Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 3. únor 2018

Naučte se, jak nakupovat zdravě a chutně.

I relativně malé změny v nákupních zvyklostech mohou mít významný vliv na zdraví. Jak nakupovat zdravě?

Blíží se třetí ročník Festivalu zdravého nakupování - 21 míst, 15 měst. Nutriční terapeuti budou zákazníkům zdarma odpovídat na otázky vhodného výběru potravin, správné výživy a zdravého životního stylu. Poradí, jak se orientovat při nákupu potravin či jak číst správně údaje uváděné na potravinách. Pro zájemce budou k dispozici chytré osobní váhy na měření skladby těla a organizované společné nákupy s nutričním terapeutem.

Obecně prospěšná společnost "Vím, co jím a piju" otevře stánky Festivalu celkem na 21 místech v 15 městech. Důvodem je velký zájem veřejnosti, která se díky nutričním terapeutům, přítomným přímo v prodejnách, může dozvědět více o své kondici. A také o tom, jak číst údaje na potravinách a jak vybírat výrobky vhodné pro zdravý životní styl.

Zažít můžete i společný nákup s nutričním terapeutem, samozřejmostí jsou pak ochutnávky potravin certifikovaných logem Vím, co jím.

Záměrem celého festivalu je zvýšit povědomí o přímém vztahu mezi kvalitou a kvantitou přijímané stravy se zdravím a kondicí. Vyvážená strava v přiměřeném množství totiž významně omezuje vznik neinfekčních civilizačních onemocnění jako je nadváha, obezita, onemocnění srdce a cév, cukrovka 2. typu, a je tak součástí jejich prevence.

"Lidé se zajímají o zdravý životní styl čím dál více. Bohužel však nejsou tak pozorní při nakupování potravin. To je velká škoda, protože to, jak jíme, významně ovlivňuje naše zdraví. Proběhlo již mnoho srovnávacích testů na českých a zahraničních výrobcích a Češi se bohužel řadí mezi laxnější konzumenty a spokojí se s méně kvalitními potravinami. Naším úkolem je usnadnit výběr vhodných výrobků, které splňují základní požadavky racionální výživy. Samotné výrobky poznáte podle specifického loga Vím, co jím. Na Festivalu budete mít příležitost se poradit ohledně otázek výživy, změřit krevní tlak či si otestovat složení těla na chytré váze (dozvíte se, kolik vážíte, kolik procent z hmotnosti zaujímá tuk a kolik svaly) a ukážeme si, jak by měla vypadat skladba správného rodinného nákupu, kde nesmí chybět poměrné zastoupení všech důležitých živin.", přibližuje smysl Festivalu zdravého nakupování PhDr. Karolína Hlavatá, Ph.D., dietoložka a odborný garant obecně prospěšné společnosti Vím, co jím a piju.

Festival bude probíhat ve třech únorových termínech, vždy od čtvrtku do neděle, 15. - 18. 2., 22. - 25. 2., 1. - 4. 3. 2018. Společné nákupy s nutričním terapeutem budou probíhat vždy od 16:00, na některých místech i v 11:00.

Přesný harmonogram a bližší informace naleznete na www.vimcojim.cz, kde také můžete po celou dobu konání festivalu soutěžit o zajímavé ceny.

Hlavním partnerem festivalu je společnost Ahold Czech Republic a.s., provozovatel obchodní sítě Albert. Dalšími partnery jsou OZP - Oborová zdravotní pojišťovna, Unilever Česká Republika, značka Birell společnosti Plzeňský Prazdroj a.s., BONAVITA spol. s.r.o., EMCO spol. s.r.o., RACIO s.r.o., FABIO PRODUKT spol. s.r.o., ITALAT CZ s.r.o.. Hlavním mediálním partnerem pak Rádio Impuls. Iniciativa Vím, co jím a piju je smluvním partnerem globální iniciativy The Choices Programme. Program Choices vznikl v roce 2007 z podnětu Světové zdravotnické organizace a Organizace OSN pro výživu a zemědělství. Ty totiž upozornily na živiny, které při nadměrné konzumaci mohou způsobovat neinfekční civilizační onemocnění, jako jsou nadváha, obezita, diabetes 2. typu nebo srdečně-cévní onemocnění. Potraviny nesoucí logo "Vím, co jím" obsahují žádné nebo minimální množství nasycených mastných kyselin, trans mastných kyselin, soli a přidaných cukrů. U některých druhů potravin navíc logo hlídá celkové množství energie a poukazuje na potraviny bohaté na vlákninu. Databáze produktů nesoucích logo Vím, co jím je dostupná na www.vimcojim.cz.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 8. prosinec 2017

 "Zdraví není jen absence nemoci. Je to harmonická jednota těla, vědomí a okolního světa. Vesmír je rozšířením našeho těla a naše tělo v sobě zároveň obsahuje celé univerzum.“  Deepak Chopra

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 27. říjen 2017

Hřebíčková silice má velmi silné antiseptické účinky. Působí proti virům i bakteriím, roztočům a červům. Posiluje imunitu a uvolňuje křeče. Z těchto důvodů se hodí při různých respiračních a trávicích potížích. Tradičně se využívá jeho poměrně silných analgetických účinků při bolestech zubů, ale lze ji také aplikovat při bolestech kloubů, páteře a neuralgiích. Zvyšuje krevní tlak, zlepšuje prokrvení. Eugenol, specifická složka hřebíčkové silice, je protilátkou proti zánětlivým mediátorům. Působí mimo jiné proti smršťování hladkého svalstva (protikřečový účinek). Tato schopnost s velkou pravděpodobností přispívá k sedativnímu a tlumícímu účinku eugenolu. Velké využití má hřebíčková silice při ošetření aknózní pleti. Jedna z bakterií (Propionibacterium acnes), které se na vzniku akné podílejí, hřebíčkovou silici skutečně "nesnáší". Osvědčuje se proti kožním parazitům, hlavně svrabu a také při ošetření hnisavých ran a vředů. Používá se také jako přísada do ústních vod.

Využít blahodárné účinky hřebíčkové silice můžete využít v přípravku Diochi Baktevir

Účinky na psychiku
V rovině psychiky je hřebíčková silice velmi účinná. Obsahuje vysoké množství eugenolu, který podporuje tvorbu noradrenalinu. Tento neurotransmiter funguje podobně jako adrenalin. To znamená, že hřebíček působí jako silné stimulans na nervovou soustavu. Lze ji použít při stavech slabosti, vyčerpání, frustrace, rezignace, neochotě věci řešit. Dodává také pocit jistoty, stability a bezpečí. Přináší pocit tepla a vřelosti, ať už do našeho vnitřního prostoru nebo do našich vztahů.
Masáže a koupele
Je třeba dodržovat vysoké ředění. Užíváme na lokální masáže hrudníku nebo břicha při respiračních nebo trávicích potížích, zad nebo velkých kloubů při revmatických bolestech, spánkové krajiny při migréně a celkové masáže pro silné povzbuzení.
Dobře se kombinuje s citrusy a většinou květin, ale také s vavřínem, šalvějí, lemongrassem a santalovým dřevem. Při migréně se osvědčila masáž spánků s hřebíčkem, levandulí a kajeputem. Při zánětu dásní lze použít kombinaci s vavřínem, tymiánem a tea tree. Na unavené a bolavé svaly po sportu je účinná masážní směs s černým pepřem a zázvorem.

HŘEBÍČKOVÁ SILICE se získává se z tropického stromu hřebíčkovec vonný (Syzygium aromaticum, Eugenia aromatica, Eugenia caryophyllata) a to z plodů nebo zaschlých poupat květů, které známe jako koření. Silice z plodů a poupat je velmi silná a je třeba zvýšené opatrnosti při dávkování. Patří do rukou spíše zkušenějších aromaterapeutů. Silice z listů je ve svém účinku mírnější. Přesto jsou všechny druhy velmi silným stimulantem nervové soustavy pro svůj vysoký obsah eugenolu. Tento fenol silně podporuje tvorbu noradrenalinu, který působí stejně jako adrenalin. Kromě toho se hřebíček vyznačuje silnými antiseptickými a analgetickými účinky. Tradičně se olej nebo přímo koření používá na bolesti zubů.

