Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 2. červen 2016

Jakou kvalitu přinášíte do pracovní skupiny?  Co zastupujete? Čeho se vám dostává méně? Inspirujte se tímto kvízem.

1. Mám velmi přesnou představu o tom, co je správné a nesprávné, dobré a špatné.
2. Často reaguji, spontánně. Říkám věci bez obalu, jednoduše a přímo, na rovinu. Někdy až zpětně mi dochází, že bych se mohl/a někoho dotknout.
3. Mám tendenci řešit problémy krok za krokem, stojím vždy nohama na zemi a zachovám klid.
4. Dělá mi starosti, když musím udělat nějakou práci ve velmi napnutém časovém termínu.
5. Mezi cizími lidmi se cítím „jako na trní“, trvá než si na ně zvyknu.
6. Mám rád nové prostředí a lidi, snadno si najdu posluchače.
7. S cizími lidmi najdu rychle kontakt, rád/a nacházím „společnou řeč“.
8. Jsem přesvědčen/a, že formální postupy a detailní procedury omezují výkonnost.
9. Rád dělám práci, ve které mám čas na přípravu a promyšlení.
10. Práce jsou především lidé, sdílení zkušeností mě inspiruje.
11. Je pro mě obtížné přicházet s myšlenkami či názorem bez jejich předchozího zvážení.
12. Nevěřím, že je dobré marnit čas chozením kolem horké kaše.
13. Často úplně ztrácím pojem o čase a tak se stane, že přicházím na dohodnuté schůzky pozdě (není to ovšem zpravidla moje chyba, nerad/a někomu něco odmítám).
14. Řídím se jen jedním pravidlem a to: „funguje to v praxi nebo ne“.
15. Dodržuji sebe-disciplínu v takových věcech, jako jsou včasný příchod atd.
16. Předtím, než řeknu svůj názor, naslouchám druhým lidem.
17. Tišší, přemýšliví lidé mě zneklidňují.
18. V diskusích většinou přicházím se spoustou okamžitých nápadů.
19. Rád zvažuji mnoho alternativ, než se rozhodnu pro nějaké řešení.
20. Akce, to je to, co mne zajímá, nevydržím dlouho v klidu.
21. Je pro mě vyčerpávající mít stanovené přesné cíle a plány.
22. Být neustále mezi lidmi je nesnesitelné, cením si svého soukromí.
23. Vždy mě zajímá, co myslí druzí lidé.
24. Mám rád/a drama a vzrušení krizových situací.

Ano pro otázky: 1, 3, 5, 7, 11, 15, 19, 22 tj. SYSTEMATIK

Ano pro otázky: 4, 9, 10, 13, 16, 18, 21, 23 tj. TÝMOVÝ HRÁČ

Ano pro otázky: 2, 6, 8,12, 14, 17, 20, 24 tj. EXPERIMENTÁTOR

Vyhodnocení:

SYSTEMATIK: Dáváte přednost pracovnímu prostředí, ve kterém se dodržují „pravidla hry“. Máte rád/a, když se na druhé můžete spolehnout a dohody nejsou jen prázdná slova. Berete je vážně. Rád/a pracujete v klidném prostředí, které má pracovní „cvrkot“. Nepotrpíte si na dlouhé řeči. Osobní věci, pocity si „necháváte na doma“. Tlachání vás nudí a vlastně také zdržuje od práce. Jste spolehlivý/spolehlivá, nemáte rád/a, když vás někdo příliš kritizuje, sám/a dobře víte, kde se co dá vylepšit. Práce vás musí bavit.

EXPERIMENTÁTOR: Dáváte přednost pracovnímu prostředí, ve kterém můžete vyniknout. Rád/a soutěžíte s druhými o pozornost vašeho šéfa. Inspirujete druhé lidi, míváte plno nápadů (některé zapadnou) ale mnoho dokážete rychle realizovat. Omyl vás nerozhodí, rychle najdete jinou možnost, jak situací pohnout. Lichotí vám, když vás znají lidé nejen ve vašem oddělení, ale také v jiných částech organizace. Býváte považován za dobrého společníka/společnici. Nejvíc vás zlobí rigidní pravidla a postupy, které podle vás mnohdy věci zesložiťují. Máte odvahu i riskovat.

TÝMOVÝ HRÁČ: Dáváte přednost přátelskému prostředí. Jste považován/a za společenského člověka. Dokážete druhým lidem trpělivě naslouchat, kladete jim často zvědavé otázky. Baví vás práce v týmu, ráda s lidmi diskutujete a díky tomu vás napadají dobré věci. Nedovedete si představit práci v zavřené kanceláři, kde celý den neuvidíte „živáčka“. Býváte lidem sympatický/sympatická již od prvního dojmu. Často se za vámi chodí poradit i v osobních situacích. Jste důvěryhodný/á. Držíte skupinu pohromadě.

Další inspirace na www.alenajachimova.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 3. duben 2016

1. duben, tedy Apríl, je dobrou příležitostí připomenout si, že smích a humor nesmějí v životě chybět. Aprílové žertování je tradice sahající zhruba do 17. století. První známá písemná zmínka o vyvádění aprílem v českých zemích pochází z roku 1690. A tradice vzkvétá dodnes.

Duben by se možná mohl stát měsícem legrace, stejně jako býval kdysi dávno březen měsícem knihy. Bez smíchu a humoru se nedá spokojeně žít. Smích přináší uvolnění, dobrou náladu i lepší vztahy s ostatními. Je to signál, že vše je v pořádku a můžeme si chvíli užívat radosti ze života. Smích má pozitivní vliv na duševní i tělesné zdraví. Je to lék, který je každému dostupný, nedá se předávkovat a nemá vedlejší účinky. Význam humoru a smíchu si v posledním desetiletí začínají uvědomovat i neurovědci a antropologové. Smích se tak stal objektem seriózního vědeckého zkoumání a přibývá pokusů využívat ho v léčbě (což ovšem není žádná legrace).
Když se řekne smích, jako první nás napadne veselí, dobrá nálada a žertování. Smích ovšem nemusí vyjadřovat jen pozitivní emoce. Existují i jiné druhy smíchu, například smích zlomyslný, výsměch, smích rozpačitý, smích hysterický.

