Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 24. srpen 2016

„Na velkých hodinách času je jen jediné slovo: Teď.
Po ulici Potom se dojde k domu Nikdy."
Miguel de Cervantes

„Ahoj, nestíhám," typický pozdrav jedné mojí kamarádky – úspěšné manažerky, matky dvou puberťáků, ženy, která od doby co se známe, nestíhá a spěchá. Stres, povinnosti jsou jí věčně v patách. Jakmile dosedne, zavalí mne záplavou slov. Mluví o tom, jak v práci se to na ni valí, jak s velkými dětmi jsou velké starosti a jak se s manželem během týdne skoro ani nepotkají.

Mnoho činností, které v dospělosti provádíme, jsou zautomatizované. Každé ráno, každý den bývají stejné. Dlouhou dobu. Nepřemýšlíme o tom, co děláme. Zkrátka děláme to. Zvykli jsme si. Kam se podělo naše nadšení, sny a touhy? Někdy upadáme do sebeklamu, že se vše časem změní. Až .... děti vyrostou, až budeme mít více času a více peněz, až budeme na penzi, až budeme v práci povýšení. Čekání na AŽPAK je vysilující. S velkou měrou pravděpodobnosti nepřijde nikdy více času. Čas měří všem stejně už dnes.

ŽIVOTNÍ ENERGIE aneb „Na co jezdím?"

Při pátrání po zlodějích svého vnitřního klidu, mě napadla otázka. Jak sis zvykla pracovat s vlastní energií? Uvažovali jste někdy nad tím, na jaké „palivo" jedete? Jak vypadá benzínka, u které zastavíte, když máte prázdnou nádrž? Co vás pohání? Máte nějaký osvědčený způsob, jakým si zajišťujete přísun životní energie, optimismu?

Mojí další drogou je „tlak"

Zvykla jsem si plánovat si na každý den tolik úkolů, aktivit, že i dva lidé by měli plné ruce práce vše stihnout... Cítila jsem se skvěle, když jsem si vše večer odškrtávala. A druhý den jsem zvedla laťku... až ... až se motor zadřel... To už jsem se stala natolik závislou na své představě o „superženě", která zvládne nemožné na počkání, že jsem si musela přiznat, že nejspíš se mnou nebude něco v pořádku. Představa o tom, co vše dokážu, byla v určitém okamžiku nabíjející... A zároveň past.

Dnes si kladu další otázku: Do jaké míry potřebuji stres, tlak, hrozby, abych dokázala dát prostor věcem, které jsou pro mne zásadní a důležité? I když nové. Cítím se v nich zpočátku nejistě, nepříjemně. Mým návykem je upřednostňovat druhé před sebou a povinnost (práci) před zábavou a odpočinkem. Odkládám často své sny a přání na někdy (spíš „nikdy"). Zároveň jsem si vědoma, že pokud si nechci nechat sebrat radost a nahradit ji zcela povinností, nezbývá mi nic jiného než kousnout do „kyselého jablka". Tedy učit se upřednostňovat sebe (tam, kde je to důležité a sebezáchovné) tj. vstupovat do střetů, vyjednávat. Dělám si také čas na „nic nedělání a lelkování", čas na experimentování a uskutečňování svých (tajných) snů. Víc si hraju a víc se učím (od dětí zejména). Život už je takový. Nesnáší jednostrannost a „stojaté vody".
Dobře míněná rada: „Alespoň 60 minut denně jen pro sebe"

Když nechci znovu vyhořet – a to opravdu nechci – potřebuji se odpovědně starat o svoji energii a „dobíjet si baterky". Funguji stejně jako mobil. Celý den rozdávám sebe, svoji pozornost a energii. Když vás třeba nebaví práce, když trpíte nadváhou, žijete ve vztahu, který vás vyčerpává či máte zdravotní problém, vydáváte ještě více energie. Jste doslova konzumováni. Večer máte všeho plné zuby. Sednete si k televizi a jen tupě zíráte... Co s tím?