Hřebíčkovec vonný je tropický strom 10 až 20 m vysoký. Má krátký silný kmen a typickou kuželovitou korunu. Listy jsou stálezelené, podlouhle vejčité, dlouhé až 10 cm. Květy jsou červené a skládají se v květenství, podobnému květenství myrty s níž náleží do čeledi myrtovitých. Z květů vznikají plody, které jsou nachové barvy, vejčité, asi 2 cm dlouhé. Známé koření se získává z poupat květů, která se nechají zaschnout. Hřebíčkovec obecný se dříve vyskytoval jako volně rostoucí strom na severních moluckých ostrovech. Při kolonizaci těchto ostrovů Holanďany v 17. století došlo k vypálení a zničení téměř všech hřebíčkových stromů s vyjímkou ostrova Amboine. Pod trestem smrti bylo zakázáno vyvážet semena nebo sazeničky stromů. Tímto si chtěli Holanďané udržet monopol na dovoz hřebíčku do Evropy a také velmi zvýšit jeho cenu. Dnes je volně rostoucích stromů již málo, ale plantáže, kde se tyto stromy pěstují, existují dnes po celém světě všude tam, kde je dostatečné teplo a vlhkost.

ZPŮSOB ZÍSKÁVÁNÍ: Parní destilací z plodů a poupat
AROMA: Silné, pikantní, kořeněné s ovocnými tóny

BARVA: Světle žlutá až žlutá

POVAHA (dle teploty a vlhkosti): Horká a suchá

PŘEVLÁDAJÍCÍ ENERGIE (dle čínského pentagramu):
OHEŇ- srdce, tenké střevo, vřelost, otevřenost
ZEMĚ- slinivka, slezina, usazení v realitě

HLAVNÍ OBSAHOVÉ LÁTKY: V hřebíčkové silici je nejvíce zastoupen fenol eugenol (80 až 90%), eugenyl acetát (2 -10%) patřící mezi estery, ze seskviterpenů beta-kariofilen (5%) a alfa-humulen.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 19. říjen 2017

Fenykl (Foeniculum vulgare) pěstovali již staří Řekové a Římané především pro jeho léčivou sílu a kořenitou vůni i chuť, kterou rostlině dávají specifické silice. Protože ho antičtí sportovci považovali za velmi zdravý a jedli ho ve velkém množství, dostal řecké jméno Marathon. Hippokratovská medicína používala kořeny, nať a vymačkanou šťávu z fenyklu jako diuretický prostředek a lék proti žloutence. S jeho pomocí se také ošetřovaly oční nemoci. Benediktini jej proslavili jako přírodní lék na zažívání nebo choroby z nachlazení.
Tato vynikající zelenina se silnou anýzovou vůní, dužnatými bázemi řapíků a jemnými listy podobná kopru se pěstuje po staletí jako zelenina. Existují dva druhy, a to fenykl obecný a fenykl zahradní (sladký). V aromaterapii se dává přednost fenyklu sladkému, protože obsahuje méně ketonů a má typické sladké aroma.

Jeho hlavní sférou působení je zažívací trakt.

Kde fenykl pomáhá:
špatné trávení, nadýmání, zácpu, nevolnost a říhání
podporuje tvorbu trávicích enzymů
ulevuje při kašli a astmatu
výrazně zrychluje činnost řasinek na sliznici dýchacích cest, a tím zvyšuje vylučování hlenů
čistí plíce od prachových částic a zlepšuje odkašlávání
ulevuje při menstruačních a klimakterických potížích − látky obsažené ve fenyklové silici působí jako estrogen
harmonizuje hormonální systém
tonizuje, jemně čistí a vypíná pleť
vhodný prostředek při detoxikačních a lymfatických masážích
zevně se používá při svrabu

Blahodárné účinky fenyklu můžeme využít v těchto Diochi přípravcích:

Astofresh, Estrozin, Intocel

Jak pomáhá v psychické oblasti?
Fenyklová silice je vhodná pro typy lidí, kteří příliš přemýšlejí a mají potíže prožít a vyjádřit emoce. Přináší pocit tepla a bezpečí. Podporuje odvahu, důvěru, sebevyjádření a kreativitu.

Fenykl jako rostlina
Původem je fenykl z východního Středomoří a Zakavkazska, ale dnes ho najdeme v Evropě, Indii, Japonsku i v Severní Americe. Planá odrůda roste na okrajích cest, řek, v lomech, na skalách a kamenitých úbočích. Kulturní odrůda je pěstována na polích.
Fenykl je odolná, dvouletá nebo trvalá rostlina, dorůstající v některých kulturách až do výše 2 metrů. Kvete v červenci až říjnu. Vyznačuje se jemnými vějířovitými listy a okolíky nažloutlých květů. Fenykl řapíkový má jedlé, zdužnatělé pochvy a řapíky, připomínající hlízu nebo cibuli. U nás je jeho pěstování zatím málo rozšířeno, ale například v Řecku patří vonící fenykl k divoce rostoucím bylinám.

Způsob získávání: Z rozmačkaných semen se pomocí destilace vodní parou získá silice vonící po anýzu.

Aroma: Sladké, podobné anýzu

Barva: Čirá až světle žlutá

Povaha (dle teploty a vlhkosti):
Teplá a suchá

Převládající energie (dle čínského pentagramu):
Země – působí na žaludek a slinivku

Hlavní obsahové látky
Fenyklová silice obsahuje 50 až 70 % trans-anetholu, 10 až 20 % fenchonu, estragolu 5 %, dále alfa-pinen, alfa-felandren, limonen, fenikulin a methylchavikol.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 4. říjen 2017

Zářivá barva afrikánů (Tagetes minuta, Tagetes patula), jinak také aksamitníku malého a aksamitníku rozkladitého, potěší snad každého, na rozdíl od specifického aromatu „okořeněného“ notnou dávkou sirných derivátů (i když i to má své příznivce). Díky němu však afrikán „nevoní“ ani mnoha škůdcům a mikroorganismům. I ve formě silice je proto účinným prostředkem podporujícím léčbu plísní, lupénky a dalších kožních chorob, účinným pomocníkem při vypuzování střevních parazitů a ochráncem před komáry a jiným hmyzem. Známé jsou též jeho močopudné účinky. Používá se pro míchání vysoce kvalitních parfémů. Zajímavá je například kombinace z oblasti parfémářství, kde se silice z afrikánu mísí se santalovým dřevem.

Hlavní obsahové látky a terapeutické vlastnosti

Působí proti plísním a antisepticky, pomáhá vypuzovat střevní parazity a odpuzovat hmyz.
Jeho výrazně močopudné účinky se osvědčují zejména při zánětech močového měchýře, močové trubice, při anurii (zástavě močení) a redukci otoků. Urychluje nástup menstruace, vyvolává pocení, uplatňuje se při trávicích a dýchacích potížích, velmi příznivě působí na játra a podporuje vylučování žluči. Využívá se při kožních onemocněních, zejména lupénce a plísních.

Psychika
Výrazně sedativní působení afrikánu se osvědčuje při nervozitě, podrážděnosti, poruchách soustředění, bolestech hlavy či problémech se spánkem.

Afrikánová silice nám pomáhá v Diochi přípravcích Baktevir a Detoxin kapky

Afrikány jako kulinářská lahůdka

Afrikány patří mezi jedlé květy, které se díky zajímavě nahořklé chuti již tisíce let využívají v kulinářství, zejména jako přídavek do osvěžujících nápojů, salátů, pokrmů z těstovin nebo ryb. Podobné uplatnění má i afrikánová silice.