Jak to se smíchem tedy je? Proč a čemu se vlastně lidé smějí?
Smích je forma neverbální (tj. neřečové) lidské komunikace. V určité zárodečné podobě se vyskytuje i u primátů (a částečně asi i u jiných savců). Např. šimpanzi vydávají při hře a vzájemném lechtání zvuky podobné smíchu a mají i podobnou mimiku ve tváři.
Schopnost smát se je člověku vrozená. Smích se nemusíme učit, máme ho v genech. Dítě se směje dávno předtím, než začíná mluvit. Smát se umějí i děti od narození hluchoslepé, které nikdy mimiku smíchu neviděly a ani neslyšely, jak „správný" smích vlastně zní.
Smích je univerzální fenomén ve všech jazycích a kulturách. Sejdou-li se třeba Čech, Číňan a Laponec, nebudou si patrně rozumět ani slovo, ale smát se budou podobně – slabikami ha-ha-ha, které mají určitý charakteristický rytmus (každé „ha" trvá asi 1/15 sekundy a opakuje se přibližně 5x za sekundu; rychlejší či pomalejší rytmus už není vnímán okolím jako smích).
Jaký má smích evoluční význam? Proč vlastně vznikl a k čemu slouží?
Smích je především komunikační signál, starší než řeč. Předpokládá se, že se vyvinul jako společenský signál k vyjádření pozitivních emocí a přátelských postojů. „Smějící se" mladý šimpanz vyjadřuje pohodu a vybízí druhého ke hře nebo ke kamarádění. Podobně vyjadřuje smějící se člověk dobrou náladu a přátelské pocity.

Charakteristická mimika smíchu je patrná nejen kolem úst, ale i kolem očí. To je jeden druh smíchu – „pravý", pozitivní a spontánní projev. Předpokládá se, že vznikl před miliony let.

Věda ale rozlišuje ještě druhý typ smíchu, který souvisí spíše s negativními emocemi (nervozita, výsměch, nejistota). Tento negativně zabarvený smích aktivuje svalstvo jen kolem úst, nikoliv kolem očí. Těchto rozdílů si všiml už v 19. století francouzský neurolog Guillaume Duchenne, ale až v posledním desetiletí je jim věnována větší pozornost. „Nepravý" smích, spojený s negativními emocemi, je už specificky lidská schopnost, která vznikla nejspíše o tisíce let později a je vedena snahou skutečný smích či úsměv napodobit. Ať už proto, že se smíchem snažíme něco zastřít či manipulovat ostatní, nebo proto, že se snažíme uvolnit napětí či dostat se do lepší nálady. Typy smíchu se liší i v tom, jaké oblasti mozku se při nich aktivují. Jde tedy o dva specifické evoluční fenomény.
Lidé tyto dva typy smíchu velmi dobře rozlišují. Studie u dobrovolníků prokázaly, že lidé jen podle zvukového záznamu v naprosté většině správně rozpoznali, zda jde o smích veselý, nervózní nebo výsměšný.

Stejně tak lidé rozeznávají rozdíly v mimice: upřímný radostný smích se promítá do celého obličeje včetně výrazu očí. Jiné typy smíchu se mimicky projevují jen v dolní polovině obličeje a lidé je mohou vnímat jako neupřímné (smích „není v očích"). To je také jeden z důvodů, proč nejistí lidé mohou na ostatní působit neupřímně nebo nafoukaně.

Jejich smích a celá jejich mimika, jež mají zastřít nervozitu, jsou křečovité a nevěrohodné. Také rozzářené „thymolinové" úsměvy některých politiků a mediálních celebrit jsou smíchem nepravým, jenž má v tomto případě manifestovat srdečnost a vstřícnost.

Smích léčí
Tělo vnímá smích jako signál, že je možné se uvolnit. A smích skutečně vyvolává uvolnění nejen psychologické, ale i fyziologické: snižuje hladiny stresových hormonů (kortizolu), spouští sekreci endorfinů, má pozitivní vliv na imunitní, endokrinní a kardiovaskulární systém. A řadu prospěšných účinků jsme nejspíš dosud neodhalili. Něco naznačují experimenty se zvířaty. U pokusných zvířat se zjistilo, že při stavech podobných smíchu (lechtání) vylučují chemickou látku, která má antidepresivní a protiúzkostné účinky. Je velmi pravděpodobné, že podobné procesy probíhají i u lidí.
Nezapomínejte proto na svou denní porci smíchu a humoru: nejen v žertovném měsíci dubnu, ale po celý rok. Vyhledávejte humorné stránky každodenního života, smějte se co nejčastěji (i sami sobě), obklopujte se veselými lidmi se smyslem pro humor. Smích je totiž nejlepší lék na bolesti života (Wilhelm Bousset).

Pár výňatků z žákovských knížek
• Lže a schválně uvádí jiné letopočty.
• Hodil mokrou houbu po učitelce a ta po dopadu na zem udělala loužičku.
• Dává pořád pozor, jestli dávám pozor, a když si myslí, že nedávám pozor, tak nedává pozor.
• Bez dovolení padá ze židle.
• Vědomosti vaší dcery se rovnají nule. Pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.
• Napovídá nedovoleným způsobem.
• Pravidelně chodí do školy nepravidelně.
• Snědla pomůcky na výtvarnou výchovu.
• Olizuje temperové barvy a diví se, ze pak zvrací.
• Nepíše si, co říkám, píše jen to, co potřebuje.
• Zařval: "nálet na blbý" a pustil mi na nohu kovadlinu.
• Pořád se hlásí.

O výchově psa
Pes nesmí do domu.
Pes smí do domu, ale jen do některých místností.
Pes smí do všech místností, ale ne na gauč.
Pes smí na gauč, ale ne v žádném případě do postele.
Pes smí do postele, ale jenom když je pozván.
Může tedy spát v posteli kdy chce, ale ne pod peřinou.
Pes může být i pod peřinou, ale jenom, pokud mu to pán dovolí.
Pes může spát pod peřinou kdykoliv.
Člověk musí požádat psa o souhlas, chce-li s ním spát pod peřinou.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 8. březen 2016

Měsíc a jeho fáze neovlivňují jen příliv a odliv moří a oceánů, růst rostlin, ale i záležitosti a konání lidí. Většina z nás ale jeho vliv podceňuje. Zkuste se s fázemi Měsíce sladit - uvidíte, že vaše snažení bude úspěšnější.