7 rychlých zdrojů k obnovení životní energie

• Pravidelný pohyb mi pomáhá „cítit štěstí". Dodává energii a podporuje sebevědomí. Každý den se hýbám tak, aby tělo a duše bylo v kondici. 20 – 30 minut bohatě stačí.
• Jím zeleninu a ovoce před každým jídlem a držím se principu „jez do polosyta".
• Učím se mít ráda sama sebe za všech okolností. Jsem k sobě laskavá a když se mi něco nepovede, jak očekávám (či očekávají druzí,) odpustím si. Mám přece další šanci. Učím se tím mírnit mnohdy své přemrštěné požadavky...
• Oddechuji (doslova). Celý den bývám napjatá jak struna, a tak je čím dál důležitější uvolnit nashromážděné napětí v těle. 2 až 10 minut sedím v tichosti. Přivádím pozornost k sobě, ke svému tělu, svým myšlenkám, pocitům... Zastavím se. Nechávám vše volně plynout. Pozoruji. Každý den se vylaďuji tímto způsobem několikrát.
• Vizualizace obrazy, které si promítáme „v kině" své mysli. Tyto filmy energii buď dodávají nebo naopak odčerpávají. Mám svoji vlastní sbírku pozitivních představ, zážitků, které si „pouštím" vždy, když to potřebuji. Mám obrazy cílů, kterých chci dosáhnout, snů, které chci žít. Můžete začít tím, že si vytvoříte koláž snímků, které vás nabíjejí.
• Mám „kouzelný šuplík". Když jsem „na dně" mám kouzelný „šuplík". V něm je to, co mi dodá energii. Dávám do něho symboly svých úspěchů, ocenění, které jsem získala od klientů, od přátel a rodiny. Vše, co mne povzbudilo či dojalo... Je můj zdroj inspirace (nejen když mi je nejhůře...)
• Poslouchám muziku a tancuji. Muzika má kouzelnou moc. Všimli jste si? Během okamžiku dokáže změnit náladu. Tanec uvolňuje. Dávám jim stále více prostoru ve svém životě.

Budoucnost nám nepatří. Máme pro sebe jen dnešek a kdoví, jaký bude příští den. A může se stát, že žádný zítřek už nebude. Chcete-li v životě něco zlepšit či mít jinak, pak příležitost je právě teď.

Více inspirace na www.alenajachimova.com

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 19. srpen 2016

Půjčili byste svého partnera jiné ženě či jinému muži?

Žárlivost je jedna z nejrozšířenějších duševních oblastí, kde se lidé vůči sobě a ostatním, a to zejména ve vztazích, chovají nevědomě. Lidé si myslí, že ví, co je to láska. Neví. A z toho, jak lásku chápou, pak vzniká žárlivost. „Láskou" lidé myslí určitý druh výhradního práva, určitý druh vlastnictví, a nechápou jednoduchou životní skutečnost: v okamžiku, kdy si přivlastníte nějakého člověka, zabili jste ho. Život nelze vlastnit. Nemůžete ho sevřít v pěsti. Pokud ho chcete mít, musíte nechat dlaně otevřené.

Ale po této nesprávné cestě lidé kráčejí už dlouhá staletí. Máme to v sobě tak hluboce zakořeněné, že nedokážeme oddělit lásku od žárlivosti. Jsou téměř jako jedna energie. Když jde vaše láska za jinou ženou, můžete žárlit. Jste tím rozrušená, ale rád bych řekl, že pokud žárlivost nepocítíte, budete mít mnohem větší problém – budete si myslet, že ho nemilujete, protože kdybyste ho milovala, budete žárlit.

Lidé se naučili žárlivost a lásku často zaměňovat. Ale ve skutečnosti jsou to naprosté opaky.

"Mysl, která žárlí, nemůže milovat, a naopak mysl, jež miluje, nedokáže žárlit." (OSHO)

Žárlivost vzniká z nedostatku vědomí vlastní hodnoty, strachu ze ztráty „milované" osoby, ale především nedostatku sebelásky. Začíná od lehkých zákazů a proseb (omezování styku s opačným pohlavím) a může dojít až k naprosté paranoii, kdy váš protějšek bude monitorovat váš pohyb, nahrávat telefonní hovory, montovat odposlechy...

