacet nedáme.

Jak se připravit na jednání, abych mohl být v klidu dravce?
Musím dobře zvážit svoje šance. A udělat pro zvýšení svých šancí maximum. Osobně doporučuji, většina jednání neproběhne jen v jednom kole. Snažím se navazovat na ta přechozí. Z minulého jsem si třeba odnesl parametry “Máš vymyslet Jardo to a to.” Další jednání s tím začnu. “Chtěli jste ode mne řešení, které dosáhne tohoto a tohoto parametru, dovolte mi teď, abych vám to řešení představil.” A počkám.
Partneři zareagují. Buď se parametry změnily anebo odsouhlasí parametry z minula a tím už napůl odsouhlasili moje řešení. Dostávám se ke svému cíli.

Co když zjistíte, že vám nějaká důležitá informace chybí?
Bude další kolo a už nesmím být nepřipravený. Z každého jednání se učím. Úplně přirozená věc lidskému organismu. Dám si chviličku, abych po jednání udělal zápis ve formě zprávy a označil si věci, které jsem prostě nevěděl a měl jsem je vědět. A připravím si otázky, abych ty díry zaplnil.

Co mi může pomoct k úspěšnému jednání?
Co nejlepší příprava dopředu. Podceňujeme ji, vaříme z vody, lžeme... Zavazujeme se k věcem, které nejsme schopni splnit. Ale pak je od nás vyžadují. Nejstrašnější je, když něco slíbíte a nedodržíte. Stáhnou vás z kůže.

80 % úspěchu každého jednání je příprava.

Potřebuji mít v rukávu předem nějaké eso?
Eso v rukávu je nefér jednání vůči partnerovi. Hraju s kartami, které jsou cinknuté. Partner je slušný. Co příště udělá?

Nebude mi věřit, nebude chtít se mnou jednat?
Nebude mě vůbec poslouchat, až do chvíle, než si bude myslet, že zase vytáhnu eso. A když to půjde, úplně se mi vyhne. Takže moje eso v rukávu jedině jako ústupová cesta. Zastavit jednání, vyjednat si čas na lepší přípravu a pokračovat v jednání.

Vidíte, “eso v rukávu” mně připadalo, že to je jen taková vtipná hláška. A vy ji berete doslova. A že je to velmi unfair jednání.
Právě proto. Spousta obchodnických seminářů na jedné straně říká, vytvořte si důvěru s klientem a pak říká, mějte něco v rukávu. To nelze. Důvěra se prověřuje.

Když jednou budu klientovi lhát, příště mi ve vlastním zájmu nebude věřit.

Existuje i kniha, která nabádá, jak mluvit a manipulovat s lidmi. Mám pocit, že to nemám zapotřebí, vědomě manipulovat, že ji nechci číst.
Doporučení: Kupte si ji! A naučte se podle ní manipulaci bránit!
Manipulovat může s námi jenom ten, komu to dovolíme. A jsme zodpovědní za to, že se nenecháme manipulovat. Ano, můžeme se ohánět etickým kodexem. Když ho lidé nedodržují, nefunguje.

Jak má optimálně vypadat zápis z jednání, bez čeho nesmím odejít?
Má-li jednání mít konec, musí padnout nějaké rozhodnutí nebo závazek. My tomu říkáme dohoda. Můžu ji získat Sokratovskou metodou postupného ano. Takže jsme se domluvili na ... A ticho. Druhý musí zareagovat. Říct ano nebo ne. Za druhé ... Za třetí, za čtvrté... Pět bodů už je hodně, tři jsou lepší, sedm si už nepamatuju. Musí přijít závěrečná otázka: Platí tato naše dohoda?

Dohodu poznám, když vím: KDO, CO, KDY, KDE, JAK, S JAKÝM VÝSLEDKEM.

A rozdělená odpovědnost. Kdo z nás to udělá. To je dobré jednání. Za třicet vteřin až do jedné minuty jsem určitě schopen si to zapsat do Evernote.

Kdy si pořizovat zápis?
Ideální je v nejkratším možném čase od schůzky. Pozor, doporučuju sepisovat a radovat se z výsledku tak 150 metrů od místa, kde jsem vyjednával. Aby tu moji radost nikdo neviděl. Mohli by mě zavolat zpátky a změnit dohodu. Sednu do auta, pustím si muziku, naklepu zápis do telefonu a odjíždím.

