Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 19. červen 2015

 Nemoci, jež otřásly světem: Jed, lék, zkrášlovadlo i smrtící zbraň

Ptáte se, co je to za hloupý název? Co má společného jed s lékem? Takřka vše, odpovídám. Jed, jak nás učili v toxikologii, se od nejedu liší pouze množstvím. Je to tak, každá látka je potenciálně toxická, záleží na dávce. A tak táž látka může být jedem stejně jako lékem. Asi na tom není nic překvapivého – kdyby léky měly pouze léčivé účinky, nedalo by se jimi předávkovat.

Ale proč zkrášlovadlo a smrtící zbraň, není to už trochu přitažené za vlasy? Ujišťuji vás, že není. Existuje totiž jedna látka, která je extrémně prudkým jedem, zároveň se používá v lékařství, ale také pro kosmetické „zkrášlení“ a zároveň je potenciálně jednou z nejnebezpečnějších biologických zbraní. Stále netušíte, o čem mluvím?

Na začátku věda

Nejrůznější otravy z jídla bývaly pravděpodobně dříve zcela běžné. Koneckonců lidé neměli k dispozici lednice, mrazáky ani prostředky k účinné sterilizaci a konzervaci potravin, jako máme dnes. A víme, že ani v dnešní přetechnizované době se špatně konzervovaným potravinám nevyhneme. Není proto divu, že otravy z jídel nevzbuzovaly přílišné zděšení, pokud se ovšem nejednalo o větší počet lidí najednou. Tak tomu bylo zřejmě např. v 10. stolení, kdy byzantský císař Leon VI. Moudrý vydal zákaz výroby krvavých klobás.

Až o mnoho století později, mezi lety 1817 a 1822, studoval ve Württembergu německý básník a lékař Justinus Kerner (1786–1862) množství nemocí a záhadných úmrtí. Nakonec dospěl k závěru, že se jde o otravy z místních klobás a uzenin. Jako první předpokládal, že se jedná o jed biologického původu. Popsal i některé z příznaků, např. pokleslá oční víčka, a určil přímou příčinu smrti – zástava dechu. O osmdesát let později, v roce 1895, vedla hromadná otrava po smuteční večeři v jedné belgické vísce k objevu hledaného patogenu. Jejím „otcem“ se stal profesor bakteriologie na univerzitě v Gentu Émile Pierre van Ermegem. Za „masového vraha“ byla označena bakterie Clostridium botulinum. Již o dvacet let dříve se definitivně ujal název nemoci – botulismus (z lat. botulus – klobása).

V roce 1928 přišel další vědecký úspěch, když se dvěma vědcům, Tessmeru Snipeovi a Hermannu Sommerovi, podařilo izolovat čistý toxin, jedovatou látku, kterou bakterie vylučuje. Přeskočme nyní časovou linii (vrátíme se k ní v dalším oddíle) a povězme si o botulismu něco více. Celkem bylo objeveno sedm antigenně (imunologicky) odlišných sérotypů neurotoxinu označovaných A–G, z nichž čtyři (A, B, E a vzácně i F) způsobují botulismus u lidí. C, D, E vyvolávají nemoc u jiných savců, ptáků i ryb.

Rozlišujeme tři typy botulismu. Botulismus přenášený potravou vzniká při požití jídla, případně nápoje již kontaminovaného toxinem, produktem botulinových bakterií. Lze mu relativně snadno předejít zahřátím na dostatečnou teplotu, neboť již teplota nad 60 °C toxin inaktivuje. Dalším typem je botulismus vzniklý ze zranění, kdy dojde k infekci otevřené rány, kde se baterie namnoží a toxin se může dostat do krevního oběhu. Ač se bakterie často nachází v půdě, tento druh nemoci je vzácný a nejčetnější je výskyt u závislých na intravenózních drogách.

Posledním typem je kojenecký (nebo také střevní) botulismus. Jde o případ, kdy se zapouzdřené spory bakterií, jež vydrží i teplotu nad 100°C, dostanou s potravou do střev kojenců. Ti mají ve střevech kyselejší prostředí a vůbec vhodnější podmínky pro množení těchto bakterií než dospělí. Pokud se zde bakterie začnou množit a produkovat toxin, jde o vážné, mnohdy smrtelné onemocnění. Dospělých se toto onemocnění zpravidla netýká. Protože spory bakterie C. botulinum může obsahovat med (obsahuje je asi 10 % testovaných vzorků), nedoporučuje se podávání medu dětem mladším jednoho roku. Je to jediný známý zdroj spor bakterií (z potravy) pro kojence. „Dětský“ botulismus je znám až od roku 1976, a ročně se např. v USA objeví asi stovka potvrzených případů této nemoci, většinou u dětí mladších než šest měsíců.

Co se týče nejznámějšího botulismu, tedy toho pocházejícího ze špatně skladované či tepelně neupravené potravy, pak v současnosti nejčastějším zdrojem jsou domácí výrobky. Zatímco producenti potravinářských výrobků musí splňovat nejpřísnější podmínky při výrobě svých produktů (např. zahřátí na teplotu 121 °C po 3 minuty), domácí „zavařovatelé“ často podstatných zásad nedbají. Bakterie produkuje toxin jen v případech, kdy se množí za speciálních podmínek. Těmi jsou nízké pH (kyselé, pod 5,4) a minimum nebo úplná absence kyslíku. Bakterie se živí rozkládajícím se organickým materiálem. Proto se nachází ve špatně zapracovaném mase, ale také v zavařovaných potravinách, které vytvářejí kyselé prostředí – např. mrkvový džus, chřest, zelené fazole, červená řepa nebo kukuřice. Všechno toto jídlo by ale mělo být bezpečné, pokud je povařené 20 minut před podáním. Nicméně pokud se např. v kovových konzervách množí botulové bakterie, vznikají plyny, které plechovku „vypouknou“. Žádné takové podezřelé zavařeniny by se nikdy neměly požívat, stejně jako zrezavělé nebo různě proděravělé či jinak netěsnící zavařené produkty či páchnoucí uzeniny. V ČR se objeví tak 3–4 potvrzené případy botulismu ročně.

A jaké jsou příznaky a průběh nemoci? Symptomy mohou nastat po šesti hodinách, ale také až po dvou týdnech od požití (zpravidla je to 12–36 hodin). Jedná se o potíže s mluvením, viděním a polykáním. Přesněji: dvojité či rozostřené vidění, pokleslá víčka, neschopnost zřetelně artikulovat, obtížné polykání, sucho v ústech, svalová slabost. Jde o paralýzu, kterou neurotoxin vyvolává. Pokud nedojde k podání protilátky, ve většině případů končí nemoc smrtí (do 24–72 hodin od objevení příznaků) způsobenou paralýzou dýchacích svalů.

Na začátku 20. století byla mortalita u pacientů s botulismem 70 %. WHO dnes uvádí, že smrtnost je 5 % (typ B), resp. 10 % (typ A), u pacientů starších 60 let je to 30 %. Nicméně pokud je botulismus neléčen, stále platí, že jde ve většině případů (60–70 %) o nemoc pro člověka poslední. Celkem běžnou nemocí je botulismus pro vodní ptactvo, zejména kachny. Napadá ale i chovnou drůbež. Může napadat i dobytek, kde může „vymýtit“ až tři čtvrtiny stáda. Naopak poměrně vzácný je u domácích zvířat, psi se z botulismu vyléčí zpravidla za dva týdny.

Lék a elixír mládí v jednom

A nyní se vraťme zpět v čase, do 50. let 20. století. Byl to již zmíněný Justinus Kerner, objevitel klobásového jedu, který jako první naznačil možnosti terapeutického využití botulotoxinu. A právě v padesátých a šedesátých letech počala cesta vedoucí k využití jím naznačeného léčebného potenciálu silného jedu. Doktoru Edwardu Schantzovi se podařilo izolovat čistý botulotoxin v krystalické formě. Doktor Vernon Brooks objevil, že malé množství botulotoxinu dokáže dočasně uvolnit napjatý sval. Oční lékař Alan B. Scott začal s vědeckými pokusy na opicích, kdy se pokoušel injekčním podáním léčit šilhavost. Nakonec dostal oprávnění pokračovat ve svém výzkumu i na lidech, a botulotoxin se skutečně začal k léčbě strabismu používat. Práva k distribuci tohoto léku koupila v USA nadnárodní farmaceutická společnost Allergan Inc., která koupila i výzkumnou společnost dr. Scotta a v roce 1989 vznikl lék a dnes všeobecně známý ochranný název BOTOX. V devadesátých letech se při dalších výzkumech zjistilo, že Botox lze s úspěchem použít i při nadměrném pocení, kdy nezabírají antiperspiranty, a také při spasmech po mozkové obrně.