Žárlivost ničí krom partnerství především žárlivce. Permanentní vytváření domněnek a scénářů, kterým po čase uvěří, ho vedou s naprostou jistotou do vlastní záhuby. Deprese, neadekvátní reakce v běžných situacích, podezírání a další emoční jedy začnou pomalu, ale jistě poškozovat i tělo. Asi nemusím zdůrazňovat, že orgán, který nejvíce trpí, jsou ledviny. K blokaci 2. a 5. čakry dochází téměř ve všech případech.

Jak pomoci žárlivému partnerovi?
Nedávat žárlivci to, co vyžaduje, ale jen to, co vy sami vnímáte jako součást zdravého vztahu. Pokud žárlivci dáte přesně tolik, kolik od vás požaduje, odsoudíte svůj život k trvalé nesvobodě a omezování. Žárlivec bude chtít stále více vaší pozornosti, více a více informací, slibů, gest z vaší strany, která se budou stále stupňovat a která se po čase stanou natolik vysilující, že vám seberou veškerou chuť a radost ze života. Budete neustále analyzovat své chování tak, aby se druhý necítil dotčený, jakkoli opomenutý či ublížený.

Žárlivost vychází ze strachu, který je silnější než člověk, který jím trpí.

„Vypozoroval jsem také, že když se jeden z partnerů začne chovat správně, dříve nebo později ho následuje i ten druhý. Protože oba prahnou po lásce, ale nevědí, jak jí dosáhnout. Na žádné univerzitě se neučí, že láska je umění, že jste život pouze nedostali, ale že se všechno musíte učit od nuly. Je dobře, že vlastními silami musíme objevit každý poklad, který je v životě ukrytý. Láska je jedním z největších pokladů existence. Ale místo toho, aby spolu lidé putovali a hledali lásku, krásu a pravdu, plýtvají časem v hádkách a žárlení. Buďte jen trochu obezřetní a začněte se změnou u sebe; neočekávejte to od druhé strany. Na druhé straně se to začne dít také. Úsměv nic nestojí, láska nic nestojí; když budete sdílet své štěstí s někým, koho milujete, nic to nestojí." (OSHO)

A nyní odpověď na úvodní otázku. Pokud jste na ni odpověděli „Ano!" nebo „Ne!", nepotěším vás. Právě jste vyjádřili svůj vlastnický vztah k partnerce, partnerovi. A on/ona přece není vaší věcí. Na tuto otázku lze odpovědět jen to, že vám nepřísluší o tom rozhodovat. To je pak opravdová Láska.

Přeji nám všem, abychom prožívali partnerství naplněná Svobodou a Láskou!

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 9. srpen 2016

Otec u porodu. Téma, které vyvolává odezvu či smíšené pocity, a to nejen u mužů. Není snadné si udělat jasno.

Zde nabízím svůj pohled očima muže, otce pěti dětí... Cestu k porodu jsem si hledal stále znovu. Zážitky byly stejně rozdílné jako ten který porod. Nicméně za klíčové považuji mít jasný záměr. Vědět, proč k porodu jdu a jakou roli mohu naplnit.

Nejsme stejní
Základní postoje a východiska mužů a žen jsou rozdílná. Těžko udělat kompletní výčet typických vlastností pro jednotlivá pohlaví, zmíním jen ty určující pro porod. U žen je to receptivnost, pasivita a umění plutí s proudem, pozornost na „my" – vztahy s okolím. Muži jsou aktivní a výbojní, s upřením pozornosti na „já" – sebeprosazení. Pocity a prožívání často otupují akcí. Pro ženy je mnohem přirozenější pasivita a čekání. Není dobré přebírat dlouhodobě vlastnosti opačného pohlaví. I když je muž u porodu primárně pasivní – „k dispozici a přítomen, víceméně na povel, co se potřeb a přání ženy týče", kombinuje to s akcí a se svojí jasností a přímostí. To může využít třeba při komunikaci s personálem nemocnice při prosazování přání své ženy nebo tím, že si vyjasní, zda u porodu chce opravdu být, či nikoliv.