Co zaručí spokojenost a úspěch dalšího jednání?
Dobrý výsledek toho předchozího. Úspěch plodí úspěch. Když se budeme při jednání spolu prát, na další jednání přijdeme nastaveni znovu na praní. To není produktivní.

Ústup není prohra. Ústup je zvolení lepšího načasování za lepších podmínek pro moji prioritu.

Částečná dohoda je lepší pro budoucí jednání než konflikt.
Z každého jednání se učím a můžu v rámci pokračování jednání ustoupit ze svých priorit. Teď se dostala na čtvrté místo a já se připravím na další jednání tak, abych zase bojoval o první místo. To je rozumné a moudré.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 11. leden 2017

Chilli con carne

pro 4 osoby:

750 g hovězího mletého masa,

podzemnicový olej,

400 g sterilovaných fazolí několika druhů a barev,

3 cibule,

2-3 stroužky česneku,

2 sladké červené papriky,

1 lžička sladké mleté červené papriky,

podle chuti špetka mletého chilli koření,

2-4 chilli papričky,

kousek celé skořice,

350 g loupaných rajčat (čerstvých i sterilovaných),

3 lžíce rajského protlaku,

špetka sušeného oregana, lžička třtinového cukru,

nastrouhaná citrónová kůra, vývar z hovězího masa,

čerstvé lístky oregána,

2-4 čtverečky hořké vysokoprocentní čokolády,

sůl a pepř

Postup přípravy:

Drobně nasekanou cibulku orestujeme na oleji, přidáme nakrájenou papriku a nasekaný česnek. Ochutíme špetkou mleté papriky a chilli. Přidáme hovězí maso, kousek celé skořice a za stálého míchání osmahneme ze všech stran. Osolíme, opepříme, přidáme špetku sušeného oregána, třtinový cukr rajský protlak. Zprudka zarestujeme, ochutíme nastrouhanou citrónovou kůrou, zalijeme malým množstvím vývaru a pod poklicí zvolna dusíme. Do téměř hotového pokrmu přidáme sterilované fazole a nakrájená loupaná rajčata. Společně krátce povaříme. Chilli con carne dochutíme několika čtverečky kvalitní hořké čokolády a čerstvými lístky oregána.

Touto verzí chilli con carne si připomínám Dominikánskou republiku. Bylo to pro mě úžasné chuťové okouzlení jídlem i nádhernou zemí.

www.gurmánka.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 21. srpen 2016

Klasický recept na oblíbený drobenkový koláč lze použít na všechny druhy sezónního ovoce. Zvláště chutný je se šťavnatými švestkami a tvarohovou nádivkou.

Potřebujeme:

na drobenkovou směs:
• 250 g hladké nebo polohrubé mouky
• 1 zarovnaná lžička kypřícího prášku do pečiva
• 100 g krupicového cukru
• 100 g másla
• 1 vejce
• + plátek másla na vymazání pečící formy

na tvarohovou nádivku:
• 250 g měkkého tvarohu
• 1 sáček vanilkového cukru
• 1 lžíce moučkového cukru
• 1 vejce

a čerstvé švestky, vypeckované a pokrájené na menší kousky

Postup přípravy:

V míse smícháme mouku s kypřícím práškem do pečiva, přidáme cukr, kostičky chladného másla a přidáme vejce. Prsty promneme tak, abychom získali drobivou směs, tzv. drobenku. Z celého množství odebereme jednu třetinu a dáme ji stranou na posypání koláče. Zbylé dvě třetiny drobenkové směsi použijeme na vytvoření spodní vrstvy koláče. Formu nejprve vymažeme plátkem másla a poté vysypeme drobenkou směsí, kterou rovnoměrně rozhrneme po celé ploše dna. Přidáme tvarohovou nádivku. Měkký tvaroh smícháme s cukrem a vejcem, dobře rozmícháme. Hladký tvarohový krém nalijeme na spodní vrstvu drobenkové směsi a poklademe ovocem. Švestky vypeckujeme a podle potřeby nakrájíme na menší kousky. Na švestky nasypeme zbylou drobenkovou směs a koláč vložíme do rozehřáté trouby na 180 °C. Pečeme na střední příčce horkovzdušné trouby cca 35 minut.