Asi nejzajímavější objev přinesla kanadská oční lékařka Jean Carruthers, která si všimla, že její pacienti, jimž Botox podávala, vypadají jakoby bez vrásek. Spolu s manželem (dermatolog) položili základ výzkumu a budoucímu nejčastějšímu využití Botoxu – kosmetickému odstranění vrásek. Oficiálního povolení k použití při vyhlazení vrásek a léčbě nadměrného pocení se v USA Botoxu dostalo v roce 2002.

Botox je čistý botulotoxin A, samozřejmě naředěný fyziologickým roztokem (stejně tak jiný výrobek s údajně nižší účinností – DYSPORT firmy Ipsen). Používá se k vyhlazení vrásek na čele, u kořene nosu, u zevních očních koutků, při redukci vrásek na krku. Ambulantní zákrok bez anestezie trvá 5–10 minut. Výsledný efekt trvá asi tři měsíce, po druhém podání přibližně půl roku. Poté lze zákrok podstupovat pravidelně zhruba každých devět měsíců, nejedná se o trvalou změnu. Kontraindikací je těhotenství, laktace, poruchy srážlivosti krve. Botox také nelze podat při současném užívání antibiotik či léků na srdeční arytmii. Výsledek se projeví za 3–6 dní, nejlepšího efektu je dosaženo po 14 dnech. Cena za zákrok se pohybuje kolem 4–6 tisíc korun.

Princip je založen na neurotoxicitě botulotoxinu, který v neuronech blokuje uvolnění neurotransmiteru acetylcholinu. Mimický sval, jenž vrásku „vytváří“, je tak dočasně vyřazen z provozu. Stejného principu se využívá i při jiných terapeutických použitích botulotoxinu. Zmiňme např. spasticitu, tiky, třesy, hypersalivace, chronické bolesti hlavy. Prokázaná účinnost u fokálních dystonií je více než 85 %, což je oproti 40% účinnosti farmakoterapie vysoké číslo.

Hrozba

Odvrácenou stranou pohádky o krásných lidech jsou nehody a nežádoucí účinky Botoxu (svalová slabost, potíže s polykáním, potíže s mluvením, dýchací obtíže). Je třeba si uvědomit, že botulotoxin je prudký jed. Dokonce se jedná o nejjedovatější známou látku pro člověka vůbec! Smrtelnou dávkou pro dospělého jedince při vdechnutí je pouhý 1 mikrogram (některé zdroje uvádějí i čtvrtinové množství), intravenózně dokonce desetkrát méně. Pro terapeutické účely se používají dávky mnohem nižší, nicméně k vážným i smrtelným nehodám po aplikaci Botoxu bohužel došlo. V roce 2005 FDA uvedla, že mezi lety 1989 a 2003 došlo v USA k 28 smrtelným případům po aplikaci Botoxu, avšak ani jedna z nich nebyla po aplikaci za účelem kosmetického vyhlazení vrásek. Jiný zdroj uvádí mezi lety 1997–2006 šestnáct úmrtí (z toho jeden případ po aplikaci za účelem vyhlazení vrásek).

Možná největší hrozbou spojenou s botulotoxinem je možnost výroby biologické zbraně. Bakterii lze celkem snadno kultivovat v laboratorních podmínkách a je řazena mezi pět nejnebezpečnějších látek, které lze k výrobě biologické zbraně využít. Jako zbraň má botulotoxin hned několik výhod. Množství potřebné k vyvolání nemoci či způsobení smrti člověka je extrémně malé. Distribuce je poměrně snadná. Přeživší musí absolvovat dlouhou dobu (několik měsíců) intenzivní péče, aby se z následků dostali. „Nevýhodou“ je fakt, že botulismus se nijak nešíří z člověka na člověka.

Botulotoxin jako zbraň lze rozptýlit ve formě aerosolu nebo třeba přidat do vodního zdroje. V roce 1971 se v modelu WHO podařilo vypočítat, že aplikace 250 g botulotoxinu do vodojemu pro 50 000 obyvatel by měla za následek smrt 60 % z nich. Čistě teoreticky by taková dávka „ideálně intravenózně nadávkovaná“ spolehlivě vyhubila celé lidstvo. Inu, ne každá přírodní látka je zrovna vhodná pro domácí lékárničku.

Za druhé světové války existoval plán, kdy čínské prostitutky měly botulotoxinem otrávit vysoké důstojníky japonské armády. Nicméně k tomuto kroku nakonec nikdy nedošlo. Během této nejhrůznější války v historii lidstva se botulotoxin pro vojenské účely snažilo vyprodukovat hned několik zemí. Údajně proběhly i zkoušky v kanadské divočině, kde padlo za oběť mnoho zvěře. Ale nemusíme tak daleko do historie. CIA tvrdí, že irácký režim Saddáma Husajna vedl až 100 různých zařízení na výrobu biologických zbraní, maskovaných jako farmaceutické továrny, pivovary nebo třeba mlékárny. Údajně měl vyrobit mj. i přes 8000 litrů antraxu a dvojnásobek botulotoxinu. Nevím, zda lze takovým tvrzením věřit či zda mělo jít o botulotoxin čistý, pak by takové množství mohlo vyhubit snad celou živočišnou říši světa. Avšak není fér ukazovat prstem pouze na Irák. Mezi další země, které jsou podezřelé, že botulotoxin vyrobily nebo se to o nich s jistotou ví, se řadí Kanada, Francie, Írán, Severní Korea, Jižní Afrika, Sýrie, Velká Británie – a nikoho nepřekvapí, že také USA.

 uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2010

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 19. červen 2015

Splašené hormony

Užívání hormonálních pilulek (například při menstruačních poruchách nebo neplodnosti) a široce rozšířené užívání hormonální antikoncepce má za následek vznik takzvaných xenoestrogenů. Ty vznikají v čističkách pomocí bakterií z odpadní moče, kdy bakterie přemění původní chemický hormon na podobnou substanci a ta se pak dostane potravinovým řetězcem do ryb a zvířat a jejich konzumací zase zpět k člověku.

Tyto látky dokážou negativním způsobem ovlivnit plodnost samců nejen zvířat, ale i lidí. U zvířat klesá plodnost a druh postupně vymírá. Také různé chemické látky v plastech mají podobné účinky a mnoho z nich je i karcinogenních – přispívají k rozvoji rakoviny. V některých státech je doporučováno, aby těhotné ženy nepoužívaly například kosmetické osvěžující ubrousky nebo aby se vyhnuly kosmetice, která je prodávána v plastových tubách. Proč? Obaly kosmetických ubrousků totiž většinou obsahují tzv. ftaláty, které mají karcinogenní účinky a chovají se v těle podobně jako estrogeny. Dobře se rozpouštějí v tucích. Dokonce plechovky od nápojů jsou vevnitř potaženy tenkou plastickou hmotou, jež tyto rakovinotvorné látky v malém množství obsahuje. Pokud můžete, je lepší si vybrat vždy obal skleněný. Také různé kosmetické výrobky obsahují tyto látky, a byť se někdy jedná o luxusní a drahou kosmetiku, její neblahý vliv na člověka se časem globálně určitě projeví.

Dá se negativnímu vlivu těchto látek ubránit?

Můžeme se podívat po přírodních látkách z rostlin, které mají ochranný účinek pro tělo a dokážou nás ochránit před rakovinotvornými látkami z kosmetických plastů. Jednou takovou zajímavou rostlinou je Maytenus ilicifolia. Tuto rostlinu používají jihoameričtí indiáni většinou ve formě čaje, jenž je dostupný i u nás. Dále ji obsahují třeba kapsle Cytonic. Maytenus obsahuje takzvané fytoestrogeny, což jsou přírodní látky podobající se svou chemickou strukturou estrogenům obsaženým v antikoncepčních pilulkách, ale i xenoestrogenům, které jsou obsaženy v odpadních vodách a v kosmetických plastech. Proč je to výhodné? Začnete užívat Cytonic a obsažené fytoestrogeny obsadí některé estrogenní receptory v těle. Dokážou tak znemožnit ostatním chemickým karcinogenním látkám, aby se na tyto receptory navázaly a začaly nám škodit.