Když Měsíc přibývá

Období přibývající Luny trvá zhruba dva týdny, začíná novoluním a končí dnem před úplňkem. Tento čas je nejvíce příznivý pro duchovní a materiální růst. Je tou nejvhodnější dobou pro svatbu, začátek nové práce, nového projektu nebo třeba pro pořízení si nového mazlíčka. Všechno, co je počato v tomto období, bude báječně růst a prosperovat. I růst rostlin koresponduje s fázemi Luny, toto období je tedy nejlepší pro sázení a zakládání nové zahrádky.
První část přibývajícího měsíce je první čtvrť. Trvá přibližně sedm dnů. Tato doba je extrémně potentní a příznivá pro nové začátky, zejména noc, kdy se poprvé objeví malilinkatý srpeček Měsíce. Druhá čtvrť od osmého do posledního dne před úplňkem je také příznivá pro začátky nových aktivit, setí, sázení, investování, počátky nových přátelství a partnerství.

Když Měsíc ubývá

Období počínající úplňkem a končící dnem novoluním je obdobím ubývajícího Měsíce. Trvá také přibližně dva týdny. Je nejvýhodnější dobou k odstranění všeho, co ve svém životě nechceme. Můžeme se například zbavit nemocí, které nás trápí. Začněte tedy proces léčení právě s ubývající Lunou. Je příznivým obdobím takových aktivit jako sklizeň, úklid, zbavení se parazitů, odstranění bradavic.

Zajímavé je, že rostliny mající léčivé účinky rostou právě nejlépe za svitu Luny. Na lunární fáze jsou někteří z nás citliví více, někteří méně. Jedinci, jejichž tělo obsahuje větší množství vody, podléhají vlivu Měsíce obvykle více.

V osmadvacetidenním cyklu Luny jsou čtyři důležité dny, během kterých můžeme zlepšit své zdraví. Úplněk, novoluní, desátý a jedenáctý den. Každá z fází má specifický efekt na vnitřní fungování organizmu. Například jedenáctý den lunárního cyklu je optimální k ovlivnění žláz s vnitřní sekrecí. Tento den jsou žlázy nejlépe čistitelné a stimulovatelné. Je tedy optimálním dnem dát tělu pauzu a postit se.
Pokud své tělo sladíte s lunárním cyklem, sladíte se s přirozeným léčivým rytmem sluneční soustavy.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 28. leden 2016

Celý vesmír, univerzum a příroda jsou složeny z vibrací. Čísla se svým symbolickým významem představují součást těchto vibrací. A protože my lidé jsme součástí vesmíru, působí tyto vibrace (čísla) i v nás samých.

Čísla v našem datu narození tvoří náš osobní číselný kód, který je klíčem ke všemu, co se nás týká. Lze v něm najít původ, kořen všech událostí, které nás potkaly a potkají.

Každé datum narození představuje jakýsi kompaktní program, který se pak individuálně rozvíjí v souvislosti s vibrací našeho jména. Je nesmysl tvrdit, že někdo, kdo se narodil například 7. dne v kterémkoli měsíci je typ „sedmička".  To by bylo dost jednoduché a vlastně i nudné, nemyslíte? Ono je to naštěstí mnohem barevnější a zajímavější.

Naše data narození se skládají z nejméně 6 a nejvíce 8 čísel a je velmi důležité rozklíčovat je všechna – nejprve každé zvlášť a potom jejich propojení. Jedině tak správně uchopíme červenou nit, která se každým datem narození vine a která nás nakonec dovede k hlubšímu pochopení jeho tajemství.

Datum narození ukazuje, jak jsem formován kosmickými vibracemi a co je naším cílem v tomto životě. V našem osobním číselném kódu jsou ukryta i ponaučení, které máme za úkol si osvojit.

Datum našeho narození se skládá ze třech částí: ze dne, měsíce a roku. K jejich hlubšímu a duchovnějšímu pochopení si pojďme datum narození rozdělit na tři části bájného draka: hlavu, tělo a chvost. Vezmeme-li si jako příklad již výše zmíněné datum narození 28.5.1983, tak 28 je hlava, 5 je tělo a 1983=1+9+8+3=21=3 je chvost.

Každá část tvoří samostatný díl naší bytosti:

• Hlava draka (číslo dne) tvoří základ naší psychiky. Tvoří ji jednociferné nebo dvouciferné číslo dne narození. Den narození je naše nejosobitější vibrace. Ukazuje, jací jsme, jak působíme na ostatní lidi.  Den narození v sobě rovněž obsahuje všechny naše vzpomínky, které jsou základem pro výběr rodičů, místa narození a všech s tím spojených okolností. Když píši vzpomínky, mám na mysli nezapomenutelné dojmy přetrvající z našich jiných existencí. Například vzpomínky člověka z našeho příkladu, tedy  narozeného 28. dne v měsíci se vztahují k roli vládce, velitele, dominantního jedince nebo dokonce agresora, ale i k roli samotáře, osamělého a osamoceného bojovníka.
  Hlava draka dává příkaz tělu a to vytváří pohyb.
• Tělo draka - měsíc narození Číslo dne je tedy zabarveno měsícem narození (tělo draka), který já vnímám astrologicky, ne numerologicky. Například v 5. měsíci roku jsou lidé narození ve znamení Býka, ale i Blíženců. 5 jako číslo měsíce má potom u každého z nich naprosto jinou energii. Každý měsíc roku má zvláštní kvality.
  
• Chvost draka tvoří rok narození a jeho číslo. Rok narození v sobě nese jakousi kolektivní energii – např. v roce 1983 se narodilo mnoho lidí a všichni si na úrovni duše tento rok svobodně vybrali kvůli jeho kvalitám i výzvám, jež ladí s tím, co jako inkarnované duše potřebují zde na Zemi prožít. Nicméně každý z nich energii roku uchopuje a žije po svém – v souvislosti se svým dnem narození, měsícem narození a osudovou cestou. Je to bohatá nádherná mozaika.
  

Osudové číslo objasňuje smysl našeho života. Nepopisuje, kdo jsme! Spíše vrhá světlo na náš klíčový problém či na naše možnosti. Osudové číslo je jakousi specifickou směsí energií, které ovlivňují naší životní cestu.
Osudové číslo získáme, pokud sečteme naše datum narození:
28. 5. 1983 = 2+8+5+1+9+8+3=36=3+6=9

A na závěr dnešního povídání o numerologii, vám chci říct, že žádná z životních cest není náročnější ani snazší, žádná není lepší ani horší než kterákoli jiná – pokud si ji ovšem takovou neuděláme sami!