Další inspirace z kuchyně Šárky Škáchové na www.gurmanka.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 14. červen 2016

Změněné stavy vědomí jsou lidstvu známy tisíce let v nejrůznějších podobách. Možnosti současné vědy sice nabízejí nová vysvětlení některých souvisejících fenoménů, zdaleka však ne úplná. Dosud totiž neexistují nástroje, které by mohly popsat skutečnou podstatu lidského vědomí a osobní prožitky a výpovědi považuje převážná část vědecké obce za příliš subjektivní. Historicky první česká transpersonální konference nabídla rovnou několik úhlů pohledu na tuto problematiku.

Hlavním protagonistou celé akce byl profesor Stanislav Grof, který se věnoval zkoumání účinků psychedelik a možnostem jejich terapeutického využití již v 50. letech nejprve v Československu a následně v Americe, než bylo LSD zapsáno na seznam zakázaných látek. Se svou ženou Christinou vyvinul metodu holotropního dýchání umožňující prožitek změněného stavu vědomí i bez požití drog. S dalšími významnými psychology Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem založil Společnost pro transpersonální psychologii, na níž navázala Mezinárodní transpersonální společnost, interdisciplinární vědecká organizace usilující o posun paradigmatu ve vědeckém myšlení (pojem transpersonální odkazuje na transcendentní nebo spirituální aspekty lidské zkušenosti, tedy na fenomény překračující běžné, každodenní prožitky).

Právě tento odlišný pohled na lidské vědomí jako nutná výzva současnému materialistickému myšlení byl hlavním tématem úvodní přednášky Stanislava Grofa a vlastně i podstatou celého víkendového setkání. Vychází přitom z poznání, že vědomí není jen výsledkem materiálních neurologických procesů v lidském mozku a pro porozumění života každého z nás, ale i všeho, co nás obklopuje, je proto nutné s tímto předpokladem pracovat i v dalších oblastech vědy. Praktickému využití takového přístupu bylo možné lépe porozumět hned v následujících přednáškách těch, kteří s ním pracují přímo v terapii.

Například psychiatr Stanislav Kudrle má velmi dobré zkušenosti s metodou holotropního dýchání při léčbě závislých. Intenzivní prožitky a návraty do minulosti vyvolávající zcela nový pohled na danou situaci pomáhají jeho klientům lépe porozumět své závislosti - uvědomit si její kořeny a řešit tak samotnou příčinu problému nebo ji dokonce začít vnímat jako velkou příležitost pro změnu.

Psycholog Michael Vančura, zakladatel občanského sdružení Diabasis, promluvil o tzv. psychospirituální krizi, který současná věda považuje za patologický a zaměňuje ho s duševní poruchou, zatímco se jedná „pouze" o příliš rychlý osobní rozvoj, který je natolik intenzivní, že jím zasažený jedinec nezvládá své zážitky spojit se svým dosavadním životem. Rozdílný přístup je pak pro takového člověka naprosto zásadní. Buď může skončit v psychiatrické léčebně a s doživotní diagnózou dlouhodobě užívat utišující léky, nebo za pomocí terapeutů projde celou krizí a během pouhých pár týdnů je schopen plného návratu do běžného života. Dalšími přednášejícími v prvním diskuzním panelu byl psychiatr Milan Hrabánek, který přiblížil metodu holotropního dýchání ve vodě a psychiatrička Zdena Kmuníčková zdůrazňující především samoléčící složku duše a také přirozenou potřebu blízkosti mezi lidmi.

Další část programu byla věnována nedávno obnovenému výzkumu psychedelik, kterého se zúčastnili odborníci z Národního ústavu duševního zdraví. Návštěvníkům konference předložili mnoho zajímavých dat a shrnutí dosavadních výsledků jejich výzkumu, přičemž také přesně popsali fungování mozku během užití psilocybinu. Zmínili např. skutečnost, že k tomu, co testovaní dobrovolníci popisují jako rozpouštění ega, dochází také na fyziologické úrovni nebo fakt, že psilocybin nezvyšuje činnost té části mozku, která je aktivní při klidném rozjímání, ale naopak té, pro níž je charakteristická otevřenost vůči vnějším podnětům. To koresponduje s výpověďmi lidí majících osobní zkušenost s psychedeliky a zmiňujících přitom pocity sounáležitosti „s celým stvořením“.