Máte-li nízkou hladinu estrogenů, vaše tělo použije tyto přírodní látky jako svoje vlastní estrogeny. Hormonální systém začne pracovat lépe, přestanou vypadávat vlasy, zlepší se jejich kvalita, vaše pleť bude o poznání hydratovanější a kvalitnější. Celkově se zlepší její vzhled. A třeba se současným používáním přírodního krému Diozon clear se pleť podstatně oživí. Látky obsažené v Cytoniku působí jako antioxidanty, které zhášejí volné radikály, a tím zpomalují stárnutí buněk. Bylina Maytenus ilicifolia, z níž je Cytonic vyroben, je i přírodním antibiotikem. Při laboratorních pokusech s bakteriemi extrakt z Maytenu spolehlivě zabíjel obávaného zlatého stafylokoka a řadu dalších bakterií.

Tato bylina pochází z Paraguaye, kde je neodmyslitelnou součástí národní medicíny. Dodnes je hojně a s respektem používána pro léčbu leukemie a jiných forem rakovin. Kromě toho slouží jako tonikum a afrodiziakum. Jak čaj, tak kapsle Cytonic jsou vynikajícím elixírem pro ženy v přechodu, snižují množství návalů a dávají ženám možnost prožít menopauzu příjemným způsobem, bez negativních důsledků.

Čím jsem obéznější, tím mám více estrogenů

Čím jsme obéznější, tím více máme v těle estrogenů. Tuková tkáň je endokrinně činný orgán a produkuje také určité množství estrogenu. Nejen, že se v něm tvoří, ale též se v něm zvýšeně ukládají, a to nejen estrogeny, ale i negativní xenoestrogeny z plastů. Xenoestrogeny jsou dobře rozpustné v tucích, a tak není zcela dobře, když si kupujeme nakrájené plátky šunky v plastikovém balení. Lepší je nechat si šunku nakrájet čerstvou a zabalit do papíru. Plastikové balení nakrájených uzenin množství rakovinných látek v krájených uzeninách ještě zvyšuje. V mase, z něhož je například váš oblíbený salám vyroben, mohou být nelegálně užívána anabolika, antibiotika a tzv. stresové hormony. Ty se mohou v lidském těle přeměnit na estrogeny nebo na jiné steroidy.

Produkci estrogenů zvyšují i některé léky – například na žaludeční vředy. Proto i v těchto případech je dobré užívat Cytonic. Maytenus ilicifolia nejen, že má silné antibakteriální účinky na Helicobacter pylori, ale také brání vedlejším produktům xenoestrogenů, aby se ve zvýšeném množství navazovaly na buňky a pak nám v těle škodily. Kde je obsazeno, tam se již karcinogenní xenoestrogeny a jiné jim podobné látky nemohou navázat.

Celulitida z antikoncepce

Masové užívání antikoncepce má za následek i větší procento vzniku celulitidy. Celulitida postihuje stále více žen a čím dál mladších. Hormonální antikoncepce má negativní vliv na téměř všechny klíčové faktory vzniku celulitidy (kromě genetického), ovlivňuje žilní a lymfatický systém a stav vaziva. Farmaceutické firmy tento účinek bagatelizují a popírají, protože chtějí, aby se obchod s antikoncepcí řádně „hýbal“. Kdy konečně přijde farmacie, která bude skutečně léčit bez vedlejších účinků? Jak to tak vypadá, my se toho určitě nedožijeme. Existují i lékaři, kteří se podílejí na komercializaci této problematiky. Jako by jejich lékařská přísaha nic neznamenala. Co doporučit pro snížení negativních následků antikoncepce? Právě přírodní látky obsažené v rostlině Maytenus ilicifolia, Cytonic pak jako elixír pro každou ženu, která chce být opět svěží, a to v každém věku.

pozn. k Maytenusu: Sypaný čaj je lahodný a velmi chutný. Při celkovém oslabení má velmi rychlé vzpružující účinky podobně jako káva, ale bez kofeinového třesu.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2010

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 19. červen 2015

Zimní přírodní medicína

Tipy pro lepší zdraví

Nejpříjemnějším způsobem léčby je prevence. Přitom u některých z nás převládá lenost ještě ve chvíli, kdy nás jen maličko bolí v krku či pociťujeme nepatrný náznak rýmy. Jsou však i jedinci, kteří se tyto prvotní signály snaží nevnímat, dokud je jejich vůle silnější než onemocnění samotné. V minulém čísle jsme se zaměřili na zdravé potraviny, v tomto se můžete nechat inspirovat zdravými procedurami.

V první řadě je potřebné zamyslet se nad otázkou: Proč mě bolí v krku? Proč pociťuji, že na mě „něco leze“? Každé onemocnění má nějakou souvislost s životními událostmi, které zrovna prožíváme. Možná zjistíte, že vám, symbolicky řečeno, uvízla v krku slova, která jste chtěli vyslovit. Třeba si uvědomíte, že nemoc je pro vás oficiální důvod, abyste si dovolili odpočinout. Nebo si dáte do souvislosti táhnoucí se kašel a neustálé stresy, jež momentálně prožíváte a nemůžete je pořádně „rozdýchat“. Možností je řada a u každého jsou individuální. Tím, že objevíte psychickou příčinu zdravotního problému a budete ji chtít vědomě změnit, ztratí fyzický příznak nemoci svou sílu.

Základní návyky

Především v těchto studených zimních měsících bychom měli dbát na několik zdravých pravidel. Nezaberou příliš času a budete se cítit před bacily bezpečněji. Je však nutné pravidelné opakování, protože účinek se projeví až po určité době.

* Vyplachování nosu (případně srkání) a kloktání. V prevenci, tady každý den, můžete použít jen čistou vodu, lépe však solný roztok. Při bolestech v krku je velmi účinné kloktat nálevem z řepíku či šalvěje. Při začínajícím škrábání také pomáhá nakapat asi pět kapek levandulové silice do malé skleničky vody a pravidelně a často kloktat. Kloktací proceduru opakujte až do odeznění nepříjemných příznaků. Při rýmě vám může poskytnout úlevu vyplachování nosu tradiční metodou pomocí konévky neti. Podrobně popsané postupy a přípravu roztoku najdete na internetu či v příslušné literatuře. Ve Sféře jsme již na toto téma také psali. Proceduru provádějte i preventivně ihned po příchodu domů, obzvláště v případech, kdy jste se pohybovali mezi lidmi. Až poté začněte jíst a pít, zamezíte tak šíření případné infekce do organismu. Jestliže v nosních dutinách již infekci usazenou máte, rýma se vám spustí, aby se oblast nosu pročistila.

* Inhalování vonných esencí. Při začínající rýmě či jako prevence je dobré vdechovat vůni levandule. Můžete ji například zakoupit sušenou a před vdechováním protřít mezi prsty, aroma levandule se tak dobře uvolní. Vdechování vůně této byliny prospívá i při mírných bolestech hlavy. Pozor jen, máte-li nízký krevní tlak, protože levandule jej snižuje. Pro zmírnění ucpání dýchacích cest je vhodný eukalyptový olej. Kápněte asi 5 až 6 kapek do hrnku vroucí vody a inhalujte páru. Před odchodem z domova si pečlivě vymažte nos, stačí kosmetickou vazelínou na popraskané rty, kterou běžně zakoupíte v lékárně. Bacily tak mají menší šanci usadit se na nosní sliznici.