Sofie Zdeňka Natarani

www.novoucestou.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 12. leden 2016

Moje tango obsahuje velikou škálu emocí. Lásku, bolest, strach, žárlivost, nervozitu...Moje tango je někdy pěkně divoké, teatrální, silné, uplakané a uražené. Já už tančit nebudu! A už vůbec na sobě nebudu pracovat! Protože k čemu mi to je, když se pořád vracím na začátek? Já chci být už někde jinde, přece. Ale nejsem... Mohla bych pokračovat ve výčtu všech věcí, které bych mohla a nemohla...

A dost.

Moje tango je léčivé. Moje tango je alchymie. Od té doby, co tančím, jsem si koupila nespočetně šatů, halenek, růží do vlasů, náušnic. Každý týden nové silonky, protože si je většinou ve víru tance roztrhnu. Hojivou mast na palce, neboť si je ( sama) nakopnu. Tango boty. Já mám troje, ale znám ženy, které mají i deset a více párů. Rtěnky. Make up. Parfémy. Voňavé tělové máslo. Začala jsem chodit rovně a už se tolik nehrbím. Mikiny, které jsem nosila dříve, jsou zahrabané vzadu v šatníku. Koukám se mužům do očí a většinou pohledem neuhnu. Směju se. Prožívám. Pláču. Říkám to, co si myslím.

Moje tango je vstupenka do světa světla a stínu. Jing jang. Moje tango jsou dvě cesty do Argentiny a návštěva Uruguaye. Teskný bandoneon, který nás provází v tanci. Buenos Aires, empanády a kafe na stojáka v San Telmu. Tancuji až do rána, zpocená, ale šťastná. Procházím se bosky v Montevideu na pláži. Moje tango je film Vůně ženy a první tanec s Nigelem. Tančím, abych si uvědomovala, že žiju. Že umím objímat. Že jsem schopna dávat a přijímat.

Kolega mi v práci řekl, že jsem sice Češka, ale objímám jako pořádná Latina. Prý vroucně. To je snad největší poklona, kterou mi kdo vysekl. Vroucně objímat cizí lidi jsem dříve neuměla. Tango mě naučilo být otevřená, všímavá, vnímavá. Nebojím se už tolik. A když se bojím, dám to do tance. Štve mě práce? Prostě to vytancuju. Bolí mě hlava? Prášek na bolest hlavy u mě doma nenajdete. Tančím. Argentinské tango, pokud si jej opravdu pustíte do života, vás změní. Nechte ho vás změnit. Poddejte se tomu. Tango vyžaduje čas. Dala jsem si ho. Tancuji, pak mám pauzu a klid. Ticho. Žádné tango. Přijdou frustrace, že jsem zpátky, kde jsem byla. Ale vyvztekám se a jdu dál. Učím se. Tango je moje cesta vyjádření určité části mého já.

Moje tango je rituál. Sprcha, umyté vlasy, oholené nohy. Tělový peeling. Silonky a šaty. Make up a stuha do vlasů. Mašle. Vlasy rozpuštěné, v culíku. Parfém. Rtěnka! Moje tango je milonga a povídání si s ostatními. Moje tango je společnost a hudba a učitelé a Buenos Aires a Argentinci a Uruguayci a láska a emoce a dotýkání se. Vůně toho druhého. Moje tango je, když mě zašimrají něčí vousy na tváři. Tančíme tak blízko sebe...Moje tango je lidskost. Já ti něco řeknu, ty mi něco řekneš – oba dva si povíme něco z našeho dne, momentu, vteřiny, minuty, hodiny, života. Povíme se to a třeba se nám to vůbec nebude líbit. A třeba bude.

Moje tango je být zamilovaná do tance. Moje tango je muž a žena spolu. Naproti sobě. Koukají se do očí. Moje tango je sentiment, bolest. Chci se za tebou vrátit, ale nemůžu. Chci tě mít, ale nikdy tě mít nebudu. Emoce, které potlačuju, se občas vyplaví. Moje tango je tanec sdílený lidmi po celém světě. Radostný i krutý tanec. Jak říká Radka Šulcová (tanečnice a učitelka pražské školy argentinského tanga Caminito )– Tango není žádný recept na štěstí. Ale má moc vás proměnit. Pokud si to dovolíte.

Moje tango je Argentina a touha opět se tam vrátit.

Kniha Cabeceo - Rozhovory o argentinském tangu obsahuje třináct rozhovorů s učiteli, DJs a tanečníky/tanečnicemi argentinského tanga, kteří působí v Praze. Knížka by nevznikla, kdyby neexistovalo argentinské tango ... a kdyby jej Kristina Vojířová jednoho dne nezačala tančit, a později i hluboce vnímat. Vzdává jí hold těm, kteří argentinské tango začali tančit, učit, rozvíjet v Praze, tak daleko od původní země, kde tango vzniklo.... a zároveň skrze tanečníky a jejich tanec tak blízko se všemi, kteří sdílejí touhu po splynutí v hudbě a tanci argentinského tanga.

www.cabeceo.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 8. listopad 2015

I v naší malé zemičce můžeme najít magická místa. Nedostavěné torzo gotického chrámu sv. Panny Marie v Panenském Týnci je místem popravdě romantickým a dle senzibilů také nabitým silnou pozitivní energií. Cítí ji tam snad úplně každý včetně těch, kteří nikdy na takových místech mravenčení, teplo či husí kůži nezažili.  

Samotný Panenský Týnec je městečko se zhruba pěti sty stálými obyvateli. Leží v oblasti, která byla podle archeologických nálezů osídlená v prehistorických dobách Germány. Název Týn pochází ze starokeltského Taun popisující místo ohrazené kůly. Přívlastek „Panenský“ souvisí s panenským řádem Klarisek, které v místním klášteře pobývaly. Ten najdete hned vedle chrámu. Za jeho zdmi pobývala a i zemřela sv. Anežka Přemyslovna. Měla by být pochována v blízkosti kláštera, nicméně tato skutečnost není nikterak doložená.

Zakladatelem chrámu byl Plichta ze Žirotína a měl tak učinit někdy koncem 13.stol.  Dnes můžeme jen spekulovat, jakými schopnostmi Plichta disponoval, neboť pro stavbu vybral místo, kde se kříží neobvykle silné proudy energie.  Citlivci tvrdí, že se jedná o energii mající schopnost uzdravovat a pozitivně vylaďovat.