Rozhoduj se za sebe
Otázku „Chci být u porodu?" považuji za zcela zásadní. Muž by si to měl ujasnit bez ohledu na partnerku. Autonomně. Pokud tam nebude ze své vůle, je tu riziko, že půjde sám proti sobě. Bude překračovat své hranice a nebude respektovat své potřeby. Lze to udělat na sílu a zapřít se. Nicméně potom si může odnést lecjaký šrám na duši. Je v pořádku, pokud u porodu být nechce. A i když má jasné „ano", je třeba počítat s tím, že stát se může cokoliv. Již mnohokrát došlo k tomu, že bylo nakonec všechno jinak: rodička či nemocniční personál muže od porodu vykázaly nebo dotyčný v průběhu odešel sám. Taková je realita.

Najdi si své místo
Dnes lze dobře ovlivnit podmínky pro narození dítěte dle svých potřeb a představ. A to je zároveň i výzva. Můžeme hodně ovlivnit a změnit. Počínaje přítomností partnera u porodu přes výběr porodnice a konče volbou formy porodu.
Jedna z možných rolí muže u porodu je stát se určitým nárazníkem mezi ženou a nemocničním personálem.
Žena může do porodnice přijít s již předem připraveným porodním plánem. Tam popisuje, jak si přeje, aby probíhal celý porod i poporodní péče. Lze tak již dopředu vymezit, zda chce či nechce určité medicínské postupy či zákroky, jako je například nastřižení hráze, aplikace epidurální anestézie atd. V této situaci se dobře uplatňuje jedna z mužských kvalit: chránit ženu před vnějším světem. Vytvořit pro ni a svou rodinu bezpečný prostor.

Pozor na očekávání
Velkou pastí pro muže u porodu je záměna představy za realitu. Vytvořit si dopředu představu, jak a co všechno zajistím a vykonám pro rodičku, je rizikové. A pokud budu na své představě trvat nebo si ji označím za jedinou správnou, nevyhnutelně se dostaví frustrace, pocit selhání a nedostatečnosti. Doporučuji být proto maximálně s tím, co je teď, udržovat pozornost v přítomnosti. Určitě je dobré mít záměr, jak bych chtěl prospět či ulevit, jen je třeba nechat prostor pro realitu. Potom mohu nejlépe reagovat na tu širokou paletu situací, které realita porodu přináší.

Postarej se i o sebe
Určitě doporučuji myslet na sebe a svůj komfort. Možnost prospět rodičce se snižuje s rostoucím napětím, stresem a únavou. Navíc je muž v neobvyklé situaci. Musí čekat, co situace přinese. Je zaplavován pocity, které nelze jednoduše přehlušit akcí. Proto doporučuji, aby si muž dovolil vypnout ve chvíli, vždy když to stav rodičky dovolí. A je jedno, jestli vám k relaxaci pomůže spánek, čtení novin či hraní her na mobilním telefonu, pokud to rodičku neruší.

Udělej si přípravu
Muži jsou více orientováni na mysl. Potřebují věcem rozumět a znát jejich kontext. Pro to je dobré předem vědět, do čeho jdu. Zmapovat si terén. To platí nejen pro porod, ale i pro těhotenství. Možností je dnes hodně – návštěva porodnice, předporodní kurzy, četba literatury a internet. Dobrou orientaci poskytne ebook Manuál pro muže u porodu (www.partneruporodu.cz), který provádí muže celým procesem porodu i tím, co se děje předtím (poradny, vyšetření atd.), a potom (poporodní péče) a hlavně představuje možnosti, jaké v porodnici rodiče mají, co je možné chtít atd.

Semlelo tě to
Těhotenství i porod mohou ovlivnit i psychiku muže. Může se objevit panika, strach, úzkost, ohrožení či napětí. Někdy stav vygraduje až do tělesných projevů – nervozity, roztěkanosti nebo nespavosti. Potom je dobré hledat pomoc venku. Samotný porod s sebou přináší vždy regresní náboj, kdy mohou vyplout na povrch nevědomé pocity z vlastního porodu. Když se tak stane, tak je dobré vyhledat pomoc, jinak si ten zázrak a požehnání příchodu nového života ani neužijete...