* Masáž teplým olejem. Můžete provádět sami, pokud možno pravidelně, alespoň jedenkrát týdně. Potřete a promasírujte celé tělo teplým olejem a nechte 10 až 15 minut působit. Poté se může osprchovat. Tímto jednoduchým způsobem podpoříte činnost imunitního systému. Výběr oleje záleží na vás – univerzální je sezamový, doporučuje se především lidem se sklonem k suché pokožce. Výborným způsobem, jak posílit imunitu a odbourávat nahromaděný stres, jsou masáže všeobecně. Nepodstupujte však masáž během onemocnění! Lymfatická masáž rozproudí lymfu. Medová masáž odpomůže od usazených toxinů, shiatsu masáž má léčivé účinky na jednotlivé vnitřní orgány, aromaterapie navíc pracuje s vonnými olejíčky a oleji, reflexní terapie aktivuje plosky nohou a jejich prostřednictvím se regeneruje celé tělo.

* Horká koupel s mořskou solí. Pro posílení organismu a ihned poté, co jste prochladli, je dobré si připravit koupel. Její teplota by měla být taková, abyste se trochu zpotili, ale aby se vám zároveň z horké vody neudělalo nevolno. Vaše pokožka zůstane jemná a vláčná, nasypete-li do koupele trochu jedlé sody. Můžete také přidat aromaterapeutickou silici proti nachlazení, například levandulovou, eukalyptovou či mátovou. Asi 5 kapek zvolené silice rozmíchejte v 1 dl mléka a nalijte do koupele. Poté je důležité zůstat v teple, nejlépe do druhého dne.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2010

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 25. duben 2022

Při energetickém vyhodnocování historického jádra Trnavy, na něž jsem byl pozván badatelským spolkem Trnavská trojruža, nebylo možné vynechat některé zajímavosti nacházející se v jejím okolí – právě o nich si dnes budeme povídat.

Začněme například významným keltským a slovanským hradištěm Smolenice – Molpír. Jeho energeticky nejvydatnější místo se nachází v poslední, až třetí části akropole před vysokým srázem. Sousední smolenický hřbitov má kromě hrobky Pálffiů (osou vstupních dveří prochází vydatná energetická linie), ještě jednu zajímavost. Na několika kamenných náhrobcích v řadě najdeme ukřižované ženy. 

Nedaleký Smolenický hrad patřící Slovenské akademii věd je jejím reprezentačním sídlem, proto není volně přístupný. Zpustlý jej koupil v roce 1777 hrabě Ján Pálffi. Jeho opravu a obnovu dokončenou až ve 20. století řídil však až hrabě Josef Pálffi. Je přestavěn do románské novogotiky a postaven na energeticky vydatném místě, což je zřetelně patrné také na jeho parkovém okolí.

A teď se už přesuňme k hradu Červený Kameň, který se nachází na jihovýchodním svahu Malých Karpat a jehož dominantou jsou jedinečné bateriové věže. Patří mezi nejzajímavější hrady Slovenska. Je znám pod několika dalšími jmény: Vöröskö, Rothenstein, Pipersburg,  Bibersburg, což v češtině znamená Bobří hrad. Pojmenování odkazuje na jeho sklepní základ. Hrad nechala postavit kolem roku 1230 dcera uherského krále Bély III. a manželka českého krále Přemysla Otakara I. Byl součástí řetězce karpatských strážních hradů. Při vojenském tažení na východ král železný a zlatý Přemysl Otakar II. obsadil nakrátko také hrad Červený Kameň. Hrad byl před přestavbou zbourán a v jeho místě byla vybudována v letech 1535 až 1537 renezanční pevnost, kterou v roce 1588 dostavěl hrabě Pálffy. Pevnost se poté stává honosným renezančním sídlem s hodnotnými uměleckými interiéry. Dvanáct let po přestavbě, 23. 4. 1600, hrabě Mikuláš II. z Erdödu  v jeho zdech zemřel.

Hrad má neobvykle velká sklepení. Největší z nich je 70 metrů dlouhé, 7 metrů široké a neuvěřitelných 9 m vysoké. Má převelice neobvyklou studnu. Jejím středem neprochází pramen jak to je u studní obvyklé. Je totiž propojena s podzemním jezírkem. Druhá na nádvoří je nad pramenem. Hradní renezanční pevnost patří pod správu Slovenského národního muzea v Bratislavě a je celoročně přístupná.

Hani, dej to pls do boxu

Co nám o hradu Červený Kameň říká pověst? Vypráví, že se dvanáct mudrců radilo, kde hrad postavit. Jedenáct jich navrhlo vrch Kukla nacházející se proti hradu. Přesto na něm nestojí.  Nejmladší z nich prohlásil, že se na protějším vrchu Kukla scházejí duchové a strašidla, proto by se tam nemělo stavět. Ostatní mudrcové ale na jeho slova nedali a na vrchu Kukle započali stavět. V místě se ale v noci děly viditelně divné věci. Jakmile se vykopaly základy a část zdí, tak dobré víly nedokončenou stavbu přenesly na druhý kopec. Mimo dosah zlých duchů a démonů. Dělníci nevycházeli z údivu. Ze stavby na Kukle totiž nezůstal na místě ani jeden kámen.

Pod hradem se nachází nevelká obec Píla pojmenovaná původně Nová Ves (1602). Její nové pojmenování odkazuje na vodní pilu, kvůli níž vznikla tato osada. Zpracovávala především jedlové dřevo a patřila majitelům hradu.  Nedaleká vinařská obec Dubová je písemně zmiňovaná už v roce 1287. V blízkosti hradu, ve středu obce Častá, stojí kostel sv. Imricha s gotickými freskami. V roce 1578 se stává městečkem, do něhož se přistěhovali kolonisté z Chorvatska. Na jejím okraji najdeme největší a nejstarší kaštan jedlý na Slovensku. Obvod jeho kmene je 8,3 metru.

Rovněž nelze opominout jedno z center malokarpatského vinařství, kterým je Modra. Jeho možné počátky spadají do doby rozkvětu Velkomoravské říše. Za panování císaře Rudolfa II., v roce 1607, se stává svobodným královským městem. Známá je jeho pestrobarevná habánská keramika. Uvnitř zbytků hradeb najdeme nejenom dva kostely a kapli, ale také Modranský protestantský sirotčinec (1912), který je Národní kulturní památkou Slovenska.   Nemohu ještě nevzpomenout, že v okolí hradní renezanční pevnosti je několik menších přírodních rezervací s původním zalesněním.

Bylo by možné ještě zmínit mnohé další zajímavosti z okolí hradu Červený Kameň. My se ale v dalším pokračování budeme zabývat tímto výjimečným hradem. Z dálky téměř neviditelným. Je totiž hluboko zapuštěný do skály a ještě k tomu obklopený vysokými hliněnými valy.  V jeho nejspodnější části jsou sklepení s vysokými klenebními stropy. A zvláštní studnou. Před hradem je dlouhá kaštanová (jírovce maďalu) alej. Stromy jsou nestejně silné. Podobně jako tomu je u všech alejí. Místy stromy nenarostou ani po opakovaném vysazení. Viditelně nám totiž ukazují, kde se jim daří a kde nikoli. O tom rozhoduje dostatek či nedostatek energie prasíly v místě růstu každého stromu. Většina kaštanů v předhradní aleji je objemem kmene mohutná. Některé z nich mají spodní část kmene silnější a horní výrazně slabší. Pouze jeden z nich, prolezlý dřevokaznou chorobou, se roky trápí na místě pro něj energeticky zcela nevhodném.

Když jsem Červený Kameň navštívil, po celou dobu prohlídky mně „vrtalo hlavou“ jediné: Nikde jsem totiž na červený kámen nenarazil. Ani při obhlídce hradu příkopem, kolem čtyř bateriových věží, tak při následné prohlídce uvnitř hradu. Teprve až na konci prohlídky, když jsme vycházeli ze sklepení, byla, napravo od schodiště, odkryta část kamenné omítky. A tam na mne konečně vykoukl červený kámen.

Hrad byl postaven na vyvřelé hornině ignimbrit, známější pod pojmenováním křemenný porfyr. Což je hornina nestejnorodé struktury a různého zabarvení. A podobně jako všechny vyvřelé horniny je porfyr energeticky někdy až velmi vydatný. Železitý červený je nejvydatnější. Proto také renezanční pevnost Červený Kameň jako celek je i po veškerých pozdějších stavebních úpravách stavbou, v níž je dobré přebývat, protože pobyt v ní energeticky posiluje lidské tělo – upevňuje zdraví a prodlužuje lidský věk. A i přes pověst, kterou jsem zmínil, se v místě hradu neobjevují duchové ani strašidlaJ.