Trojlodní kostel z období vrcholné gotiky, podle některých snad z huti Petra Parléře, se ale nikdy dostavět nepodařilo. Že za to mohl nedostatek financí, o tom dnes můžeme jen spekulovat. A říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Díky tomu nás vítá neobvyklá harmonie sloupoví, otevřeného prostoru, stromů a světelné hry.

Panenský Týnec si vás podmaní svou magičností, a každé setkání s ním je úplně jiné. Jitra a východy slunce jsou plná příslibu. Posvátnost přítomnosti, sluneční koupel, voňavý vzduch, ticho. Můžete usednout k meditaci, vychutnat energii v místě kněžiště, odplout do svého vnitřního chrámu. Společnost vám přitom dělají andělé, kterými podobně laděné duše vyzdobily prostor východního oblouku. Toho svého k nim můžete přidat.

Když do Týnce dorazíte třeba v červnu nebo červenci kolem poledne, skoro jistě tady potkáte nevěstu a ženicha. Můžete se stát tichým svědkem jejich velkého okamžiku, ale do svého nitra se pravděpodobně budete nořit trochu obtížněji než za časného jitra.

Pokud vyrazíte do Týnce z Prahy, cesta vám mnoho času nezabere. Trvá asi hodinu, do navigace zadejte souřadnice 50°17'42"N 13°54'58"E a vyjeďte směrem na Louny. Pokud zvolíte jiný dopravní prostředek než auto, pak vězte, že nejlepší spojení autobusem je z Loun, Slaného nebo i z Prahy, Dejvické. Anebo si vyjeďte na kole po cyklotrase 3035.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 8. březen 2019

Jaro je ideálním obdobím pro úklid v těle. Správnou výživou zaměřenou na podporu jater můžeme na jaře pročistit krev, játra a střeva. Pro tento účel se výborně hodí detoxikační jarní kúry. Element DŘEVO symbolizuje nový začátek, růst, dětství, vývoj. Elementu dřeva se přisuzují orgány JÁTRA a ŽLUČNÍK, zelená barva, bioklimatický faktor vítr a KYSELÁ CHUŤ. Játra jsou jinovým orgánem. Jeho úkolem je, z pohledu TCM, hromadit šťávy, kontrolovat oči (zrak), tonus svalů. Játra jsou zodpovědná za množství a kvalitu krve. V duševní a emoční úrovni se zdravá a uvolněná játra projevují spontánností, kreativitou, tolerancí. Játra nesnášejí tlak. U mnoha lidí se vyskytují neurózy, které mohou mít své kořeny v mládí, kdy rodiče vystavovali děti nátlaku z důvodů přílišného očekávání. Játra potřebují volnost a prostor. Člověk s napjatými játry jedná podrážděně a vztekle. Stres je pro játra velmi destruktivní.

 Připravte si rychlou fermentovanou kaši – recept nejen na jaro

Tato snídaně je absolutním základem celého stravovacího programu knihy "Dej tělu šanci k přirozené rovnováze, štíhlosti a zdraví" Ivany Stenzlové, kterou vydalo nakladatelství Smart Press, www.smartpress.cz

Je velmi vhodná pro všechny, které po ránu uspokojí přirozeně sladká chuť v podobě teplé nakvašené kaše z obilovin s naklíčenými semínky a ořechy. Kvašení ovesných vloček dodá jemně kyselou a osvěžující chuť, přestože je oves spíše dynamizující a jemně zahřívající obilovina. Proto se hodí právě pro snídaně, jelikož skvěle startuje metabolismus. Kaši doplníme ovocem podle ročního období. Na jaře volíme ovoce kyselejší v podobě bobulovin (můžeme si vypomoci třeba i kyselým kiwi nebo ananasem, než bude dostupné naše ovoce), v létě a na podzim se hodí sladší ovoce a v zimě místo čerstvého ovoce můžeme kaši doplnit kompotem. Díky dostatku semínek a ořechů je tato kaše metabolicky velmi dobře vyvážená a výborně sytí. Pocit sytosti zvyšuje zdravý nasycený tuk v podobě přepuštěného másla a tučného kokosového mléka.

Suroviny:

OHEŇ

špetka kurkumy

ZEMĚ

3 lžíce chia semínek

3 lžíce bio slunečnicových semínek

hrstka ořechů (např. vlašské, lískové, mandle)

hrstka sezónního ovoce

1 lžička panely

2 lžíce přepuštěného másla

2 lžíce hustého domácího kokosového mléka

½ lžičky cejlonské skořice

KOV

3 lžíce bio ovesných vloček

3 lžíce bio fermentovaných ovesných zrn

VODA

voda podle potřeby

2 špetky soli

DŘEVO

100 ml probiotik

(Tibi kefír, šťáva z kysaného zelí nebo jablečný ocet)

Postup:

MÁČENÍ OVESNÝCH VLOČEK:

Ovesné vločky s chia semínky nasypeme do skleněné nebo keramické misky. Přelijeme 2x větším obsahem vody, přidáme 2 lžíce probiotik a zamícháme. Zakryjeme papírovou utěrkou. Necháme 24 hodin nabobtnat.

PŘED SPANÍM SI PŘIPRAVÍME:

Večer si do skleněné nebo keramické misky namočíme slunečnicová semínka se špetkou soli. V druhé misce namočíme ořechy se špetkou soli.

RÁNO PŘIPRAVUJEME KAŠI:

Do malého hrnce se silnějším dnem dáme asi 4 lžíce vody. Vmícháme obsah misky s namočenými ovesnými vločkami a chia semínky. Přidáme fermentovaná ovesná zrna. Vmícháme přepuštěné máslo a husté kokosové mléko. Přisypeme skořici, kurkumu, poprášíme lehce panelou a vše promícháme. Zakryjeme pokličkou a necháme jen jemně prohřát – NEVAŘÍME! Prohřátou kaši odstavíme ze zdroje tepla a vmícháme namočená a propraná slunečnicová semínka.

Teplou kaši servírujeme do misek, posypeme nakrájeným ovocem a propranými ořechy.