Vladimír MÜNZ – průvodce změnou
Na objednání organizuji akci POROD PRO MUŽE – jaký je; co se při porodu a v těhotenství děje mužům/ženám; role muže; být-nebýt u porodu... Dále poskytuji individuální i párové terapie, trénink Žij své mužství. Jsem vztahový konzultant v seznamce Náhoda. Více o mně na www.vladimirmunz.cz, www.zijsvemuzstvi.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 22. červenec 2016

Náš mozek miluje obrazy a představy!

Neumí rozlišit představu od reality. Když na něco usilovně myslíme a představujeme si to v obrazech včetně dialogů, zvuků, barev a pocitů, náš mozek věří, že se to doopravdy děje tady a teď. Neví, že to je "jako", takže při každé kvalitní představě spustí adekvátní biochemickou reakci a posílí daná neurospojení.

Mozek spouští "on-line" a "off-line" emoce

"On-line" emoce máme už odžité. To jsou ty, které se vážou ke skutečné situaci. Neustálým přemýšlením a mluvením o stejné situaci si však znovu vyvoláváme silnou představu a mozek si myslí, že se to děje doopravdy a dochází ke spuštění "off-line" emocí. To jsou ty, které se vážou na samotnou představu nebo vzpomínku. Tyto emoce jsou však skutečné a biochemicky měřitelné. Dochází k reálné fyzické reakci v těle.

Má to svoje klady

Můžeme si sami tak trochu zmanipulovat mozek tím, že budeme cíleně myslet na pozitivní situace nebo si představovat hezké obrazy a vize. Proto funguje například meditace a vizualizace cílů. Pokud meditujeme a představujeme si něco příjemného a hezkého, prožíváme pozitivní emoce a dochází k posilování kladných neurospojení a následné biochemické reakce v těle. A to do několika sekund! Jdou nahoru endorfiny, serotonin, dopamin, oxytocin a jiné prospěšné hormony. Síla vizualizace je obrovská. Pomocí cíleného zaměření své pozornosti na kladné vize, barvité cíle a přání a harmonické obrazy v mysli si můžeme v mozku i v těle nastolit pozitivní fyziologickou reakci, která prospívá našemu zdraví. Cílenou pozitivní vizualizací zvyšujeme svou výkonnost, zlepšujeme uzdravování v nemoci, řešíme kreativněji problémové situace, zvládáme lépe strach z něčeho a stresovou reakci. Vítězství se odehrává nejprve v naší hlavě.

Má to svoje zápory

Mozek dává negativním vjemům a situacím až pětkrát větší váhu kvůli přirozené potřebě ochrany života. Když prožijeme silný negativní zážitek, mozek je v pohotovosti a spouští on-line stresovou reakci, aby ochránil život, i když o život objektivně jít nemusí. Necháme-li svoje myšlenky svévolně pobíhat, náš mozek bude namísto deseti kladných zážitků myslet na ten jeden negativní. Postupně si začne při vzpomínání na tento zážitek pouštět silnou představu. Už víme, že mozek tomu věří natolik, že si myslí, že se to děje doopravdy. Znovu a znovu. Tak dochází znovu i k opakované stresové reakci a zvýší se produkce stresových hormonů – koktejl plný kortizolu a adrenalinu. Ve stresu se zároveň kvůli prioritě ochrany života snižuje produkce serotoninu a oxytocinu. Při dlouhodobém negativním způsobu života a myšlení můžeme postupně narušit schopnost mozku produkovat potřebné množství serotininu a oxytocinu, což může vést až k depresi. Co z toho plyne?

Pozor na myšlenky!