Co dodat závěrem? Snad jenom to, že Slovensko má na svém území historický stavební skvost Červený Kameň, který nemá v Evropě obdoby. O smolenickém hradu jsem se zmínil v úvodu. Jenom bych rád ještě připomenul další, po přestavbě nepoměrně mladší slovenskou stavbu, kterou je Bojnický zámek. Protože také na třetí stavbě, jinak zajímavé, a o poznání méně významné, se podílel šlechtický rod Pálffyů. Tentokráte je zastoupen hrabětem Jánem Františkem Pálffim. I když svým úmrtím nestačil přestavbu zámku dokončit, tak to je přesto úžasný romantický novogotický zámek, obklopený vodním příkopem. Údajně nejkrásnější ve střední Evropě.

Význam vydatné vyzařovací energie si Pálffiové po celá staletí velmi dobře uvědomovali a podle toho náležitě vybírali místa pro stavby svých hradů. Místa s dostatkem životní energie účelně zakomponované také staveb (totéž platí dokonce i pro výběr místa pro jejich hrobku), což se dnes neděje ani náhodou. Právě z toho důvodu se dokonce staví na mnoha místech odebírajících životní energii z lidského těla. I z toho důvodu v Česku postihuje téměř třetinu našich občanů rakovinové onemocnění.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 28. červen 2021

Broumovská vrchovina je území, na němž se nachází nejrozmanitější geologické jevy zvláštního významu, vzácnosti a krásy. Ty společně s charakteristickými stavebními či kulturními památkami reprezentují zdejší krajinu a její neobyčejně bohatou historii.

                                                                                                                          Ing. Stanislav Stařík 

Ať navštívíme kteroukoli část Čech, Moravy a Slezska, tak v ní vždycky nejdeme něco zajímavého, až neopakovatelného. Zejména v pískovcových až neuvěřitelně fantastických třetihorních skaliscích. Jsou to viditelné projevy zvětrávání způsobené vesmírnou energií – prasílou, energií, která v různé vydatnosti prostupuje vším, co se ve Vesmíru nachází.

Když se podíváme na leteckou mapu, tak vidíme, že celý broumovský skalní masiv je velmi členitý. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že skaliska z červeného pískovce rozdělují nestejně silné linie více méně zarostlé lesním porostem. A ty se dokonce křižují tak, že vytvářejí síť, jíž Keltové říkali rybářská.

Základním poznáním je zjištění, že energie prasíla vytváří vesmír, a následně také několikametrovou síť energetických linií dvou opačných fyzikálních vlastností prostupující zemským povrchem. Jedny energii prasílu vydávají a druhé ji odebírají. To věděla nejstarší lidská společenství. Prokazatelně už v době kamenné. Ta ji nejenom využívala, ale též energetickou hodnotu linií dokázala proměňovat. Důsledkem tohoto poznání je bezpočet kamenných (vzácněji dřevěných nebo hliněných) menhirových a pyramidálních systémů.

Dnes si ale povídáme o Broumovsku. Převládající horninou Broumovských stěn je energeticky nejvíce vodivý červený pískovec, který dává krajině její nevídaný, specifický ráz. Ten ještě ozvláštňují stolové hory. Ty se většinou nacházejí severněji, na území Polska v jejich Národním parku stolových hor.

Broumovské stěny o rozloze 638 hektarů, s několika skalními městy, jsou národní přírodní rezervací už od roku 1956. Velký okruh měří 53 kilometrů. Malý okruh je pouze čtyřkilometrový. Větší, začínající od barokní kaple Panny Marie Sněžné je na celodenní výlet, ale se dá turistickým tempem zvládnout za čtyři hodiny. I na těchto trasách najdeme kromě pěkných výhledů řadu zajímavých skalisek. Snad nejznámější je Skalní divadlo.

Skoro 12 km je dlouhá jižní hradba červených pískovcových skal, jejímž nevyšším vrcholem je Božanovský Špičák (772 m n. m.). Plošně jsou Broumovské stěny členěny bezpočtem roklí, a mnohdy i neobvyklými skalními útvary. Nástup na objevování jejich zajímavostí byl v jejich nejjižnější a turisticky nejnáročnější části. Žlutá značka nás zavedla jak ke skalní bráně, tak k vyhlídce Koruna. Z počátku jsme procházeli kamenitou cestou plnou stoupání a klesání. Prošli jsme kolem několika pseudokrasových propadů, abychom se dostali až před její vrcholovou část, k několika pramenům a převážně vyschlým slatinným mokřadům typických pro stolové hory. To znamená, že jsme se dostali – na poměrně krátkém úseku – od míst energeticky vydatných míst až k místům zcela opačným.

Energie se po celé trase představuje nestejně dlouhými užšími nebo širšími skalními průrvami nebo svislými stěnami.

Jedinečnou ukázkou v horní části naší cesty byl kříž dvou skalních pískovcových prostupů ukazujících přesně na pozitivní průsečík dvou na sebe přibližně kolmých linií. Nemohli jsme zcela pochopitelně vynechat skalní bránu a vyhlídku Koruna. Zatímco na skalní bráně se podepsala především vyzařovací složka prasíly – lidské tělo dobíjecí energetické místo, pak na skalním výběžku Koruně se podepsala opačná složka, tedy energii odebírající. Na takovém místě není radno dlouho přebývat.

Po návštěvě Koruny se přesouváme kolem Čertova sedla do nejzajímavější části pojmenované Bludiště. V něm nacházíme bezpočet fantastických skalních útvarů. Jeho součástí jsou Slavanské skalní hřiby, které jsou většinou obrostlé lesním porostem. Podobné najdeme v Kladském pomezí, zatímco další, pojmenované Pokličky, najdeme v Kokořínském údolí, nebo, jednu téměř neznámou, ba přímo utajenou, v lesním masivu západně od zříceniny královského hradu Ralsko. Ale vraťme se na Broumovsko.

Téměř na konci našeho „skalního“ putování se nachází kamenná památka, jíž je Pánův (Oberfořtův) kříž (1827) stojící pod Božanovským Špičákem. Kříž je usazen na kříži vyzařovacích linií. Vytváří kolem sebe, na vyzařovacím průsečíku linií, pole poměrně velké energetické mohutnosti.

Kříž byl dříve součástí Vambeřické poutní cesty. Nyní se stal místem rozcestí tří turistických cest – žluté, zelené a červené. Další neméně energeticky vydatné místo najdeme na vnější boční obvodové zdi kostela archanděla Michaela ve Vernéřovicích. Vlastně ho ani nemusíme hledat. Je totiž označené, upozorní nás na něj Ježíš Kristus. Další dobíjecí místo najdeme na okraji obce Otovice – je jím sloup se čtrnácti svatými pomocníky (1886), kteří jsou římskokatolickou církví uctíváni společně. Mezi ně např. patří sv. Barbora, či sv. Jiří. Každému z nich je přiznávána léčivá síla. Místo pro tento sloup bylo přepečlivě vybráno. Jeho střed je nad sloupem označujícím zároveň vydatný průsečík linií. Proto má místo před ním, zejména přímo proti sloupu, skutečně léčivé účinky. Dobíjí totiž člověka léčivou životodárnou energií.

Za historicky nejstarší známou stavbu můžeme nedaleko Otovic považovat zarostlé Slovanské hradiště na vrchu Hoprich. Zůstaly po něm pouze více či méně viditelné valy. Jejich stáří můžeme pouze odhadovat. Mohly vzniknout kolem roku 700.  Ale posuňme se v čase do počátku 18. století. Protože Geopark Broumovsko, má kromě přírodního ještě druhý aspekt. Tím jsou barokní stavby postavené otcem a synem Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dienstzenhoferovými.

Perlou mezi těmito stavbami je největší z nich – benediktinský klášter (s nádherným řádovým kostelem sv. Vojtěcha), který jak pták Fénix vstává z popela. Druhou opačnou, tedy nejmenší stavbou, je pěticípá kaple Hvězda. Obě stavby jsou energeticky nadmíru vydatné.