Okvětní lístky aksamitníku jsou bohaté na oranžovo-žluté karotenoidy, proto se s oblibou používají jako potravinářské barvivo.

Často dochází k záměně aksamitníku s měsíčkem, protože v angličtině se pro obě rostliny někdy používá stejný název „marigold“, měsíček však ve formě silice neexistuje.

Afrikán nepochází z Afriky 

Název afrikán je matoucí, protože tato rostlina nepochází z Afriky, ale z Mexika. Dnes patří mezi nejoblíbenější zahradní letničky v Evropě, ale převážně ve zplaněné formě roste také v Asii, Americe a jiných částech světa. Esenciální olej se komerčně vyrábí ve Francii, Austrálii a bývalé Keni. Jde o nenáročnou, jednoletou, 15–30 cm vysokou rostlinu s lichozpeřenými listy a výraznými žlutými až žlutohnědými květy o velikosti 3–5 cm. Kvete od června do října. Vonné silice jsou soustředěny zejména v květech a listech.

Způsob získávání silice

Parovodní destilace květů a listů (k získání 1 kg oleje je třeba 200 kg rostliny).

Aroma: Specifické kořeněné, bylinné, s ovocnými podtóny; u silice aksamitníku malého jemnější a více květinové.

Barva: Zlatavá
Převládající energie (dle čínského pentagramu):

Dřevo – působí na játra a žlučník, ovlivňuje pocity hněvu
Oheň – působí na srdce; ovlivňuje pocity radosti

Nejvíce zastoupené látky u afrikánové silice jsou: Trans-β-ocimen (až 40 %), tageton (9 %), toifenové deriváty, ocimenon, limonen, sabinen, linalol, lupeol, germacren, β-karyofylen, humulen, germacren, piperon a terpinolen.

Opakující se studie vykazují působení piperitonu, trans-β-ocimenu, terpinolenu a β-caryophylenu v antibakteriální aktivitě silice proti grampozitivním a gramnegativním bakteriím Staphylococcus aureus, Enterococcus faecalis, Escherichia coli, Klebsiella pneuma a Pseudomonas Ginosa. Terpen piperiton (hojně zastoupen v různých druzích máty) vykazoval aktivitu proti nadýmání a spolu s ostatními složkami vykazoval antibakteriální aktivitu proti Bacillus dipsauri, Corynebakterie způsobující cystitidu.

Je vhodnou součástí kosmetiky zaměřené zejména na pokožku postiženou lupenkou, plísněmi či výskytem bradavic. V malém množství (0,01 %) jej lze přidávat do zklidňujících masážních olejů nebo do směsí určených k masáži klientů postižených kožními problémy.

Upozornění: Silice z afrikánu je fotosenzitivní; vyhněte se přímému slunečnímu záření po dobu 12 hodin po aplikaci zředěné silice na pokožku.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 25. září 2017

Příroda má pro nás mnohé dary, které chrání a podporují naše zdraví. Jedním z nich jsou vzácné silice, ukryté v rostlinách a květech. Dnes si představíme eukalyptovou, jejíž účinky přivítáme zejména na podzim. 

Eukalyptová silice má pro zdraví člověka mnoho užitečných vlastností. Pro Aborigince, původní obyvatele Austrálie, je hlavním lékem na hojení ran a plísňových infekcí. Čaje z eukalyptových listů byly také užívány ke snížení horečky.

 Eukalyptus vyčistí vzduch, projasní mysl a zvedne náladu

Pro své léčivé účinky je obsažen v těchto přípravcích DIochi: Astofresh kapky a Baktevir. 

 Blahodárné účinky na psychiku pomáhají při strachu a trémě před zkouškou, prezentací nebo pohovorem, pro prohloubení dechu, a tím i prohloubení meditace. Eukalyptová silice je velmi účinná pro vyjasnění našich vizí a dalšího směřování.

 Všestranný pomocník pro zdraví

Eukalyptová silice rovněž účinně odpuzuje hmyz. Pro své silné antiseptické účinky se užívá k ošetření aknózní pleti. Nesmí chybět ve směsi na lokální masáže hrudníku a zad při respiračních potížích, masáži velkých a malých kloubů při artrotických bolestech a celkové masáži.

Léčivé účinky eukalyptové silice využíváme při:

chřipce a nachlazení
virových (i bakteriálních) kožních infekcích (herpes zoster, opary a bradavice)
plicních chorobách
horečkách
virózách
zánětech průdušek
angíně
senné rýmě
astmatu
zánětech vedlejších nosních dutin
špatně se hojících ranách

 Pro svěží a bezpečné ovzduší v domácnosti

Díky svým antivirovým a baktericidním účinkům se eukalyptová silice používá k ozdravení ovzduší.

Několik kapek eukalyptu v aromalampě, popřípadě na ústředním topení do misky s vodou, zničí ve vzduchu choroboplodné zárodky a sníží riziko přenosu infekce kapénkovou nákazou.
Eukalyptová silice rovněž účinně odpuzuje hmyz. Pro své silné antiseptické účinky se užívá k ošetření aknózní pleti. Nesmí chybět ve směsi na lokální masáže hrudníku a zad při respiračních potížích, masáži velkých a malých kloubů při artrotických bolestech a celkové masáži.

Eukalyptus je velkým pomocníkem i při studiu

 Eukalyptus globulus podporuje tvorbu dopaminu a acetylcholinu, což jsou přenašeči nervového vzruchu. Dopamin stimuluje a acetylcholin podporuje logické myšlení, koncentraci, třídění a ukládání informací či zvládání nových pracovních úkolů.

Jak se eukalyptová silice získává?

Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus) je jedním z nejvyšších stromů světa. Existuje více než 700 druhů eukalyptu a přibližně z 50 se destiluje silice. Sedmdesát procent druhů se nachází v Austrálii, původním místě výskytu. Pro výrobu oleje se nejvíce používá eukalyptus globulus, ale běžně dostupný je také olej z eukalyptu radiata, citriodora, camaldulensis, polybractea, smithii a další.

Všechny druhy eukalyptu jsou vhodné především pro potíže dýchacího systému.
Eukalyptus globulus má oproti ostatním druhům vyšší obsah eukalyptolu, a proto má velmi silné antiseptické a antivirové účinky. Působí dobře především proti virům. Tradičně se používal na pásový opar. Tento druh eukalyptu lze použít i u menších dětí, ale vždy vysoce zředěný a nejlépe v kombinaci s levandulí. Eukalyptus likviduje zdroje malárie.

Ve své rodné Austrálii je eukalyptový strom hlavním jídlem pro koaly. Stromy eukalyptu, původem z Austrálie (Tasmánie) se začaly vysazovat i v jiných oblastech, hlavně pro své rychle
rostoucí a kvalitní dřevo, ale i pro další zajímavé vlastnosti. Nyní je můžeme nalézt i v Číně, Brazílii, na Madagaskaru, ve Středomoří a v Jižní Africe.

Kořeny eukalyptu velmi vysušují půdu, a mohou se proto používat pro masivní vysušování bažin. Například v Alžírsku se stalo vysazování eukalyptů součástí úspěšného plánu na likvidaci malárie. Na druhé straně právě díky vysušování půdy a vysoce hořlavým silicím (u některých druhů je bod vzplanutí už kolem 45 °C) jsou eukalyptové háje velmi ohroženy
požáry a mohou tak postupně zcela zničit původní ekosystémy.