Cesta existuje. Bez ohledu na to, co se nám děje, si můžeme ke každé situaci aktivně zvolit vlastní postoj. Vždy se můžeme vědomě rozhodnout, co uděláme jinak. Existuje svoboda a zodovědnost, kterou nám nikdy nikdo nemůže vzít. A to je svoboda a zodpovědnost za naše vlastní postoje a myšlenky. Těmi si vytváříme vlastní realitu. Klíč tkví v zaměření naší pozornosti. V tom, kam vědomě namíříme svou pozornost, se ukrývá obrovský potenciál, který zatím ani neumíme docenit. Co si umíme představit, to se dříve či později stane i v naší skutečností.

Z hlediska neurovědy opravdu platí: na co myslíš, tím se postupně stáváš!

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 12. červenec 2016

Každý máme něco, čemu se říká „limitující přesvědčení". Jsou to zpochybňující myšlenky sebe sama uhnízděné v naší psychice na cestě životem, které posilují roli oběti. Oběť obviňuje svět okolo sebe a zdůrazňováním zranění z minulosti sebe i okolí utvrzuje v tom, že právě kvůli nim nemůže udělat to, co by udělat měla či chtěla. Je to to známé „ale"...

Ale já nemůžu, protože...

Je až s podivem, kolik energie a času věnujeme limitujícím přesvědčením a pochybnostem. Každý byl někdy v životě někým zraněn, každý má z dětství zakořeněné nějaké limitující vzorce. No a co? Čím to krmíme svůj mozek? Existuje jen jedna cesta – věnovat tutéž energii, čas a myšlenky svému potenciálu, přáním, touhám a snům. Vytvoříme tak pozitivní emoce a pozitivní „otisky" v mozku a on si k nim postupně vyšlape „novou brázdu" (http://blog.chudlikova.com/post/83946276393/mozek-umi-prekryt-stare-brazdy). Mozek není „elastický", ale „plastický". Co do něj otiskneme, to posilujeme. Dávat svému mozku i srdci dobrou stravu znamená zaobírat se svými sny, možnostmi, hodnotami. Přesuneme se tak do role tvůrce. Tvůrce svého života. Tak si můžeme vytvořit novou identitu a sebehodnotu. Takovou, jakou chceme mít. Můžeme být tím, kým chceme být!

Jsem tím, kým chci být...

Jde o to, kam směřujeme svou pozornost a čemu vědomě či nevědomě dáváme moc svými myšlenkami, slovy a činy. Je to jako když volíme záběr při fotografování, kdy cíleně zabíráme svůj „rámeček zájmu", fokusujeme svou pozornost. To v mozku posiluje adekvátní neurospojení. Už v samotných myšlenkách tvoříme to, co se stane... A protože jsme tvůrci, neseme za své myšlenky, slova i skutky zodpovědnost.

Volím svoje myšlenky, slova i skutky a nesu za ně zodpovědnost! Jsou totiž moje...

„Cokoliv mysl člověka dokáže pojmout a čemu je schopna věřit, to může uskutečnit." N.Hill

Janka Chudlíková

www.jankachudlikova.com

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 30. červen 2016

„Každý den je nový začátek. Pokud se vám něco nepovedlo... NADECHNĚTE SE. A začněte znovu!"

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 20. červen 2016

Svoboda nebo trápení? Vše je jen v naší hlavě!
Vše začíná myšlenkou a představou. Pohonem myšlenek a představ jsou emoce. Kdybychom neměli žádné potřeby, nebyl by ani důvod je naplňovat. To, jak přemýšlíme o našich potřebách, jaké emoce k myšlenkám připojujeme, jaký pohon jim dáme, takové se nám dějí situace a takové tužby naplňujeme.

Uvědomujete si, jaký druh myšlenek si udržujete v hlavě?

Jste šťastní a naplnění?
Trápíte se?
Děláte si starosti?