Můj tip pro kvašení celých obilných zrn na týden

Velmi praktické je fermentovat si jednou týdně, třeba o víkendu, alespoň 300 g obilných bio ovesných zrn. Na jaře je možné přidat kamut, v létě pohanku. (Postupujeme podle postupu na fermentaci obilovin a luštěnin.) Nakvašená zrna poté dobře propláchneme a skladujeme v krabičce s víčkem v lednici. Každé ráno jen krabičku otevřeme a přidáme do kaše potřebné množství. Fermentovaná obilná zrna vydrží v krabičce déle než týden.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 27. únor 2019

Ztráta zraku je bezesporu velká životní tragedie. Nevidomý John Hull přednášející na jedné z britských univerzit o tom říká: „Když jsem přišel o zrak, zhroutil se mi svět. Měl jsem pocit, že nemám tělo, připadal jsem si svlečený, nahý a v nekonečné temnotě. Teprve postupně jsem si vytvořil nový svět, ve kterém žiji.“

Po oslepnutí často nastupují deprese, alkoholová či léková závislost, nebo dokonce až sebevražedné jednání. Většina z takto postižených lidí se však s touto skutečností dokáže až obdivuhodně vyrovnat. Podle představ vidících žijí nevidomí v neustálé neproniknutelné tmě, či v jakémsi mlhavém světě stínů. Naštěstí se v tom v mnoha případech mýlíme. Nevidomí se nacházejí v jiném světě, ve světě zvuků, vůní, doteků, které vnímají přesněji a citlivěji než ostatní. Rovněž se jim zlepšuje paměť, kterou více potřebují.

Neví, co je tma, ani co je světlo.

Pokud člověk, který je nevidomý od narození, získá zrak – třeba po úspěšném léčebném zákroku, je po určitou dobu stejně dezorientovaný a stresovaný, jako ten, kdo oslepl náhle. I když to zní paradoxně, znovunabytím zraku se svět nevidomého poněkud zúží. Slovo „tma“ popisuje nevidomost nepřesně, protože oči člověka slepého od narození nevidí nic. Světlo je pro něj stejně abstraktní pojem, jako je pro vidoucího zemský magnetizmus, o jehož existenci sice nepochybujeme, ale nevnímáme ho. Přitom se podle něj orientují stěhovaví ptáci.

Je proto absurdní se takového člověka ptát, jaké to je být slepý a co vlastně vidí? „Vidíš jenom tmu?“ Oni neví, co je tma a ani, co znamená výraz „vidět“. Ten, kdo oslepne teprve během života, si vzpomínky na světlo uchová a ve snech vidí. Ale i v bdělém stavu „vidí“ něco, co v okolí není. Krajiny, tváře, světelné úkazy, schodiště i nejrůznější předměty. Typické je, že se tyto přízraky opakují, nejsou závislé na žádných spouštěcích mechanizmech a vypadají velice reálně, jsou plastické, zářivé a příliš krásné, než aby mohly být skutečné.

Francouz Jacques Lusseyran oslepl následkem úrazu v sedmi letech v roce 1932. „Viděl“, jak z místa, které neznal, vychází záření. Jakmile však pocítil vztek, strach nebo netrpělivost, iluze se vytratila. Díky tomu si chlapec osvojil vlídnost, odvahu a trpělivost, protože si přál, aby ho světlo stále provázelo.

Viděl modré vysavače, zlaté jiskry a vznášející se mosty.

Americký spisovatel a karikaturista James Thurber byl zrakově postižený a v polovině dvacátého století, kdy mu bylo něco přes padesát let, oslepl úplně. Poté se dostavily fantastické, surrealistické iluze. Viděl modré vysavače, zlaté jiskry, sněhové vločky, tekoucí sliny nebo také veselou postarší paní, jak prochází skrz nákladní auto, nebo jak se po ulici kutálí kočka v pestře pruhované bečce a jak kamenné mosty stoupají vzhůru. Tyto představy ho nijak nesužovaly, ale naopak obohatily jeho tvorbu.

Co můžeme dodat k mírně provokativnímu názvu textu? Snad jenom to, že náš soucit je rozhodně na místě, ale bylo by dobré vědět také to, že někteří nevidomí nám o něj ani příliš nestojí a spíše jim dokonce vadí. O své situaci sami dokážou někdy až drsně žertovat. Více než naši lítost potřebují spíše ohleduplnost či případnou pomoc. Ale víme pokaždé, jak si počínat? Mohu proto uvést několik rad z brožurky Hermanna van Dycka „Ne tak, ale tak“.

Oslovení

Pokud chceme nevidomému pomoci, měli bychom se nejprve ujistit, zda o to vůbec stojí. Nejdříve ho oslovíme a zeptáme se, jestli naši pomoc potřebuje. Může se totiž stát, že si umí poradit sám a naše dobře míněná snaha by ho mohla obtěžovat. Jestliže jeho odpověď bude kladná, nabídněte paži a řekněte: „Prosím, přidržte se mne nad loktem.“ Není příliš účelné, abychom ho sami uchopili a postrkovali před sebou. Všimněte si prosím pořadí. Nejprve oslovit, a teprve potom fyzický kontakt. Je to důležité, protože při opačném postupu je to podobné, jakoby vám nečekaně někdo skočil na záda. Upozorněte ho na případné překážky. Stačí říci: „Chodník nahoru,“ nebo: „chodník dolů,“ není třeba se proto zastavovat, on stejně svou hůlkou situaci zvládne.

Dopravní prostředky

Zkušený nevidomý, který chodí samostatně, umí i cestovat. Stačí ho přivést k vozu a položit mu ruku na držadlo dveří. Stejně tak i při vystupování. Když nastupujete nebo vystupujete současně s ním, jděte první, ukažte držadlo, nebo podejte ruku. Můžete upozornit, jestli je schod vysoký, nebo nízký. Nabídnout místo sezení je samozřejmé, ale nechte na něm, zda se chce opravdu posadit. Jestliže ano, ukažte mu sedadlo tak, že mu položíte ruku na opěradlo a řeknete: „Zde je sedadlo.“

 Na toaletě

Především odložte rozpaky, jestliže vás nevidomý požádá o pomoc. Věřte tomu, že pro něho je to mnohem těžší než pro vás. Jestliže jste stejného pohlaví, na toaletu vstupte společně a vysvětlete, o jaký typ zařízení se jedná (kabinka, mušle, žlábek). Ukažte, kde je toaletní papír, splachovadlo, umyvadlo, mýdlo, ručník nebo osušovač. Můžete ho také upozornit, že ručník je nápadně špinavý, ať raději použije svůj kapesník. Chovejte se taktně a poodstupte od pisoáru. Pokud jste jiného pohlaví, požádejte o pomoc personál či jiného zákazníka. Když nikdo takový v okolí není, pomozte i na toaletě pro opačné pohlaví, klidně a bez rozpaků.