Nejdříve si ale stručně představme barokní kostely, které kapli P. Marie Sněžné obklopují. Většinou to jsou půdorysně neobvyklé kostely. Jsou úžasnou ukázkou barokní tvorby založené na průběhu sítě energetických linií.  A v několika málo případech také na její proměně. Stavby působí také jako zářiče energie nejenom dovnitř, ale také ven. Záleží na způsobu uložení a vhodně vybraném materiálu. Což zcela pochopitelně věděli také stavitelé. Na Broumovsku byl, nejenom kvůli dostupnosti, ale právě také kvůli energii, používán červený pískovec. Jako dlažební kámen ho dokonce najdeme v prvním rajském dvoře broumovského kláštera. Podívejme se na některé jednotlivé energeticky zajímavé stavby:

Ruprechtice – kostel sv. Jakuba Většího (1720 – 23) se zděnou zvonicí a farou je ze všech kostelů energeticky nejvydatnější.

Vernéřovice – kostel Sv. Michaela archanděla (1719 – 22) postaven na návrší uprostřed vsi v místě dřevěného kostela. Je to jednověžová oválná skladba. Původní zvony, jako u bezpočtu dalších kostelů v Česku, ukradli za války Němci. Má o něco menší energetickou vydatnost podobnou další stavbě.

Otovice – kostel sv. Barbory (1725 – 27) s osmi kaplemi, v obci u silnice. Je postaven na místě dřevěného protestantského kostela, jako u jediného z celé skupiny vede osová hlavní linie kostela přibližně směrem sever – jih, energetická vydatnost stavby je ve srovnání s ostatními mírně nadprůměrná.

Vižňov – kostel sv. Anny (1724 – 28) se hřbitovem.  Energeticky velmi vydatná je márnice s kaštanem koňským, ve srovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný. Z nedalekého Meziměstí musím výjimečně třeba zmínit ještě dvě stavby. Malý barokní zámek je založený klasicky. To znamená vyzařovací linie je na zámek přibližně kolmá a prostupuje středem vstupních dvoukřídlých vrat. Architektonicky úžasná stavba, na kterou mě upozornil letitý tulák Českem V. Kašpar, by měla být prohlášena národní kulturní památkou. Monumentální pozdně barokní nádraží se sokolovnou, divadlem a restaurací bylo totiž vybudováno v 70. letech 19. století. Jedna polovina patřila Prusku a druhá Rakousko-Uhersku.

Heřmánkovice – kostel Všech svatých (1722 – 27) stojí na mírném návrší nad obcí a nahrazuje předchozí dřevěný. Stavba je protáhlý ovál. Energeticky vydatná je opravená márnice pod ním, energeticky nejvydatnější ze všech předchozích staveb.

Bezděkov – kostel sv. Prokopa (1724 – 27), patrona benediktinů, je kromě jejich klášterního kostela sv. Petra a Pavla v Broumově jako jediný v celém Česku s hodinami, dvouvěžový a jako jediný zároveň leží mimo Broumovsko. Je na okraji obce a zdaleka viditelný, v porovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný.

Broumov – kostel sv. Václava je ve srovnání s ostatními menší stavbou méně než střední vydatnosti, je až čtvrtou sakrální stavbou postavenou na stejném místě.

Božanov – kostel sv. Máří Magdalény (1735 – 48), stojí na místě kostela předcházejícího z roku 1384. Zvenčí zdánlivě vypadá jako podélná stavba, má ale kruhový půdorys hlavní lodě a eliptický presbytář, doplňuje ho hranolová věž. Ježíš (Pankrator) před vstupem do kostela je na vydatné vyzařovací linii a také mohutná lípa, která je vyšší než střecha kostela. Na stupínku před oltářem stojí kovový kříž označující průsečík linií, což je v Česku také jedinečné. Je to energeticky nejvydatnější kostel, jak nám z dálky napovídá mohutná lípa před vstupem do kostela.

Šonov – kostel sv. Markéty (1726 – 29) – dva předchozí kostely shořely, proto dvě věže šikmo vsazené do půdorysu snižují, kvůli zásahu bleskem energetickou vydatnost stavby, kostel střední energetické vydatnosti.

Martínkovice – kostel sv. Jiří a Martina (1709 – 19) postavili Martin Allia se synovcem Janem Baptistou. Ač obdélníkového půdorysu, tak z kazatelny působí jako kruhová stavba, v porovnání se všemi předchozími stavbami je energeticky nejvydatnější.

Před večerem náročného dne jsme dorazili ke kapli P. Marie Sněžné (1732 – 33) pojmenované Hvězda. Několik desítek metrů vlevo, v sousedství pěticípé Hvězdy, vězda, je chata (bývalá hájovna) stejného jména, jejíž stylový interiér je také „hvězdně“ vyzdoben. Z jejího vnitřního ochozu nahlédneme do úžasného členitého lesního porostu prostoupeným, možná ještě stále neobjevenými, roztodivnými skalisky.

Do sousední pohostinné chaty jsem zašel za p. Novákem pro klíč od kaple.  Když jsem mu sdělil, že nám už vyšel vstříc broumovský farář dr. M. Lanži, který nás zásobil několika kilogramy klíčů od kostelů Broumovska, tak mně také převelice ochotně klíč od mřížových dveří zapůjčil. Kaple Hvězda je totiž energeticky nejvydatnější stavbou ze všech uvedených. Je postavena ve tvaru pravidelné pěticípé hvězdy. Představme si trochu její historii: Byla vybudována za opata Otmara Zinkeho v roce 1733, stejně jako zmiňované kostely Broumovska Kiliánem Dientzenhoferem. S kaplí byla v sousedství postavena poustevna pro mnicha, který ji měl chránit. V roce 1787 byla kaple z nařízení Josefa II. zrušena. Obnovil ji až v roce 1855 opat Dr. J. N. Rotter. V dávných dobách byl na stejném místě, známém pod pojmenováním Polická hora, postaven dřevěný kříž, na jehož vrcholu byla připevněna pro orientaci pocestných zlatá hvězda.

Pětiboká kaple Hvězda je postavena na velmi vydatném průsečíku linií. Příčná vytváří skalní průrvu prostupující pod základy kaple. Průrvy v pískovci vytváří, jak jsme si v úvodu pověděli, silné vyzařovací linie. Ne až tak energeticky vydatných, jak jsem již uvedl, je v Broumovských stěnách víc.

Po energetické stránce je kaple Hvězda opravdovou hvězdou.

Závěrem článku si povězme o tom nejdůležitějším. Benediktini – podobně jako různým způsobem Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) zejména v Klementinu – poukázali kovovým křížem nepřehlédnutelně dvakrát na energetický průsečík linií. A to ve vstupním prahu broumovského kostela svatých Petra a Pavla. A po druhé na dřevěném stupínku před hlavním oltářem. Benediktini předpokládali, že se na energetickou síť linií zapomene, a tyto dva kříže měly být trvalou připomínkou jejich poznání. A nemýlili se.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 14. prosinec 2017

Je sychravo. Občas se nám ani nechce jít ven, míváme chuť jen tak hezky z tepla gauče a zpod hřejivé deky pozorovat přes okno barevné padající listí, jak se jemným pohupováním snáší k zemi.  Osobně mám tento čas velmi ráda. Prožívám jakési postupné uzavírání se do sebe, do svých pocitů a vnitřních prožitků.  Vnímám zklidnění, tělesné i mentální, stejně jako lesní zvířata se i já uchyluji k pomyslnému spánku. Zima bude dlouhá… Toto pohroužení, které započne s prvními chladivými výrazně zkracujícími se dny, bývá ovšem náhle přerušeno s prvními padajícími sněhovými vločkami.  Melancholický déšť vystřídá bělavý sníh a v každé dušičce se začíná pomalu probouzet vnitřní dítě. S očekáváním prvních zimních radovánek na sněhu, pečení cukroví a zdobení stromečku se rozjasní očka dítěte i dospělého. Proč? Protože dítě radost z okamžiku dokáže, zatím, spontánně prožívat. A každý dospělý jednou fyzickým dítětem byl a své vnitřní dítě nosí stále ve svém srdci, jen je někdy uloženo tak hluboko a pod nánosem každodenních povinností a starostí, že jeho cesta na světlo není právě jednoduchá. Osvoboďme své vnitřní dítě! Dejme mu prostor, nechť nám ukáže radostnou cestu životem…

Pozorujme chvíli spontánně si hrající děti. Nechme se jimi inspirovat. Prožívejme radost jako oni, nefiltrujme ji skrze rozumovou analýzu přínosu ze hry. Vnímejme hru jako cíl samotný. Děti se hrou učí. I my dospělí můžeme mnohé skrze hru pochopit… Například právě to být zcela SPONTÁNNÍ, prožívat RADOST a velkoryse TVOŘIT.