Podle toho, jaký druh myšlenek si udržujete v hlavě, čemu dáváte pozornost, to za pomoci emocí neustále dokola tvoříte. Cesta ven ze začarovaného kruhu existuje, ale je zapotřebí vynaložit úsilí a začít své myšlenky a emoce pozorovat. Jen to, co si uvědomíte, můžete změnit. Nenechte se tedy unášet myšlenkami, které jen spotřebovávají vaši energii a začněte je pojmenovávat a uvědomovat si je. V ten moment získáte prostor, díky kterému je postupně ovládnete. Jestliže se necháme emocí a myšlenkou pohltit bez patřičného odstupu, nezbývá prostor pro vědomou práci s myšlenkami a pro tvorbu svého vlastního scénáře.
Cestou k tomu je zklidnění, ztišení a každodenní práce na uvědomování si svého prožívání. Tzn. odklonit se od neustálého „povídání" své mysli a začít se koncentrovat na prožitek momentálního stavu tady a teď a snažit se o vyprázdnění mysli.

Trápení, starosti a deprese ztratí svou moc!
Jakmile pochopíte způsob fungování vaší mysli, začnete získávat nadhled, myšlenky postupně přestanou nekontrolovaně ovládat váš život a začnete se odpoutávat od trápení, které myšlenky s sebou nesou. Trápení a starosti nejsou ničím jiným než myšlenkami ve vaší hlavě, a kterým nevědomě věnujete to nejcennější, co máte – vaši pozornost.

Od změny myšlení, přes emoce, ke změně chování a k úspěchu.
Základním předpokladem úspěchu, je uvědomit si, že vše, co se vám v životě děje, je vaším vlastním výsledkem, je výsledkem vašeho nastavení mysli. Proto nejjednodušší cestou k nápravě čehokoliv, je být spokojený s tím, co je a začít pracovat na postupném zlepšování. Nálada mysli, která ve vás převládá, je určující pro další budoucnost, protože z nespokojenosti spokojenost nevytvoříte. Je maximálně důležité udržovat náladu mysli v přítomnosti – tady a teď. Jedině tak vzniká spokojenost. Mysl je jako magnet, který umí myšlenku přivolat, ale i vyslat. Druh myšlenky, který udržujete ve své mysli, přitahuje myšlenky stejného druhu.

Bc. Květa Exnerová
www.astrokouc.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 28. kvě 2016

Svým prvním nádechem se do naší bytosti, do našeho „osudu" zapisuje kvalita času. Je to, jako když do rozteklého vosku otiskujeme pečeť. A tuto pečeť s sebou neseme celý život ve formě talentů, které máme k dispozici a výzev, kterými musíme projít a naučit se je zvládat. Podle konfigurace pečeti se k nám chovají rodiče a celé naše okolí a do nás se otiskují programy, které pak považujeme za sebe samotné a zapomínáme, že je to jen oblek naší životní role, kterou jsme si přišli zahrát. Naším hlavním úkolem je rozpoznat tuto roli, poznat kdo jsme a naplnit se radostí ze života a z vlastního tvoření.

Každá kultura se už od nepaměti snaží popsat děje života svým vlastním a specifickým způsobem. Astrologie k tomu použila řeč symboliky planet, I-ting má svou Knihu proměn, numerologie používá čísla.

Jeden z nejkrásnějších systémů je určitě obrazová symbolika Velké Arkány Tarotu. Představuje mystickou cestu Duše za sebezpoznáním vlastního božství. Od principu 0 – Blázen, která představuje čistou energii bez poznání až k 21 – Vesmír, který je o realizaci toho, kým ve skutečnosti jsme a nikdy jsme ani být nepřestali.

Životní symbol a pak navazující životní cykly jsou předem dané kvalitou doby našeho prvního nádechu a je zbytečné se těmto faktům bránit, protože fungují nezávisle na naší osobní vůli. V tomto světě nic nevzniklo vůlí ega, ale vše vzniká jen vůlí vědomí v nás. Vlastně lze říci, že naše tělo a mysl je použita vědomím, k realizaci svých záměrů. Pokud se s pokorou poddáme tomuto proudu, tedy přijmeme to, kým skutečně jsme a přestaneme si hrát na to, kým bychom chtěli být, pak se dostáváme do stavu, kdy cítíme spojení se svým zdrojem, se svým božstvím a přesně víme, co kdy máme udělat, cítíme vnitřní sílu a sebevědomí plynoucí ze srdce místo z mysli.