Eukalyptus je stálezelený, rychle rostoucí strom dorůstající až 100 metrů. Patří mezi nejvyšší stromy na Zemi. Ztepilý kmen, pokrytý hladkou šedou kůrou, jejíž vnější vrstva se čas od času
slupuje jako u platanů, se rozvětvuje teprve ve výšce 50 až 80 metrů. Má tuhé kopinaté listy světle modrozelené barvy. Kvítky jsou malé, krémově zbarvené, vyrůstající po stranách větví,
jako květy myrty. Poprvé rozkvétá ve čtvrtém nebo pátém roce života. Plodem je hnědá tobolka. Kvete v průběhu února až července.

Komerční destilace eukalyptového oleje začala v Austrálii v roce 1854. První práce o antiseptických a antibakteriálních vlastnostech silice byly publikovány v Německu lékařem Cloezem (1870).

Eukalyptová silice obsahuje eukalyptol, (až 80 %), antivirový terpenický oxid cineol, který je účinný proti virům chřipky A a B. Dále obsahuje terpenyl alfa-acetát, geranial, neral, alfa-terpineol, geraniol, terpinen, linalool, beta-pinen, limonen, myrcen, alfa-pinen a další látky.

Způsob získávání: Destilace vodní parou z větví a listů. Z 50 kg rostliny se získá 1 kg silice.

Aroma: Silné, svěží, balzámové, kořeněné
Barva: Bezbarvá až světle žlutá
Převládající energie (dle čínského pentagramu): Kov – plíce, tlusté střevo, kůže

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 25. srpen 2017

Titulek je zdánlivě protismyslný, protože umělá sladidla se používají právě tehdy, jestliže je záměrem snížení tělesné hmotnosti. Proto je mnozí používají, proto se jimi nahrazuje běžný cukr v různých potravinách. A přece – v poslední době se objevují určité pochybnosti o umělých sladidlech. Alespoň o některých. Jsou to zatím výzkumy v počátečním stadiu, takže jejich závěry musíme přijímat s jistou opatrností, nicméně se zdá, že něco by na tom mohlo být. Otázka, kterou je především nutné zodpovědět, zní: Do jaké míry již můžeme výsledky dosavadních výzkumů zobecnit? Odpovědi bývají vesměs opatrnější, přesto však dnes už řada odborníků připouští, že vliv umělých sladidel na organismus není patrně zdaleka jednoduchý.

Než se dostaneme k podrobnostem, musíme připomenout termín mikrobiom, jenž je poměrně nedávného data, kdy se díky moderním metodám zjistilo, že naše tělo, a týká se to nepochybně každého živého tvora, je doslova prosyceno různými bakteriemi a také viry.

O drtivé většině z nich se zatím nic neví. Někteří vědci odhadují, že v těle dospělého člověka jsou snad dva kilogramy bakterií, z nichž valná většina žije v zažívacím traktu. Jen postupně se daří některé z nich identifikovat, ovšem mnohem obtížnější je zkoumání jejich úlohy. Shoda panuje víceméně v tom, že člověku nevadí a naše tělo je prostě pouze jejich hostitelem, ale zdá se, že některé z těchto mikroorganismů dokonce potřebujeme. Za dlouhé věky vývoje se obě strany, lidské tělo a bakterie, jakýmsi způsobem sžily a toto soužití je snad nakonec někdy prospěšné, ne-li dokonce nezbytné. Samozřejmě, že se to týká jen některých druhů těchto mikroorganismů. Současně se dnes ví, že v sobě nosíme potenciální hrozbu, protože dojde-li ke snížení imunity, mohou se některé z těchto bakterií přemnožit a vyvolat více či méně nebezpečnou chorobu. Podobný, obvykle mírnější stav, nastává po léčení antibiotiky, kdy nás lékař občas upozorní, že tyto léky narušily střevní flóru, tedy zlikvidovaly některé z oněch bakterií. Pak doporučí podávat laktobacily nebo si dopřávat jogurt či kyselé mléko.

Další nebezpečí je případná mutace bakterií jinak neškodných, což může nastat v důsledku různých vlivů, opět včetně antibiotik.

Nyní však k umělým sladidlům. Ve skutečnosti panovaly již v minulosti názory, že jejich použití není tak docela bezpečné, jak by se mohlo zdát a jak obvykle tvrdí jejich výrobci. Postupně sice tyto pochybnosti sílily, ale byl to spíš řekněme pouhý pocit některých odborníků, vycházející z různých nepřímých pozorování. Nesmíme zapomínat na to, že každé takové pozorování se jen velmi obtížně zobecňuje, jak ostatně uvidíme za chvíli.
Jednoznačnější pokus, pokud jde o výmluvnost jeho výsledků, uveřejnili loni izraelští vědci. Použili k tomu deset týdnů staré myši, přičemž polovině pokusných zvířat podávali denně aspartam nebo sacharín, druhé skupině pak přírodní cukr, glukózu. Po uplynutí jedenácti týdnů se ukázalo, že myši, které dostávaly přírodní cukr, byly v naprostém pořádku, zatímco druhá skupina, na umělých sladidlech, měla abnormálně vysokou hladinu cukru v krvi, tedy známku cukrovky, na niž mohou navazovat další choroby.

Podle odborníků to znamenalo, že myši, které dostávaly umělá sladidla, začaly projevovat sníženou schopnost odstraňovat cukr z krve, vykazovaly jeho nesnášenlivost.

Když se hledala příčina tohoto stavu, vědci usoudili, že by nějakou roli mohly hrát právě bakterie ve střevech. Aby se o tom přesvědčili, přestali první skupině myší podávat umělá sladidla, a začali je léčit širokospektrými antibiotiky, která vyhubila významnou část bakterií ve střevech. Když se pak tyto myši vrátily na normální stravu, nesnášenlivost cukru postupně zmizela – byly opět zcela zdravé. Takže stav, který byl uměle navozen sladidly, se dal zvrátit. Nutno si však uvědomit, že podávání umělých sladidel bylo v tomto pokusu krátkodobé.

Po tomto sdělení následovala řada výzkumů v laboratořích po celém světě, přičemž se ukazuje, že podle všeho používání umělých sladidel může vést k tomu, že tělo obtížněji snižuje hladinu krevního cukru, a následkem je nejprve obezita a pak její typický průvodce cukrovka, případně po ní její komplikace jako kardiovaskulární choroby, zhoršená funkce jater a další neduhy. Výsledky těchto výzkumů vesměs ukazují, že klíčovou roli hrají opravdu bakterie ve střevech. Jak se zdá, některé jejich druhy se doslova přeorientují na umělá sladidla, množí se a potlačují jiné bakteriální kmeny, které nějak souvisejí s metabolismem přírodního cukru. A také s produkcí leptinu, hormonu, který reguluje naši chuť k jídlu.

Porucha tvorby leptinu vede k tomu, že dotyčná osoba ztrácí pocit nasycení, jenž se nám běžně po jídle dostavuje, a nemáme touhu přijímat další potravu. Porucha tvorby leptinu je typická právě u obézních osob. Je to mnohdy skutečně začarovaný kruh, protože s rostoucí tloušťkou se ještě více snižuje tvorba leptinu a taková osoba se v posledku soustavně přejídá.

Máte-li problém s nadváhou, účinně a přitom jemnou přírodní formou  vám může pomoct Lipodestron kapsle, bioinformační přípravek Diochi. Více informací naleznete zde.

Takže, shrnuto, jak soudí někteří vědci, bakterie v našich střevech nejen regulují trávení různých látek, ale významně se podílejí na tvorbě leptinu. Ovšem pořád tu byla otázka, zda to jsou skutečně umělá sladidla, která porušují rovnováhu bakterií, a to se pak projevuje růstem hmotnosti. Na to se pokusili odpovědět opět izraelští vědci, když zpracovali data o 380 osobách, mužích a ženách, a zjistili, že ti z nich, kteří používali umělá sladidla, měli v průměru vyšší tělesnou hmotnost, a hlavně, objevovala se u nich snížená snášenlivost přírodního cukru. Ozvaly se však pochybovačné hlasy – právě ti, kdo měli nadváhu, používali umělá sladidla, přičemž však původní příčinou jejich obezity mohlo být něco úplně jiného než tyto látky. Na tom vidíme, jak obtížné je zkoumat lidi, protože každý z nich má jinou minulost, jiné stravovací návyky, žil v určitém prostředí, nikoli jednotném, jakým je akvárium pokusných myší.