Všimli jste si někdy, kolik omezení na sebe dobrovolně přijímáme ze společnosti, ve které žijeme? Od malička nám babička a děda, máma a táta, paní učitelky říkaly: „Neskákej do kaluží, budeš špinavý!“, nebo „Nehraj si v blátě! Kdo to bude prát…?, nebo „Nekřič jako na lesy, to se nedělá…“ , také: „Chceš si hrát? Tak až budeš mít hotové úkoly!“  K těmto vnějším omezením, které se staly součástí našeho pohledu na život, jsme do sebe někdy, většinou nevědomě, integrovali ještě svá vnitřní omezení vyplývající z našich emočních, hluboce zakořeněných a ne plně prožitých traumat. Ovládá nás strach a stud.

Z pravidla, které upřednostňuje povinnosti před hrou, jsme si vzali to, že je třeba nejdříve splnit veškerá očekávání na nás kladená, ať už námi samotnými či naším okolím, (práce, péče o domácnost, péče o děti …) a pak možná někdy, možná nikdy, vyjde čas na hru. Z mé vlastní zkušenosti a z pozorování to vychází spíše na to nikdy, bohužel. Jenomže co se stane, když budeme ignorovat svou přirozenou potřebu hry? Ze života nám odejde radost. Dítě se přirozeně radovat chce, radost cíleně vyhledává, touží se smát. My dospělí si často radost odepíráme, protože na ni ještě nepřišel ten správný čas, nemáme splněno to a ono, teď se to nehodí ať už společensky nebo osobně. Výsledkem je pochmurná společnost barvy šedavé myšky. Baví vás to? Cítíte se být vnitřně šťastní? Ne? Asi vám chybí radost…Změňte to! Buďte opět dítětem. Občas si dopřejte chvíle bez starostí, prožívejte jen a jen svou hru.

Používám slovo hra, ale nemusí jít nutně o hru. V širším slova smyslu jde o činnost, která nám přináší čistou radost. Činnost, během které se naprosto ztratíme v čase a prostoru, uchváceni svou polarizovanou pozorností. Co jste dělali rádi jako malé děti? Skákali jste do kaluží nebo běhali v lese? Zkuste si třeba během podzimní procházky párkrát skočit či vkročit do kaluže a sledovat vodu, jak lemuje podrážku vaší boty. Třeba vás to uchvátí. Nebo se během venčení pejsků, svých dětí či vnoučat proběhněte v lese a třeba si i zakřičte. Dovolte si to. Zajděte s dětmi se sáňkami na kopec a užijte si jízdu, dvě, tři. Dovolte si spontánní radost vyjádřit nahlas, od srdce se zasmát. Nehleďte na to, jestli vás někdo poslouchá. Protože pokud vás někdo uslyší se od srdce zasmát, zasměje se s vámi a pokud ne, má ještě více problémů než vy a právě vy mu můžete být inspirací v tom, brát život s lehkostí.

Můžete se nechat pohltit svou oblíbenou činností ve společnosti někoho blízkého a svou radost sdílet, anebo můžete prožívat svou radost uvnitř sebe sama. Chodíte rádi do kina? Zajděte si na vánočně laděnou pohádku. Zpíváte rádi? Zazpívejte si ve sprše i jinde. Plácáte se rádi ve hlíně? Přesaďte si kytičky nebo si uplácejte misku na keramickém kroužku a darujte ji někomu pod stromeček. Lepíte rádi modely? Kupte si jeden nový model letadla či světové stavby a zavřete se na celý večer s lepidlem a nůžkami v pracovně. Pečete rádi? Dejte se do pečení cukroví a zkuste vytvořit to, co jste zatím ještě nikdy nevytvořili. Naučte se jiný druh, zkuste jinou polevu, rozmanité tvary. Nebojte se být kreativní. Realizujte si své nápady a mějte z nich radost. Buďte TVOŘIVÍ!

Když se ponoříte do aktivity, která vás skutečně baví, nebudete vnímat ani žízeň, ani hlad ani únavu. A uvidíte, že po ukončení této aktivity budete tolik nabití energií, že budete toužit svou radost dávat dál! A o to tady jde! Jenom vnitřně šťastný člověk dokáže svou radostí prosvětlit své okolí, rodinu, společnost. Světlo vychází z nás, z našeho srdce. A když je ho hodně, září do dáli. Je to přesně ta jiskra, která září v dětském oku a kvůli které jsme schopni každoročně opakovat šarádu se zdobením vánočního stromečku a přípravou nejrůznějších překvapení. S každým dětským úsměvem, s každým radostným otevřením vánočního dárku se totiž nadechne i to malé dítě uvnitř každého z nás a i náš obličej se rozzáří. Přeji vám krásný adventní čas.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 27. listopad 2017

Kniha Mateřství a seberealizace, neotřelá prvotina autorky Lucie Nobis

Deset inspirujících, niterně nahých zpovědí českých žen. Kniha o hledání a nacházení souvislostí v životě.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 22. listopad 2017

Čemu se mám v práci věnovat nejdřív? Bude lepší zaparkovat na prvním volném místě, nebo jet dál do centra? Kolik bytů mám projít před rozhodnutím o koupi? Půjdeme večer do restaurace, nebo se najíme doma? Kde jsou dvě stejné ponožky?
Poznáváte svou nerozhodnost?
Nejste sami.

Jakkoli to zní překvapivě, v běžném životě neustále řešíme obdobu nejtěžších problémů, jimiž se zabývají informatici. Od počítačů neočekáváme váhání, neefektivitu, ani lítost nad špatným rozhodnutím – proč tedy nevyužít počítačových postupů pro optimalizaci našich každodenních rozhodnutí?

Jak využít počítačové algoritmy při každodenním rozhodování
Brian Christian a Tom Griffiths

Usnadněte si svoje rozhodování pomocí  knihy Algoritmy pro život, která je strhujícím pojednáním o způsobech využití počítačových algoritmů v každodenním životě. Autoři dokázali proměnit poznatky z oblasti informatiky ve strategie k řešení mnoha problémů v běžném životě — od hledání partnera či partnerky po nalezení parkovacího místa, od řazení obsahu e-mailové schránky po pochopení fungování vlastní paměti. Všichni se musíme často rozhodovat, ačkoli se potýkáme s nejistotou, časovými omezeními, neúplnými informacemi a rychle se měnícím světem – a v této zábavné knize sahající napříč vědeckými obory nejen že najdete srozumitelně podané praktické rady, jak přitom efektivně využít čas, prostor a úsilí, ale současně pochopíte součinnost algoritmů a lidské mysli.ů informatiky nakonec nevypadá tak špatně. Na rozdíl od většiny jiných rad jsou tyto podpořeny důkazy."

"Žít podle poznatků informatiky nakonec nevypadá tak špatně. Na rozdíl od většiny jiných rad jsou tyto podpořeny důkazy."

V TÉTO DŮVTIPNÉ KNIZE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE
Jaké algoritmy využíváme intuitivně a jaké bychom k nim měli přidat.
Co stojí za to udělat a kdy to včas nechat být.
Jakým způsobem dělit svou pozornost.
Kolik chaosu se vyplatí akceptovat.
Do jaké míry máme poznávat nové věci a kdy si užívat ty ověřené.
Jak vyřešit záhadu třídění ponožek.
"Intuitivně chápeme, že život je hledáním rovnováhy mezi novostí a tradicí, mezi nejnovějším a nejlepším, mezi riskováním a vychutnáváním si věcí, které známe a zbožňujeme. Vyvstává zde však otázka: jaký poměr vlastně hledáme?"