Jak informovat

Neříkejte: „Židle je tady,“ nebo „támhle u zdi je volný stůl.“ Ale: „Ke stolu je to asi tři metry“ a „židle je před vámi.“ U stolu můžete sdělit: „Sklenice je před vaší pravou rukou.“ Problémem může být pomoc při hledání odloženého kabátu nebo zavazadla, zvláště když nevidomý neví barvu. Proto je vhodné, aby si své věci umístil sám.

Jak mluvit

Nebojte se je oslovit a popovídat si s nimi. Také mají rádi společnost a necítí se sami nejlépe. I když se znáte dobře a víte, že vás mohou poznat po hlase, raději vždycky připomeňte, kdo jste, odkud se znáte nebo kdy jste se „viděli“ naposledy. Není třeba se vyhýbat výzvám, jako „podívejte se na tento předmět“ a vložit mu ho do ruky, ale ani slovům „nevidomý“, „slepota“ a podobně. Rozhodně se také vyhněte tomu, abyste v jejich blízkosti říkali „jaké je to hrozné“, „a to je nejhorší, co člověka může potkat …“. I když jenom mluvíte potichu, nezapomínejte, že ani úplně slepí nejsou úplně hluší, alespoň bohudík ve většině případů. Jejich sluch je citlivější, než ten náš.

Na rušné ulici, nebo v místnosti, kde hraje rádio, či ve společnosti více lidí, se nevzdalujte od nevidomého, aniž byste ho na to neupozornili, a sdělte také, že se vrátíte. Také nemusíte bez přestání mluvit a mluvit, to unaví každého. I ticho má svůj význam. Není nutné dělat reportáž o tom, co se děje či nachází kolem. On své okolí poznává lépe, než si myslíme a pokud si přeje popis, zeptá se. Při schůzkách dodržujte čas. Minuty čekání jsou pro nevidomé mnohem delší, než ty naše.

Užitečné informace

Sdílíme-li společný prostor, je důležité udržovat pořádek a přesnost, aby si mohli zachovat samostatnost. Každá věc musí mít své stálé místo, společně užívané předměty vracejte tam, odkud jste je vzali, a když si nejste jisti, zeptejte se. Dveře místností musí být buď zcela zavřené, nebo úplně otevřené, dvířka skříněk i zásuvky vždy zavřené (mohly by být nepříjemným překvapením i pro vidoucího). A nenechávejte ležet na zemi žádné předměty.

Co dodat na závěr? Snad jen to, že „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ (A. de Saint-Exupéry)

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 14. září 2018

 „Informace o prospěšnosti stravy založené na kompletních rostlinných potravinách je nejzásadnějším odhalením v dějinách západní medicíny,“ píše v Nové Čínské studii její hlavní autor T. C. Campbell a dodává: "Žádný lék nebo léčebný postup nemůže zajistit tak pevné zdraví jako výživa. Nemocem, které nás pomalu zabíjejí, je možné předcházet, a můžeme je pomocí správné stravy i léčit.“

V knize Čínská studie (ČS) profesor T. Colin Campbell, jedna z nejrespektovanějších autorit na výživu, rozebírá omyly soudobé medicíny, uspěchaného životního stylu, a hlavně stravu. Kniha popisuje, co zjistila více než 30 let probíhající dietologická studie – Čínská studie, která porovnávala, co jedí Američané, s jídlem v tradiční Číně, kde se už staletí konzumují stejné suroviny, převážně rostlinného původu. Stravu pak dává do souvislostí s nemocemi, které jsou v USA a v Číně časté.

Díky výzkumům ČS máme takové množství výsledků potvrzujících výhody přírodní rostlinné stravy jako nikdy. Jsou popsány v knize. Přitom za své zdraví platíme hned dvakrát: když jako daňoví poplatníci přispíváme na dotovanou výrobu potravin s velkým množstvím živočišných bílkovin, a pak, když platíme za léky a ošetření.

Výživa na lékařských fakultách a na zdravotních školách

Mezi 26 oficiálně uznávanými lékařskými obory v USA výživa nefiguruje. Jen okrajově je zmiňovaná v rámci jiných přednášek, a to jen na některých univerzitách. (U nás situace není lepší.)

Časté je, že lékaři nevzdělaní v oblasti výživy předepisují obézním diabetikům mléčné nápoje s vysokým obsahem sacharidů, pacientům, kteří chtějí zhubnout, stravu s vysokým obsahem masa a tuků a pacientům s osteoporózou doporučují větší konzumaci mléka. Lékařská neznalost v oblasti výživy způsobuje mnohá poškození. Už jen slova o tom, že pacient má zdraví ve svých rukou, lékaře popudí. Léčba stravou je např. u srdečních nemocí (jak dokazuje ČS) opravdu účinná, ale představte si odborníka na výživu, jak školí kardiochirurga!

Jednou z nejzávažnějších příčin syndromu vyhoření u lékařů je pocit, že jejich léčba nepomáhá pacientům tak, jak doufali. Podle výzkumů 50 % amerických lékařů syndrom vyhoření zažívá. A medicína odhazuje svou největší zbraň – změnu stravování a životního stylu.

Zajímavá výzva autora ČS           

Dr. Campbell v Nové Čínské studii kromě jiného vyzývá úřady a instituce placené z veřejných prostředků, aby přestaly podporovat nesmyslné reklamy na léčiva ve veřejnoprávní televizi. Pokud to není možné, pak by měl být vyhrazen stejný vysílací čas diskusím o vlivu výživy na lidské zdraví. Tyto instituce by měly jednat v souladu se zájmy daňových poplatníků.

Změníme se?

Většina z nás však žije v nevyvratitelné víře, že tabletky a lékařské zákroky jsou jediným způsobem léčby našich nemocí. A navíc člověk většinou netouží po změně – 99 % lidí (v USA) se stravuje nesprávně. Je pro ně obtížné dívat se na to 1 % a říci: „Ano, oni mají pravdu, my se mýlíme“. I tihle lidé ale budou nemocní…

Čerpáno z 2. vydání Čínské studie T. C. Campbella, vydalo  nakladatelství Svítání (www.svitani.eu).