Proto byl proveden pokus se sedmi normálními zdravými dobrovolníky, kteří nebyli obézní. Dostávali pět dní povolenou dávku sacharínu, načež se ukázalo, že čtyři z nich měli i po tak krátké době sníženou snášenlivost glukózy, a také, což bylo podstatné, se prokázala změna ve složení bakterií v jejich střevech. Po skončení pokusu se stav oněch čtyř vrátil poměrně brzy do normálu.
Mohli bychom pokračovat, ale toto snad postačí. Jaké závěry se za současného stavu dají činit? Především opatrné, protože již předchozí pokus byl výmluvný – změny se objevily u čtyř osob ze sedmi. Asi se tedy nedá úplně zobecňovat. To je problém zkoumání lidí, na rozdíl od myší. Myši v úvodním pokusu byly jednoho druhu, geneticky stejné, což samozřejmě neplatí o lidech. Je proto těžké činit úplně obecné závěry o lidech, protože každý z nás má jinou genetickou výbavu. Nemluvě o tom, že naše tělo je přece jen složitější než myší, i když v základních procesech se zase tolik nelišíme.

Současný závěr je takový, že umělá sladidla mohou být rizikem, ale záleží na tom, v jakém množství se podávají, jak dlouho, a navíc, jak dalece na ně bude tělo reagovat. U každého z nás to může být jiné. Přesto můžeme nejspíš uzavřít, že pokud chceme hubnout, je lépe zvolit vhodné stravování a nepokoušet se nahrazovat chuť cukru, která nám přece jen může chybět, umělými sladidly.

Spíš si občas dopřát přírodní cukr, ale v malém množství. Zapomeňme na hody v cukrárně a na domácí koláče. Nebo snězme jen jeden a vydejme se na procházku do přírody. Nemusí to být zrovna běh, stačí přiměřená doba chůze.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 26. červenec 2017

 I o dovolené je vhodné jíst pravidelně a častěji

Prostřednictvím výdeje energie pohybovou aktivitou jistě vykompenzujeme občasný letní jídelní „hřích“ například v podobě  velké sladké zmrzliny či buřta pečeného na ohni, ale bylo by mylné se domnívat, že díky pohybu si můžeme dovolit neomezené množství jídla. V obdobích, kdy máme tendenci vybočit z běžného denního režimu, bychom především neměli zapomenout na jídelní režim, tj. rozdělení jídla do 5 denních chodů.

Často se totiž stává, že trávíme o dovolené celý den na výletu či na pláži, téměř nejíme a protože večer pocítíme hlad, dopřejeme si většinou velké množství jídla. Tělo má pak po celodenním „hladovění“ větší tendenci energii z večerního jídla uložit do tukových zásob.

Pro odbourávání tuků z těla je vám k dispozici skvělý pomocník – Diochi přípravek Lipodestron. Lipodestron jsou maximálně přírodní bioinformační kapsle s vlastnostmi přírodního tonica a životabudiče.  Lipodestron kapsle byly vyvinuty pro pomoc s lipodestrukcí tuků, urychlení jejich odborourávání, regeneraci svalové hmoty, podporu a nárůst energie. Objednat si jej můžete zde

Ochutnávejte s rozumem

Zachování pravidelného jídelního režimu je velmi důležité i na pobytech, kde je stravování zajištěno formou all inclusive. Různá lákadla v podobě sladkostí, alkoholických  nebo slazených nápojů, sendvičů a dalších dobrot, svádějí k ochutnání a je velmi těžké odolat.

Nenechte si zkazit požitek z jídla pocitem přeplněného žaludku. Máte na výběr, připravte si svůj „zdravý talíř“. Polovinu talíře by měla tvořit  zelenina,  čtvrtinu potraviny, které dodávají tělu zejména bílkoviny (maso, sýry, mléčné výrobky apod.) a z čtvrtiny potravinami, které dodají do  těla zejména sacharidy (přílohy, pečivo, ovoce). Doporučujeme si výběr jídla nejprve rozmyslet než začnete nakládat. Určitě bude příjemné ochutnávat přiměřené množství potravin, které neznáte nebo běžně nekonzumujete. Požitek z jídla a jeho pestrost jsou přínosnější než zkonzumované velké množství.

Zachováme-li přiměřené porce a nebudeme-li konzumovat jídla mimo, jistě udržíme rozumný energetický příjem.

Chystáme jídlo na výlet

Jestliže se rozhodneme pro aktivně strávenou dovolenou a konáme během ní různé, ať už pěší, cyklistické či jiné výlety, měli bychom se vyhnout tomu, že celý den nejíme nebo že sklouzneme k „nebezpečným“ rychlovkám, kterými si energeticky i množstvím tuku  vyčerpáme denní  příjem. To mohou být například dvě bagety u pumpy, nebo klobása s pivem a rohlíkem. V létě  to může být velké množství sladké limonády nebo zmrzliny. A navíc  hamburgery, hranolky, pizzy, buřty, bramboráky, langoše – nepředstavují jen nadbytečné kalorie. Z výživového hlediska představují většinou nadměrný příjem živočišných tuků v podobě nevhodných technologických postupů, zejména smažení.

V rámci zdravé stravy a zejména při hubnutí bychom měli omezit živočišné tuky a sacharidy s vysokým glykemickým indexem.

 Nadměrná spotřeba živočišných tuků vede k ukládání zásob v podobě tělesného tuku. Potraviny s vysokým glykemickým indexem (např. pečivo z bílé mouky, sladkosti) jsou zdravotně nežádoucí a ani nezasytí na dlouho.

Základ úspěchu je v plánování

Obzvláště u celodenní pěší turistiky či cykloturistiky je velmi důležité o skladbě denního jídelníčku přemýšlet. Prázdným či naopak přeplněným žaludkem  našemu tělu při chůzi či jízdě na kole jistě neprospíváme. Proto bychom měli konzumovat takovou stravu, která dodá přiměřené množství energie a přitom příliš nezatíží trávící trakt.

Při výběru potravin bychom také měli brát zřetel na hledisko trvanlivosti.

Na výlet s hodí i balené celozrnné chleby nebo křehké chleby. Vláknina vám může pomoci při zvládání zácpy, která často změnu prostředí o dovolených doprovází.

Pitný režim

Za normálních podmínek by měl dospělý člověk vypít nejméně 2-3 litry tekutin denně. Potřeba však v letních horkých dnech a také při pohybové aktivitě stoupá. Nejvhodnější tekutinou, která by měla tvořit pitný režim, je obyčejná voda. Můžeme si ji ochutit šťávou z čerstvého citrónou nebo pomeranče. Osvěžujícím nápojem se jistě může stát i vychlazený mátový nebo zázvorový čaj. Připomeňme si jen, že káva  by se do pitného režimu počítat neměla. Za každý šálek silné  kávy vypijte nejméně 2 dl vody navíc. 

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 16. červenec 2017

Levanduli pro její krásu opěvovali básníci v Persii, v Řecku i v Římě před stovkami let. Římští vojáci si levandulí léčili rány i nervy. Julius Caesar oceňoval její uklidňující účinky po náročném dni v senátu. Římané ji pravidelně využívali do koupelí. S koupelí je spojeno i samotné její jméno – lavare – mýt, umývat. Přes alpy přenesli levanduli benediktýnští mniši. Levandule prý sloužila i jako jakési antiafrodiziakum. Měla očišťovat tělo i duši a zapuzovat zlé duchy i nečisté myšlenky.