UKÁZKA Z KNIHY ALGORITMY PRO ŽIVOT

Kručí vám v žaludku. Zajdete do té italské restaurace, kterou už znáte a zbožňujete, nebo do té nedávno otevřené thajské? Vezmete nejlepšího kamaráda, nebo zavoláte nové známé, kterou byste rádi poznali blíže? Těžko rozhodnout – možná prostě zůstanete doma. Uvaříte jídlo podle osvědčeného receptu, co vám zaručeně vyjde, nebo na internetu zkusíte najít novou inspiraci? Dobře, tak nic, co kdybyste si tedy jenom objednali pizzu? Řeknete si o tu, co obvykle, nebo se zeptáte na speciální nabídku? Ještě než se dostanete k prvnímu soustu, jste už vyčerpaní. Myšlenka, že si pustíte hudbu, zhlédnete film nebo přečtete knihu – ale jakou? –, už se vůbec nejeví jako relaxace.
Každý den jsme neustále nuceni rozhodovat se mezi možnostmi lišícími se ve velmi specifickém rozměru – zkusíme nové věci, nebo zůstaneme u svých oblíbených? Intuitivně chápeme, že život je hledáním rovnováhy mezi novostí a tradicí, mezi nejnovějším a nejlep- ším, mezi riskováním a vychutnáváním si věcí, které známe a zbožňujeme. Vyvstává zde však stejná otázka jako v případě dilematu mezi hledáním a jednáním při honbě za bytem: jaký poměr vlastně hledáme?

Robert Pirsig ve svém klasickém díle z roku 1974, knize Zen a umění
údržby motocyklu, zavrhuje konverzační frázi „Co je nového?“.
Podotýká, že kdyby takovou otázku „někdo zodpověděl doslovně,
odpověď by byla nekonečnou přehlídkou nepodstatných maličkostí
a módy, naplavenin zítřka“. Navrhuje alternativu, jež je podle něj
mnohem lepší: „Co je nejlepšího?“
Realita však není tak prostá. Máme-li na paměti, že každá „nejlepší“
píseň a restaurace z řad vašich favoritů začala skromně jako
něco pro vás „nového“, uvědomíme si, že na světě existují další, zatím
nepoznané „nejlepší“. Nové věci si tedy nepochybně zaslouží
přinejmenším část naší pozornosti.
Obnošená pořekadla a aforismy toto napětí popisují, ale neřeší.
„Získávej nové přátele, ale staré si ponechej, noví jsou stříbro a staří
zlato“ a „Není života tak bohatého a vzácného, leč další přítel do něj
může vstoupit“ jsou jistě pravdivá úsloví; přinejmenším po stránce
rytmu jsou nezpochybnitelná. Nic však neříkají o poměru, dejme
tomu, „stříbra“ a „zlata“ zaručujícím nejlepší slitinu naplněného života.
Informatici se hledáním této rovnováhy zabývají již více než padesát
let. Mají pro ni dokonce název: explore/exploit tradeoff (kompromis
mezi zkoumáním a užíváním).

www.melvil.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 2. říjen 2017

Podzim láká k procházkám. Stromy se barví do červené, žluté, zlaté, radost pohledět. Zkuste si nasbírat krásné listy a složit svoji kytici. A pro dovršení domácí pohody uvařit i polévku v barvách podzimu. Naše tělo v toto roční období uvítá teplé jídlo.
Skvělá je kořenová zelenina třeba přinesená v košíku z některého z Farmářských trhů.
Mrkev má v sobě vitamín A, abychom lépe viděli. Celer? To je skvělý pomocník na trávení, čistí ledviny, má spousty minerálů a vitamínu B. Nevadí mu vaření! Petržel dodá draslík, vápník na kosti, vitamín A, vitamín B. A zlatou tečku: dýni, to je barva podzimu! Navíc je přímo šampión v obsahu užitečných látek. Posiluje imunitu, což je právě teď potřebné, všude létají chřipkové viry. Má v sobě víc draslíku než banány, betakaroten, lutein na oči a velkou dávku železa pro dobré vytváření červených krvinek. A nezapomenout na olivový olej, protože bez pomoci nějakého tuku lidské tělo neumí využít vitamín A.

Budeme potřebovat:
2 mrkve
2 petržele
½ většího celeru
1 menší dýni Hokaido
listovou petržel
3 lžíce olivového oleje
hrst dýňových semínek
Kořenovou zeleninu umyjte, oškrábejte, nakrájejte na kolečka. Dýni pečlivě omyjte, nakrájejte na kostičky i se slupkou. Vařením krásně změkne a bylo by jí škoda vyhodit, má v sobě vitamíny. Vložte do kastrolu, zalejte vodou a vařte na velmi mírném ohni 30 min.
Polévku na talíři ozdobte dýňovými semínky a posypejte nakrájenou zelenou petrželkou.
Polévka bude voňavá a stejně barevná jako kytice z podzimního listí, kterou si můžete ozdobit stůl.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 22. srpen 2017

Nechte se vést dávnou šamanskou moudrostí a ponořte se do světa Medicinských karet
Medicinské karty vycházejí z dávného učení amerických indiánů. Ti považovali zvířata za průvodce, kteří nám mohou pomoci nalézt harmonii a rovnováhu na naší životní cestě. Tyto karty jsou nádhernou pomůckou pro osobní růst. Kromě vedení na „Duchovní cestě“ se vám mohou stát zdrojem uzdravování a síly a pomoci vám v pochopení a řešení vztahů a složitých životních situací.
Toto dárkové balení obsahuje 52 nádherných karet a knihu, ve které kromě obsáhlého textu ke každému zvířeti najdete návod, jak karty používat k vykládání, nalezení devíti totemových zvířat či vytvoření Medicinského štítu.

Nenechme se zmást tím, že jsou to JEN karty a příručka, protože ve skutečnosti tu je velmi zajímavě a poučně shrnut základ šamanské moudrosti o zvířatech, o silových, totemových zvířatech a o jemném působení těchto energií na naši duši. Uvědomování si svých kvalit, své duše, své cesty díky léčivému působení zvířat je fascinující cestou podle mě pro mnohé další generace, protože se hluboce dotýká kořenů lidstva.

Pro hlubší poznání je třeba delších zkušeností a více věnované energie do času, četby a zkušebních výkladů. Pak se Medicinské karty rozvinou jako vzácný dar.

Medicinské karty
poznejte magickou sílu zvířat
Jamie Sams, David Carson
Kniha a 52 karet
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE
www.synergiepublishing.com

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 4. červen 2017

Máte rádi květiny? Autorka Markéta Keclíková vám ukáže, jak obohatit svůj každodenní život květinami a udělat radost sami sobě i vašim nejbližším!

Jedinečnost knihy spočívá v podrobném popisu doprovázeném detailní fotodokumentací nejrůznějších květinových vazeb, věnců, svícnů, aranží a dalších nápadů na dárky z květin napříč ročními obdobími, svátky a slavnostními událostmi. Obsahuje přes 200 návodných a ilustračních fotografií, podle kterých dokáže i začátečník vyrobit půvabný a originální dárek pro dívku, ženu či muže.

Autorka knihy zasvěcuje čtenáře srozumitelnou a čtivou formou do základů praktické floristiky, jejích technik a pojetí, ale obsahuje také řadu užitečných rad týkajících se nákupu květin, péče o ně a jejich vlastností. Najdete zde 200 postupových fotografií.

Kniha potěší všechny kreativní milovníky květin a květinových dekorací, ať už je pro ně floristika pouhým koníčkem, nebo přemýšlejí o profesionální dráze.

Markéta Keclíková získala své floristické dovednosti a manažerské schopnosti studiem na floristických kurzech v evropských metropolích, jako je Paříž, Londýn či Amsterodam. Následně otevřela květinářství v pražských Dejvicích.

Nastřádané zkušenosti zúročila před jedenácti lety v projektu úspěšného květinového ateliéru Rosmarino v centru Prahy. Dobré načasování, rozložení sil i financí, ale předně důvěra řady spokojených zákazníků ji přiměla pořádat kurzy a semináře, během nichž měsíčně proškolí až 50 zájemců o tento obor.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 31. březen 2017

„Kdo chce něco změnit, musí začít sám u sebe. Mnozí z nás, mě nevyjímaje, bohužel prodělají změnu vědomí teprve tehdy, když nefungují jejich staré koncepce. A to vždycky bolí. Nevýhoda se po čase stane vaší výhodou. Já sám jsem například považoval úraz za největší katastrofu svého života. Dnes je mým největším pokladem.“ Clemens Kuby