Mimochodem mezi dlouhodobé účinky často jediného požití psychedelik patří celkově větší otevřenost vůči ostatním lidem i při běžném kontaktu, což se jako výsledný efekt výše zmíněných proměn v podstatě nabízí. Ukázalo se, že psilocybin jednoduše potlačuje vzorce naučeného chování ve prospěch nových zkušeností. Navíc se potvrdila podobnost těchto stavů s psychózou a právě to může být velmi nápomocné při jejím zkoumání, z něhož lze vycházet i v psychoterapeutické praxi. Je však nutné dodat, že nezanedbatelný přínos a léčivý potenciál halucinogenů je možné bez jakéhokoliv rizika plně využít pouze za určitých okolností a pod vedením odborníka – dříve šamana, dnes bychom řekli spíše terapeuta.

Kulturoložka Kamila Němečková se ve svých přednáškách zaměřila na nenáboženskou spiritualitu, která podle ní právě zažívá renesanci. Zdůraznila především propojení vědy a spirituality jako tu nejlepší možnou a v současnosti přirozenou cestu lidstva za poznáním. S tím nesouhlasil další přednášející, geolog Václav Cílek, podle kterého je naprosto v pořádku, když věda a duchovno jsou dvě samostatné nezávislé kategorie, které však s respektem kráčí vedle sebe a jako tažní koně za sebou vezou kulturu celého lidstva. Dále se věnoval pojmu „posvátná krajina“ a tomu, co člověku může přinášet. Jedním z dalších přednášejících byl ekonom Tomáš Sedláček nabízející zcela nový pohled na ekonomii, která konečně začíná pracovat také s jinými, než mechanicko-technickými přístupy. Poslední diskuzní panel byl o původních domorodých medicínách a technikách práce s vědomím. Moudrost a praxi starých domorodých tradic zahrnující posvátné ceremonie, jejichž součástí jsou například tranzovní tance nebo silové rostliny mezi které patří ayahuasca, některé druhy hub apod., představil Karel Fuller jako prostředek k osobnímu růstu, historií šamanismu také v naší zemi a jeho pozůstatky provedl Zdeněk Ordelt. Kulturolog Miroslav Horák se zaměřil na možnosti ayahuasky v terapii, které studoval v léčebně závislých v Peru, kde ji běžně za tímto účelem využívají a režisér Viliam Poltikovič nakonec popsal prožitek pocitu smrti jako zásadní prvek vnitřní proměny, kterým se zabýval také v dokumentárním cyklu Brána smrti. Náročný, ale velmi pestrý a podnětný program, završil tanec univerzálního míru s psycholožkou Ludmilou Chrášťanskou, který byl vlastně rituálním ukončením celého dvoudenního setkání.

Pokud vás zajímají aktuální poznatky v oblasti lidského vědomí, vnímáte-li fenomény a zkušenosti přesahující běžnou každodennost i jejich zásadní dopad na život jednotlivce a celé společnosti a přesto jste si tuto událost nechali ujít, snad vás potěší, že pořadatelé už nyní chystají Mezinárodní transpersonální konferenci, která se bude konat příští rok. Doporučuji však ohlídat si termín, letošní konference totiž byla vyprodána dlouho před zahájením...

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 26. duben 2016

Slzy na pavučině Života pokukovaly jedna po druhé.
Nebyly stejné a dobře to věděly.
"Jsme krásnější!" myslely si slzy Radosti.
"Tryskaly jsme z hlubin, nejsme povrchní!" utěšovaly se slzy Smutku.
A Duše člověka, ve které sídlí oba prameny, už o nich neměla zdání.
Netušila, jak velké tajemství nosí v sobě samé; malý kompas života,
kterého střelka ukazuje a hledá směr "Dobrý člověk".