Levandule lékařská je velmi stará kulturní rostlina. Všechny bylinné části po rozemnutí intenzívně voní. Využívá se proto především ve voňavkářství, ale rovněž ve farmacii. Používala se při mytí, pro odpuzování nejrůznějších druhů hmyzu, ale také v kuchyni jako výrazné koření. Olej se přidává do koupelí, využívá se při masážích apod. Levandulová voda je proslulá. Nejvíce ta, která vznikla v Kolíně coby Kolínská voda. Levandule je velmi dekorativní rostlina, která zdobí zahrady, lze ji pěstovat v nádobách, využívat v četných aranžmá čerstvá i sušená.

Léčivé účinky
Hořký nápoj z levandule napomáhal proti jaterním potížím a k uklidnění nervů. Sběrači levandule prý byli chráněni proti tuberkulóze.
Levandule obsahuje éterické oleje – ocimen, pinen, kamfen, geraniol, linalol, citronelal, citral, dále kumarin, třísloviny, flavonoidy, saponiny apod. Tlumí neklid, podrážděnost a stres. Působí jako sedativum, lze ji využít při depresích, migréně a dlouhodobém nervovém vypětí. Pomáhá při poruchách spánku. Napomáhá od zažívacích potíží a nadýmání. Inhalování napomáhá při dýchacích potížích a chřipce.

Původ a popis rostliny

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia), slovensky levanduľa úzkolistá je jednou z nejznámějších a u nás nejpěstovanějších středomořských rostlin. Je zástupcem čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae).

Levandule pochází ze západního Středomoří, roste v teplejších částech Evropy, pěstuje se a někdy i zplaňuje. Roste na výslunných stráních s dobře propustnou půdou. U nás ke zplaňování dochází na jižní Moravě. Jedná se o nízký, bohatě větvený polokeř. Kořen je kůlová, pronikající do značné hloubky. Stonky jsou vystoupavé až přímé. Vzýška rostlin bývá 30 až 60 cm. Spodní část brzy dřevnatí. Bylinné větvičky jsou čtyřhranné s přisedlými, čárkovitými listy. Drobné, fialové květy vyrůstají v pětivětých až desetikvětých lichopřeslenech a tvoří klasovitá květenství. Květy četných kultivarů mohou být bílé, růžové, šedomodré až blankytně modré, sytě modrofialové apod. Plodem je černá, lesklá tvrdka. Kromě uvedené levandule lékařské se pěstuje levandule hlavaté (Lavandula stoechas), která má atraktivní květenství v ještě širší škále barev. V našich podmínkách však spolehlivě nepřezimuje.

Nálev z levandulových květů
Spaříme 2 polévkové lžíce květů 1,5 dl vroucí vody a necháme 5 minut přikryté stát. Pijeme před jídlem pro povzbuzení chuti k jídlu. Po jídle působí proti nadýmání a zlepšuje trávení. Večer uklidňuje a napomáhá klidnému spánku. Inhalování působí proti nachlazení.

Směs proti stresu
Smícháme stejné množství květů levandule, růže, lípy, řebříčku a meduňkových listů. Nálev necháme louhovat asi 10 minut. Pijeme až 3x denně dle potřeby.

Vonná uklidňující koupel
Nálev připravíme z asi 30 g levandulových květů, 20 g meduňkových listů, 10 g růžových květních plátků. Necháme 10 minut louhovat a pak vlijeme do vody ve vaně.

Levandulový sirup
Hodí se do různých nápojů a zjemní chuť aromatických dezertů. Ve 3 dl vody rozpustíme 250 g cukru, cukr rozvaříme. Odstavíme a přidáme hrst levandulových květů. Necháme louhovat do druhého dne a pak přecedíme.

Nálev proti migréně
Smícháme stejné množství levandulových květů, květů tužebníku jilmového, listů rozmarýny, meduňky a řimbaby. Přelijeme vroucí vodou a necháme 10 minut louhovat. Pijeme podle potřeby až 3 x denně.

Nálev proti nadýmání
Smícháme stejné množství levandulových květů, meduňky, máty a plodů fenyklu. Přidáme listy a květy hlohu. Přelijeme vroucí vodou a necháme louhovat 10 minut. Pijeme podle potřeby až 3 x denně.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 7. červenec 2017

A pusa od borůvek úplně nejlepší. Pravda, borůvky jsou drobné, sbírání je poměrně pracné, záda nás bolí, ožerou nás přitom komáři, ovádi a jiná lesní zvěř. Stojí to za to, prospěch pro naše zdraví fyzické i psychické je nepřekonatelný.

Borůvka z lesa patří mezi královny našich super zdravých potravin. V červenci je na ně ten správný čas, všeho nechte a vyrazte si je natrhat! 

Borůvky jsou lékem na celý dlouhý seznam zdravotních potíží, regenerují a omlazují naše tělo.

Jaké léčivé látky najdeme v borůvkách?

Borůvky jsou významnou léčivou potravinou už po mnoho staletí. Známé jsou hlavně svou bohatostí na vitamin C, který posiluje náš imunitní systém a působí jako prevence a lék nemocí z nachlazení, infekčních a jiných onemocnění. Borůvky jsou ale také jedním z nejlepších přírodních zdrojů silných antioxidantů (karoten, antokyan, pterostilben), tříslovin (tanin) a mají též vysoký obsah železa a dalších bioaktivních látek.
Blahodárné účinky borůvek

Neobvykle vysoký obsah antioxidantů (včetně vitaminu C) působí v našem těle jako ochranný štít před volnými radikály, viry a bakteriemi. Borůvky jsou tedy skvělou prevencí mnoha nemocí, lékem a silným podpůrným prostředkem při rekonvalescenci, chrání naše sliznice a stimulují jejich regeneraci.

Čerstvé, sušené, mražené i jinak konzervované borůvky jsou pomáhají při léčbě:

1. onemocnění dýchacích cest
2. chřipce
3. angíně
4. rýmě
5. infekčních zánětech sliznic
6. průjmu
7. otravách jídlem
8. diabetu
   
   

Dalším úžasným působením je schopnost zlepšovat a udržovat náš zrak

což prokázaly i odborné vědecké výzkumy. Jejich častá konzumace je účinnou prevencí šerosleposti, lidé, kteří mají problémy s nočním viděním, pozorují zlepšení zraku ve zhoršených světelných podmínkách.
Blahodárný účinek mají i na ledviny a močové cesty, čistí je a pomáhají léčit případné infekce v této oblasti. Působí mírně močopudně, zbavují tělo škodlivin a zlepšují funkci lymfatického systému. 
Ozdravný účinek mají též na prostatu, hovoří se o nich dokonce jako o přírodní prevenci rakoviny prostaty, ale i v souvislosti s prevencí mnohých jiných typů rakoviny.

Borůvky jsou ideální potravinou a lékem pro diabetiky


Odborné výzkumy také doložily příznivý vliv borůvek na zdraví diabetiků, a to hned v několika ohledech. Obsažené látky snižují hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Lidé trpící cukrovkou mají často problémy se zrakem, hlavně v pokročilém věku, i zde jim mohou borůvky posloužit jako přírodní lék pro udržení dobrého vidění. Protizánětlivé účinky a vysoký obsah antioxidantů pomáhají chránit sliznice, častou oblast zdravotních potíží, spojených s diabetes. Kombinace obsažených látek též posiluje cévní systém a zlepšuje krevní oběh a prokrvení končetin, další častou zdravotní potíž lidí trpících cukrovkou.
U diabetiků je samozřejmě nejvhodnější konzumace borůvek bez přidání cukru, nebo s použitím vhodného alternativního sladidla.