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 16. únor 2018

 Cyklus dvanáctiletí se pomalu ale jistě uzavírá. Začal Krysou v roce 2008 a skončí Vepřem koncem roku 2019. Nacházíme se tak v období, kdy vládnou stále slabší a pasivnější energie. Díky tomu je pro nás vše stále těžší a více vyčerpávající. Pokud chceme v tomto posledním období dvanáctiletého cyklu něčeho dosáhnout, musíme tomu věnovat velmi mnoho energie, a to není dobře. Naše vyčerpání by mohlo být tak silné, že by nás mohlo oslabit na velmi dlouhou dobu. Navíc vyčerpání velmi dobře vnímáme (obvykle na podvědomé úrovni) jako ohrožení. A víme, že člověk reaguje na ohrožení pouze třemi možnými způsoby: bojem, útěkem, nebo hrou na „mrtvého brouka“.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 27. únor 2018

Zahoď kila s Diochi - osobní zkušenost terapeutky Hanky Grasslové

Celé roky jsem se snažila hubnout, vypadat dobře, tak nějak jsem se snažila.
Jako bývalý vrcholový sportovec, který byl za mlada vystaven pravidelnému celodennímu tréninku, jsem záhy po skončení závodění začala přibírat. Ze začátku pomalu, pak rychleji, až jsem se kolikrát dostala na astronomická kila.
Tam jsem dostala šok, nasadila dietu, začala se více hýbat, a kila šla dolů. V okamžiku, kdy jsem dosáhla kýžené váhy, jsem přestala a vrátila se do starých kolejí. Tak to šlo roky, desetiletí.
Posledních 10 let (začalo to hlavně po narození syna, kdy jsem deset kilo už dolu nedostala) začala být funkčnost mého snažení nižší a nižší.
Prostě člověk může držet diety, běhat, a jakmile přestane, tak to jde zpět. A s přibývajícími léty nahoru šupy dup a dolu řehole.

Jelikož dvacet let pracuji s bylinkami, zjišťuji stav a harmonii v těle, pomáhám lidem s problémy, podívala jsem se tentokrát na ten svůj z jiného úhlu!

Podívala jsem se na tukovou tkáň trochu jinak. Obsahuje totiž největší úložiště toxinů, a když tělo nedokáže z důvodu oslabení ledvin, jater a lymfy a i jiných orgánů vyloučit toxiny z těla, začne si je ukládat do tuků. Nám se v této době nic moc zásadního z hlediska zdravotního neděje, jen se pomalu, ale jistě začínáme obalovat tukem, zalívat vodou a začínáme se silně překyselovat. V okamžiku kdy nám naše kouzelné zrcadlo neodpoví na otázku, kdo je v zemi zdejší ze všech panen nejkrásnější: „Vy má paní“, změníme stravu, někdy hodně razantně, začneme se hýbat, týdny, někdy i měsíce a nic. Ptáte se proč nic? Vždyť dělám, co můžu, jím zdravě, hýbám se a tuky nic.

Odpověď je jednoduchá. Je třeba opět vyladit tělo!

První fáze - odkyselení. Kde je kyselo, tam je vše stažené, ztuhlé, a nic nemůže dobře fungovat. A co ještě? Kde je kyselo, tam je i velké množství plísní, bakterií, virů a náš imunitní systém ztrácí přehled. Naše tělo se místo chrámu stává velkou odpadní popelnici.

Druhá fáze - dorovnat energetiku orgánů. Podpořit vylučování látek z těla, které tam nepatří, dodat minerály, podpořit střeva, ledviny, lymfatický systém.
Zaměřila jsem se sama na sebe a začala dorovnávat. Začala jsem nejdříve Estrozinem 10x 3 a Diocel biominerálem 10x 3, abych zharmonizovala hormonální systém - i vzhledem k věku, a dodala minerály. Stačila jedna lahvička od každého.

Překyselení, zaplísnění a u mě celoživotní oslabení ledvin – proto jsem nasadila jsem Diocel v menších dávkách 8x 3, k tomu Supracid na překyselení 1x 3 a Sagradin na vylepšení stavu střev a na plísně. Od každého jsem dvě balení. Po této kůře jsem si naměřila orgány a překyselení v normě, a konečně přišla řada na Lipodestron.

Třetí fáze – pálit tuky. V okamžiku, kdy jsem dorovnala orgány v těle, snížila plísně, i jiné zátěže, přišla řada na pálení tuků. Nasadila jsem Lipodestron 2x 2, k tomu aby se udržel stav orgánů Diocel 8x 3 na ledviny, Vistaclear 1x 3 na játra. K tomu jsem pila čaj Maytenus na podporu hormonálního systému a míchala jsem ho s Citrusem aurense, který také pomáhá pálení tuků v těle.

Začala jsem se cítit volněji a lehčeji, cítila jsem příval energie. Začala jsem cvičit, nejdříve jednou týdně, dnes už i vícekrát, upravila jsem si stravu a začala si přestavovat sama sebe jako hubenou krásku.
Dnes je tomu skoro rok. Mám o 15 kilo méně, jsem plná energie, mám radost ze života, věci mne baví. Kamarádka mi asi půl roku sledovala a přidala se ke mně. Pak se přidala další. Řekla jsem si, že toto je třeba podpořit. Scházíme se dohromady, cvičíme pilátes, chodíme plavat, vyměňujeme si recepty na dobré jídlo a máme se skvěle.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 22. říjen 2017

Acháty jsou pro české sběratele jedny z nejoblíbenějších drahých kamenů, hlavně pro jejich různorodost a barevnou pestrost. Vyskytují se v dutinách mandlovcových hornin (hlavně melafyru) kde ve vrstvách chalcedonu, křemene a opálu narůstaly od stěn do vnitřku v různých barvách, a někdy uvnitř nacházíme i krystaly křemene nebo ametystu. Křemičitá hmota vyplnila tyto dutiny po uniklých sopečných plynech z tuhnoucí lávy a postupným srážením se vytvořily takto nám známé achátové proužky, které spatříme, až když kámen řezem předělíme. Vzácněji acháty nacházíme i v čedičích, porfyrech a jiných sopečných vyvřelinách.