Eva Ova

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 26. duben 2016

Pokračování článku Srdce - císař lidského těla ze Sféry č. 05/2016, str. 8 - 11

Bylinná léčba na podporu srdce

Čaj proti bušení srdce
Smíchejte 40 g květu hlohu obecného, 20 g natě meduňky lékařské, 20 g natě srdečníku obecného,10 g natě třezalky tečkované a 10 g kořene kozlíku lékařského. Přelijte 2 čajové lžičky směsi 200 ml vroucí vody, 15 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2-4 šálky denně.

Při srdeční neuróze
Smíchejte 30 g srdečníku obecného, 10 g mochny husí, 20 g meduňky lékařské, 20 g kořene bedrníku obecného (lze nahradit řebříčkem obecným) a 10 g routy vonné. Přelijte 2 čajové lžičky směsi 200 ml vroucí vody, 10 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2x či 3x denně.
Smíchejte stejné díly jablečníku obecného a květu hlohu obecného. Převařte 1 lžíci ve 200 ml vody, 5 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 3x denně. K tomuto čaji užívejte kozlíkovou tinkturu.

Při bušení srdce, neuróze, srdeční slabosti, vysokém krevním tlaku, krvácení tepen
Smíchejte 1 čajovou lžičku sušených listů hlohu obecného a 1 čajovou lžičku květů hlohu. Směs přelijte 250 ml vroucí vody, nechte přejít varem, 15 minut vyluhujte a sceďte. Pijte ráno a večer jeden šálek čaje.

Na srdeční slabost spojenou s otoky nohou (čaj na posílení srdce)
Smíchejte 20 g přesličky rolní, 30 g truskavce ptačího a 50 g hlohu obecného. Přelijte 1 čajovou lžičku směsi 200 ml vroucí vody, 5 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2-3 šálky teplého čaje denně.
Směs 15 g jablečníku obecného, 15 g chmele otáčivého a 50 g hlohu obecného: 1 čajovou lžičku směsi přelijte 200 ml vroucí vody, 5 minut vyluhujte a sceďte. Pijte při srdeční slabosti s pokašláváním denně jeden šálek teplého čaje po doušcích.

Na zlepšení prokrvení srdečního svalu
Přelijte 2 čajové lžičky arnikových květů (prhy chlumní) 250 ml vroucí vody, 10 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2 x denně.
2 čajové lžičky květu hlohu obecného přelijte 200 ml vroucí vody, 10 minut vyluhujte a sceďte. Pijte denně 1-2 šálky hlohového čaje.
Přelijte 1 vrchovatou čajovou lžičku natě nebo květů tužebníku jilmového 200 ml vroucí vody, 10 minut vyluhujte přikryté a sceďte. Pijte při bušení srdce jen 3 dny, vždy mezi jídly.

Odvodňování:
Bříza bělokorá, kopřiva dvoudomá a petržel zahradní podporují odvodňování: 1 lžíci natě a kořene petržele přelijete 200 ml vroucí vody, 15 minut přikryté vyluhujte a sceďte. Pijte 3x denně. Stejným způsobem se připravuje čaj z břízy i kopřivy.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 26. duben 2016

Pokračování článku Jezte chytře jako včelí královna ze Sféry č. 05/2016, str. 38 - 39

Elektromagnetické znečištění je další nepřítel našeho zdraví
Naštěstí ho lze vyvažovat několika způsoby:
 Omezit míru stresu v životě
 Omezit na minimum bezdrátové a mobilní telefony (předesílám, že kdo se tím živí, má smůlu)
 Sluchátka typu Air Tube namísto Bluetooth
 V ložnici při spánku vypnout všechna zařízení
 Denně pít dostatečné množství nekontaminované vody a pokud možno mikrostrukturované
 Detoxikační postupy jsou vhodné – sauna, zelené nápoje, chlorella (zbavuje tělo těžkých kovů), extrakt z koriandru atd.
 Pečovat o lymfu pohybem i masáží

Citováno z knihy: Přirozená strava našich předků – pro pevné zdraví a dlouhý život

Nora T. Gedgaudas, CNS, CNT
... že takto silné záření může vyvolat rakovinu a způsobovat změny v kognitivních funkcích, varuje například Sir William Stewart, předseda anglického Úřadu pro ochranu zdraví (Health Protection Agency).