Borůvkové listy mají velice podobné účinky jako plody.
Sklízíme je počátkem léta a sušíme pro pozdější užití. Čaj z těchto listů je vhodný jak při střevních a žaludečních potížích, tak za účelem mírného snižování hladiny cholesterolu a cukru v krvi.
Má také příznivý vliv na ledviny a močové cesty, které čistí a dezinfikuje a pomáhá s odvodňováním při přílišném zadržování vody v organismu. Při vnějším aplikaci zmírňuje projevy lupénky a kožních nemocí.

Recept na nálev / čaj z borůvkového listí:

2 čajové lžičky suchých listů zalijeme 250 ml vroucí vody a necháme 10 minut odstát, slijeme přes sítko a popíjíme během dne.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 16. červen 2017

Tajuplný černý „kámen“ je známý a využívaný již dávno, zejména mezi ruskými lidovými léčiteli, objevili ho již i naši léčitelé čeští.

 Šungit se nalézá v nejstarších vrstvách zemské kůry, starších více jak 2 miliardy let, o jeho vzniku existuje hned několik hypotéz. Jde snad o usazeniny dávných mikroskopických organizmů na břehu prehistorického moře? Jde o výsledek vulkanických a tektonických procesů? Vzhledem k tomu, že fullereny se nalézají také v meteoritech, může být původ šungitu rovněž mimozemský, coby výsledek pádu meteoritu...

Geologicky jde o nejstarší horninu na Zemi, obsahující uhlík, ale v jiné modifikaci, než jaká dosud byla známá u diamantů, či grafitu. V šungitu jde o strukturu molekul, zvanou fullereny, za jejichž objev dostala skupina anglických vědců Nobelovu cenu.

Jediné naleziště šungitu se nachází v Karélii, v severozápadním Rusku.

 Mocný dávný uhlík

Fullereny jsou údajně nejsilnějšími a nejdéle působícími přírodními antioxidanty. Hojivé schopnosti mají různé masti ze šungitového prášku, které mají antibakteriální a antialergické účinky, léčí zánětlivá onemocnění, působí na kožní a kloubní potíže, revmatické bolesti, odřeniny, popáleniny a opařeniny, bodnutí hmyzem apod. - urychlují celkový proces hojení. Šungit zlepšuje také látkovou výměnu a pomáhá s mnoha dalšími zdravotními problémy.
Oblíbenou formou využití šungitu jsou z něho broušené pyramidky, které se používají k přípravě aktivované "Šungitové vody", k energetické očistě jiných kamenů, šperků, či amuletů, k odstranění geopatogenního záření různého druhu, ke zlepšení psychického a fyzického stavu lidí.

Kudy teče, tudy léčí

Význam šungitu pro léčitelské účely stoupá vzájemným spojením s vodou, kterou přetváří na biologicky aktivní, dezinfikuje ji a čistí. Pro tento účel se vyrábí tzv. Šungitová voda". Principem její výroby je zalití např. úlomků kamene vodou po určitou dobu, závislé na druhu použitého šungitu (zda jde o drť, nebo broušenou pyramidku apod.). Baktericidní účinky se projeví už za 30-40 minut, maximální doba přípravy je 3 dny, pak je třeba připravenou vodu zkonzumovat a do láhve nalít vodu čerstvou. "Šungitová voda" se nemá dávat do lednice.

Šungit je univerzální sorbent. Nic se nevyrovná schopnosti šungitu čistit vodu od škodlivých příměsí. Na svém povrchu absorbuje 95% nečistot, odstraňuje zakalení a dodává vodě pramenitou chuť. Šungit odstraňuje z vody těžké kovy, koloidní železo z vodovodního potrubí, nitráty a nitrity, pesticidy, dioxiny, fenoly, sloučeniny chlóru, ropné produkty, radionuklidy, vajíčka helmintoz, viry a bakterie. Současně dodává organizmu prospěšné mikro a makroprvky a pohlcuje škodlivé. Šungitovou vodu je možné používat ke kloktání, vyplachování úst a nosu při angínách, paradentóze a rýmě.

Připravte si vlastní šungitový iontový nápoj

Ani Diochi přípravky nemohly samozřejmě šungit a jeho blahodárné účinky pominout. Najdete jej v Diocel Biominerálu, ze kterého si můžete v parném létě připravit skvělý iontový nápoj k uhašení žízně. Stačí nakapat 10 – 20 kapek do půl litru vody a váš organismus dostane potřebnou dávku minerálů v té nejčistší a nejlépe využitelné podobě.

Z historie
Neobyčejné vlastnosti šungitu byly v Rusku známy už velmi dávno, nenazývali ho však šungit, ale „břidličný kámen“, známý již z Bible. Šlechtična Xeňa Ivanova Romanovová byla vyhnána Borisem Godunovem do Zaoněží, kde ji bylo souzeno zemřít, ale na radu místních rolníků začala pít vodu ze zázračného pramene a koupat se v ní, po čemž nejen že se uzdravila, ale v roce 1596 porodila budoucího cara, zakladatele dynastie Romanovců, Michaila Fjodoroviče.
Petr první, který trpěl ledvinovými kameny, avitaminozou a poruchami trávicího ústrojí, vyzkoušel na sobě velikou sílu „břidličného kamene“ a vydal nařízení, aby tento kámen nosil každý voják. Ruská armáda vyhrála poltavskou bitvu částečně díky tomuto kameni. Léto 1709 bylo suché, vodní nádrže „rozkvetly“. Švédská armáda včetně krále Karla XII. měla poruchy střevního traktu a rychle ztratila bojovou formu. Ale ruští vojáci podle nařízení cara pili pouze vodu upravenou „břidličným kamenem“. Ruská armáda byla zdravá a porazila Švédy. Později, v roce 1719, byly na příkaz Petra I. na místě léčivého pramene postaveny první lázně v Rusku “Marciální vody“, které byly pojmenovány na počest boha války – Marsu.

Udává se, že na léčebné účely v podobě stavebního materiálu byl šungit poprvé použit v dětském alergologickém sanatoriu "Čajka", kde deskami z něj byl jeden z pavilonů sanatoria zevnitř obložen. Po krátkém pobytu v něm se prý děti rychleji uzdravovaly, byly následně i méně nemocné a zlepšoval se jejich celkový zdravotní stav.

Šungit přitáhl pozornost např. velkého ruského architekta A. A. Monferrana, autora projektu Isakijevského chrámu v Petrohradě (stavěl se v letech 1818-1858), který použil šungit na stavbu zdí budovy. Šungit se nachází také v podstavci památníku tohoto architekta. Kámen se používal také při stavbě Kazanského chrámu v Petrohradě, ale nejvíce budov asi bylo s použitím šungitu postaveno v hlavním městě Karélie Petrozavodsku.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 9. červen 2017

Umělá sladidla nepříznivě ovlivňují život v našich střevech, zde usídlené bakterie se přeorientují na sladidla a začnou nepříznivě ovlivňovat trávení i hormon pocitu nasycení.
Umělá sladidla se používají právě tehdy, jestliže je záměrem snížení tělesné hmotnosti. Proto je mnozí používají, proto se jimi nahrazuje běžný cukr v různých potravinách. Dnes už řada odborníků připouští, že vliv umělých sladidel na organismus není patrně zdaleka jednoduchý.

Pokud chceme hubnout, je lépe zvolit vhodné stravování a nepokoušet se nahrazovat chuť cukru, která nám přece jen může chybět, umělými sladidly. Spíš si občas dopřát přírodní cukr, ale v malém množství. Zapomeňme na hody v cukrárně a na domácí koláče. Nebo snězme jen jeden a vydejme se na procházku do přírody. Nemusí to být zrovna běh, stačí přiměřená doba chůze.

Výzkumy jsou v počátečním stadiu, takže jejich závěry musíme přijímat s jistou opatrností, nicméně se zdá, že něco by na tom mohlo být. Otázka, kterou je především nutné zodpovědět, zní: Do jaké míry již můžeme výsledky dosavadních výzkumů zobecnit? Odpovědi bývají vesměs opatrnější.

Než se dostaneme k podrobnostem, musíme připomenout termín mikrobiom, jenž je poměrně nedávného data, kdy se díky moderním metodám zjistilo, že naše tělo, a týká se to nepochybně každého živého tvora, je doslova prosyceno různými bakteriemi a také viry. O drtivé většině z nich se zatím nic neví. Někteří vědci odhadují, že v těle dospělého člověka jsou snad dva kilogramy bakterií, z nichž valná většina žije v zažívacím traktu. Jen postupně se daří některé z nich identifikovat, ovšem mnohem obtížnější je zkoumání jejich úlohy. Shoda panuje víceméně v tom, že člověku nevadí a naše tělo je prostě pouze jejich hostitelem, ale zdá se, že některé z těchto mikroorganismů dokonce potřebujeme. Za dlouhé věky vývoje se obě strany, lidské tělo a bakterie, jakýmsi způsobem sžily a toto soužití je snad nakonec někdy prospěšné, ne-li dokonce nezbytné. Samozřejmě, že se to týká jen některých druhů těchto mikroorganismů. Současně se dnes ví, že v sobě nosíme potenciální hrozbu, protože dojde-li ke snížení imunity, mohou se některé z těchto bakterií přemnožit a vyvolat více či méně nebezpečnou chorobu. Podobný, obvykle mírnější stav, nastává po léčení antibiotiky, kdy nás lékař občas upozorní, že tyto léky narušily střevní flóru, tedy zlikvidovaly některé z oněch bakterií. Pak doporučí podávat laktobacily nebo si dopřávat jogurt či kyselé mléko. Další nebezpečí je případná mutace bakterií jinak neškodných, což může nastat v důsledku různých vlivů, opět včetně antibiotik.

Nyní však k umělým sladidlům. Ve skutečnosti panovaly již v minulosti názory, že jejich použití není tak docela bezpečné, jak by se mohlo zdát a jak obvykle tvrdí jejich výrobci. Postupně sice tyto pochybnosti sílily, ale byl to spíš řekněme pouhý pocit některých odborníků, vycházející z různých nepřímých pozorování. Nesmíme zapomínat na to, že každé takové pozorování se jen velmi obtížně zobecňuje, jak ostatně uvidíme za chvíli.

Jednoznačnější pokus, pokud jde o výmluvnost jeho výsledků, uveřejnili loni izraelští vědci. Použili k tomu deset týdnů staré myši, přičemž polovině pokusných zvířat podávali denně aspartam nebo sacharín, druhé skupině pak přírodní cukr, glukózu. Po uplynutí jedenácti týdnů se ukázalo, že myši, které dostávaly přírodní cukr, byly v naprostém pořádku, zatímco druhá skupina, na umělých sladidlech, měla abnormálně vysokou hladinu cukru v krvi, tedy známku cukrovky, na niž mohou navazovat další choroby. Podle odborníků to znamenalo, že myši, které dostávaly umělá sladidla, začaly projevovat sníženou schopnost odstraňovat cukr z krve, vykazovaly jeho nesnášenlivost.

Když se hledala příčina tohoto stavu, vědci usoudili, že by nějakou roli mohly hrát právě bakterie ve střevech. Aby se o tom přesvědčili, přestali první skupině myší podávat umělá sladidla, a začali je léčit širokospektrými antibiotiky, která vyhubila významnou část bakterií ve střevech. Když se pak tyto myši vrátily na normální stravu, nesnášenlivost cukru postupně zmizela – byly opět zcela zdravé. Takže stav, který byl uměle navozen sladidly, se dal zvrátit. Nutno si však uvědomit, že podávání umělých sladidel bylo v tomto pokusu krátkodobé.

Po tomto sdělení následovala řada výzkumů v laboratořích po celém světě, přičemž se ukazuje, že podle všeho používání umělých sladidel může vést k tomu, že tělo obtížněji snižuje hladinu krevního cukru, a následkem je nejprve obezita a pak její typický průvodce cukrovka, případně po ní její komplikace jako kardiovaskulární choroby, zhoršená funkce jater a další neduhy. Výsledky těchto výzkumů vesměs ukazují, že klíčovou roli hrají opravdu bakterie ve střevech. Jak se zdá, některé jejich druhy se doslova přeorientují na umělá sladidla, množí se a potlačují jiné bakteriální kmeny, které nějak souvisejí s metabolismem přírodního cukru. A také s produkcí leptinu, hormonu, který reguluje naši chuť k jídlu.

Porucha tvorby leptinu vede k tomu, že dotyčná osoba ztrácí pocit nasycení, jenž se nám běžně po jídle dostavuje, a nemáme touhu přijímat další potravu. Porucha tvorby leptinu je typická právě u obézních osob. Je to mnohdy skutečně začarovaný kruh, protože s rostoucí tloušťkou se ještě více snižuje tvorba leptinu a taková osoba se v posledku soustavně přejídá.

Takže, shrnuto, jak soudí někteří vědci, bakterie v našich střevech nejen regulují trávení různých látek, ale významně se podílejí na tvorbě leptinu. Ovšem pořád tu byla otázka, zda to jsou skutečně umělá sladidla, která porušují rovnováhu bakterií, a to se pak projevuje růstem hmotnosti. Na to se pokusili odpovědět opět izraelští vědci, když zpracovali data o 380 osobách, mužích a ženách, a zjistili, že ti z nich, kteří používali umělá sladidla, měli v průměru vyšší tělesnou hmotnost, a hlavně, objevovala se u nich snížená snášenlivost přírodního cukru. Ozvaly se však pochybovačné hlasy – právě ti, kdo měli nadváhu, používali umělá sladidla, přičemž však původní příčinou jejich obezity mohlo být něco úplně jiného než tyto látky. Na tom vidíme, jak obtížné je zkoumat lidi, protože každý z nich má jinou minulost, jiné stravovací návyky, žil v určitém prostředí, nikoli jednotném, jakým je akvárium pokusných myší.

Proto byl proveden pokus se sedmi normálními zdravými dobrovolníky, kteří nebyli obézní. Dostávali pět dní povolenou dávku sacharínu, načež se ukázalo, že čtyři z nich měli i po tak krátké době sníženou snášenlivost glukózy, a také, což bylo podstatné, se prokázala změna ve složení bakterií v jejich střevech. Po skončení pokusu se stav oněch čtyř vrátil poměrně brzy do normálu.

Mohli bychom pokračovat, ale toto snad postačí. Jaké závěry se za současného stavu dají činit? Především opatrné, protože již předchozí pokus byl výmluvný – změny se objevily u čtyř osob ze sedmi. Asi se tedy nedá úplně zobecňovat. To je problém zkoumání lidí, na rozdíl od myší. Myši v úvodním pokusu byly jednoho druhu, geneticky stejné, což samozřejmě neplatí o lidech. Je proto těžké činit úplně obecné závěry o lidech, protože každý z nás má jinou genetickou výbavu. Nemluvě o tom, že naše tělo je přece jen složitější než myší, i když v základních procesech se zase tolik nelišíme.

Současný závěr je takový, že umělá sladidla mohou být rizikem, ale záleží na tom, v jakém množství se podávají, jak dlouho, a navíc, jak dalece na ně bude tělo reagovat. U každého z nás to může být jiné. Zapomeňme na hody v cukrárně a na domácí koláče. Nebo snězme jen jeden a vydejme se na procházku do přírody. Nemusí to být zrovna běh, stačí přiměřená doba chůze. A máme pro Vás i tip z Diochi přírodní lékárny - přípravek Lipodestron, který napomáhá účinně odbourávat tuky z těla.

(Podle www.owlcloud.cz)