PŘED LETY V IZRAELSKÉ ISFIJI ZAZNAMENALI, ŽE SE U MÍSTNÍCH OBČANŮ ŽIJÍCÍCH BLÍZKO VYSÍLAČŮ ZAČALA OBJEVOVAT VE VYŠŠÍ MÍŘE RAKOVINA.

JAK TEDY POSÍLIT IMUNITU A DUŠEVNÍ SCHOPNOSTI?

Bez funkčního žaludku, zdravých střev a mozku můžete jíst exkluzivně jen to nejlepší, ale nevytěžíte nikdy z živin maximum. Snad ani pro mikrobiomy. Mezi extrémy existují různá řešení. Nemůžeme změnit svět ze dne na den, aby nabízel jen samé zdravé a přínosné dobroty, ale můžeme svůj život ovlivnit výběrem. Takže až příště půjdeme nakupovat, zamysleme se, komu naservírujeme své vydělané peníze. Nejspíš si každý z nás nemůže dovolit kupovat jen samé BIO a EKO a žít podle ideálu, ale důležité je se k němu snažit přiblížit. Dnes už například víme, jak nezdravé jsou žvýkačky s umělými sladidly, přesto se někdy rychlé osvěžující záchraně nevyhneme. Jedna žvýkačka ještě nikoho nezabila. Nebo?
Záleží, že.

Proč žvýkačky škodí?
Existuje hypotéza, že umělá sladidla mohou měnit složení střevních bakterií. Tím může vznikat zánět a růst ukládání viscerálního tuku.
A co je mikrobiom? Je definován jako souhrn všech mimolidských organismů (a jejich genetického materiálu), které přijímáme během jídla. V reakci na prostředí...
(viz kniha Cukr náš zabiják – Robert H. Lustig, M. D., M. S. L.)

Pokusím se velmi stručně nastínit zcela základní principy v kombinaci s ověřenými nejnovějšími vědeckými studiemi, to vše na základě evoluce člověka i environmentalismu, které když pochopíme, vyhrajeme nad zdánlivým nutričně-gastronomickým chaosem. Samozřejmě tlak lobby a průmyslu je tak silný, že byznysu nezáleží na člověku jako jedinci, proto je dobré a vhodné se cíleně zajímat a hledat nejprospěšnější alternativy, jež nás obklopují s nutností volit mezi nimi a z každého extrémního výživového hitu vybrat jen to nejlepší. V neposlední řadě nepopírám, že se mnohdy jedná i o nemalé investice, ale k čemu vám budou peníze v rakvi?
Ještě než se vrhneme na ty nejlepší možné varianty potravin se správným množstvím živin, vitamínů, minerálních látek, stopových prvků atd., doporučuji prozkoumat vlastní zdravotní stav. Tři nejdůležitější orgány, mimo jiné, které zajišťují plynulý průběh a rozvoz zkonzumovaného jídla, dokáží ovlivnit jeho maximální využitelnost a zefektivnit pak fungování celého organismu či naopak. Obecně lze říct, že průmyslově zdeformované výrobky, vydávané za potraviny, nemůžeme považovat za přirozené jídlo.
Spotřebitel je pro lobbisty a koncerny až na posledním místě.
(viz kniha Podvody na talíři – Thilo Bode)

Jak jíst chytře?
• Omezit špatné sacharidy, zejména vyloučit rafinovaný cukr. Sladit lze BIO datlemi, když už, nebo domácí pastou, vyrobenou přímo z rozmixovaných datlí v poměru napůl s vodou. V ledničce vydrží týden. Z koupených zdrojů zkusit stévii, ta nechutná ani kvasinkám. A když už výjimečně cukr, pak ten z květů kokosových ořechů. Obsahuje nízký glykemický index. A jak známo, vysoké hladiny inzulinu nám škodí, proto je třeba udržovat hladinu zdravými a kvalitními BIO potravinami na co nejnižší úrovni, čímž zamezíme zbytečnému dalšímu uskladňování energie. Za předpokladu, že jíme navíc z osmdesáti procent zásaditou stravu, zůstaneme fit a odoláme také více respiračním onemocněním a různým zánětům.
• Vyloučit lepek.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 28. březen 2016

Jaro každoročně ohlašuje i vzácný endemit kandík psí zub. Tato 20 cm vysoká liliovitá trvalka podobající se bramboříku kvete na přelomu března a dubna. Zdobí ji jeden růžovofialový květ, stonek doplňují dva široce kopinaté nachovo – tmavozelené mramorované listy. Druhové jméno psí zub dostala podle malé do země ponořené cibulky podlouhlého tvaru.
Kandík je nesouvisle rozšířen po celé Evropě, v Čechách se vyskytuje pouze na jediném místě, na úbočí vrchu Medník, na levém břehu Sázavy v NPP Medník, zhruba 300 m n.m., v katastru obce Hradišťko. Najdete ho zde společně s jaterníkem podléškou a ostřicí chlupatou. Nepřehlédnete je, jednotlivé rostlinky jsou označeny klacíky, které nad rostlinami vztyčili ochránci přírody. Letos ho ještě můžete stihnout. :-)

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 22. březen 2016

Podle NLP je jedním z prvních kroků k vysněné postavě a hubnutí dobře nastavený a hlavně prožitý cíl. Prožitkem se náš cíl ukládá  do podvědomí a cesta za jeho naplněním je snažší.

Náš cíl se tak můžel začít realizovat. Z naší mysli ale mohou zpočátku "vyplouvat" programy, které v jeho naplnění, v našem případě úsilí zhubnout, změnit svoji postavu, brání.

Dnes se podíváme na programy v myšlení, které ovlivňují náš vztah k tělu, k jídlu a k hubnutí vůbec. Těmto programům se říká přesvědčení. Náš život se odehrává přesně podle nastavení naší psychiky a vnitřních přesvědčení, a to ať už si je uvědomujeme nebo ne. Dalším důležitým krokem je tedy podívat se na své myšlení a stát se na chvíli pozorovatelem myšlenek.

Odpovězte si na tyto otázky:
1. Jak smýšlím o svém těle? Co vás napadne, když stojíte nahá před zrcadlem?
2. Jak přemýšlím o jídle? Co vás napadá v souvislosti s hubnutím, když jíte?

Vytvořte si pro sebe, stejně jako v prvním díle o cíli, klidné místo, kde vás nebude nic rušit. Udělejte si pohodlí, zklidněte svou mysl, uvolněte se a ponechte si dostatečný čas na to, aby z vašeho podvědomí mohly vystoupit odpovědi. Pokládejte si jednu otázku za druhou a své odpovědi si zapisujte. Zapište si vše, co vás k dané otázce napadne. Staňte se pozorovatelem a zapisovatelem své mysli. Až budete mít sepsané odpovědi na dané otázky, postupně si probírejte jednotlivé odpovědi. Znovu v klidu a v relaxované atmosféře.

Příklad: K otázce č.1. „Jak myslím o svém těle" se mohou vyskytovat odpovědi typu:"Mé tělo se mi nelíbí, mám velké břicho, tlustá stehna, nemohu se na sebe ani podívat, nemám ze svého těla dobrý pocit...".apod. K otázce č. 2. – „Tloustnu i po vodě" nebo "Tloustnu, jen když se na jídlo jen podívám".

Tyto odpovědi jsou právě ta přesvědčení, podle kterých se řídí náš mozek a tím vlastně pracuje proti prvotnímu přání být štíhlá nebo mít svou vysněnou váhu.
V relaxovaném a spokojeném stavu je tedy zapotřebí si tato vnitřní přesvědčení uvědomit a nahradit je těmi, která vedou k vaší vysněné postavě. Důležitým bodem je stav spokojenosti. Jedině odtud lze tato přesvědčení měnit. Jedná se o přijetí daného stavu své postavy tak, jak je. Přijetí vlastní odpovědnosti, že do daného stavu jsme dostali své tělo sami.

Zamyslete se, jakými jinými přesvědčeními ta stávající nahradit a pravidelně si je připomínat tak dlouho, dokud nedosáhnete své vysněné postavy nebo váhy. Pracujte pouze s takovými přesvědčeními, která jste schopna v daný okamžik přijmout!

Například:
„Líbím se sama sobě"
„Užívám si cestu ke své vysněné váze...x... kg"
„Mám radost, jak se každým dnem přibližuji ke své vysněné postavě"

Přeji vám hodně štěstí na vaší cestě za vysněnou postavou.

Bc.Květa Exnerová www.vedomehubnuti.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.