Životní symbol a symbol duše
K tomu, abychom zjistili, jaké dary člověk získal do vínku, a jakými výzvami má projít, potřebujeme datum narození, ze kterého se vypočítá životní symbol a symbol duchovní cesty, tj. symbol duše. Životních symbolů je 21 + 0 Blázen. Životní symbol odpovídá osobnosti, která se projevuje ve vnějším světě. Symbol duše odhaluje nitro a vnitřní energii, která formuje projev osobnosti ve vnějším světě. Je to duchovní zdroj, ze kterého osobnost čerpá energii.

Životní cykly – tzv. roční růstové symboly
Růstový symbol se mění každý rok, každý rok nám přináší nové úkoly ke zvládnutí. Jsou stejně jako životní symbol dány datem našeho narození a začínají životním symbolem.
Tímto vás zvu na cestu poznání toho, kým skutečně jsme, skrze symboliku Velké Arkány Tarotu a jejích životních cyklů.

Návod na výpočet životního a duševního symbolu
Životní symbol osobnosti a duše zjistíte tak, že sečtete den a měsíc svého narození a k této číslici přičtete rok narození. Číslice se sčítají pod sebou. Získáte čtyřmístné číslo, které znovu sečtete. Pokud je číslo větší než 21, pak sečtěte i toto dvoumístné číslo.
Růstový symbol získáte součtem dne, měsíce a roku, ve kterém jste měli poslední narozeniny. Číslice se sčítají pod sebou. Získáte čtyřmístné číslo, které znovu sečtete. Pokud je číslo větší než 21, pak sečtěte i toto dvoumístné číslo.
Příklad: 11.6.1954
17 1971 = 1+9+7+1=18=1+8=9
V tomto případě je 18 symbol osobnosti a 9 symbol duše.
Růstové cykly
Jsou roční „výukové" lekce, které začínají a končí narozeninami. Výpočet se provádí tak, že se k poslednímu roku, kdy byly narozeniny, připočte den a měsíc narození.
Např. 11.9.1954 – poslední narozeniny proběhly v roce 2015
2015
+ 11
+ 9
2035 = 2 + 0 + 3 + 5=10 Roční lekce z 10 – Kolo štěstí

21 Stezek – 21 zastavení duše na cestě životem

Velká Arkána Tarotu
0 – Blázen představuje lekce v odvaze, vědomí prosté strachu, extáze a vrcholné zkušenosti
I – Mág představuje lekce v komunikaci a dokonale načasovaného sdělení, umění inspirovat a motivovat okolí jak mluveným, tak psaným slovem
II – Velekněžka představuje lekce v intuici, sebedůvěře a schopnosti být sám sobě zdrojem
III – Císařovna představuje lekce o principu lásky prodchnuté moudrostí, podporou, starostlivostí a krásou. Potřeba dávat a přijímat lásku
IV – Císař představuje lekce konfrontace mezi osobní mocí, autoritou a vůdcovství. Umění inspirovat a vést druhé
V – Velekněz lekce učení sebe i druhých. Umění postavit se starým obavám, vyřešit tíživé rodinné vztahy. Přenést svou nabytou moudrost do každodenního života
VI – Zamilovaní představuje lekce Lásky – sjednocení ve vztazích. Schopnost lehce navázat vztahy, ale i schopnost okamžitě pochopit, v čem budou jeho slabé i silné stránky
VII – Vůz představuje princip změny a stability, pohybu a klidu. Schopnost přizpůsobit se neustálým změnám, střídání aktivity a klidu
VIII – Vyrovnání/Spravedlnost lekce z umění harmonie, rovnováhy, spravedlnosti a nové orientace
IX – Poustevník představuje princip dokonání, potřeba prostoru a objevování svých vnitřních světů
X – Kolo štěstí je umění využití příležitostí, průlomu, úspěchu a hojnosti. Schopnost přizpůsobit se změnám
XI – Síla je lekce odvahy, moci, mravní síly, vitality, vášně a vůle, zkrocení svých vnitřních démonů
XII – Viselec je lekce zřeknutí se a popření starých vzorců. Umění vidět nové perspektivy, vzdávání se překonaného, schopnost víry a oběti
XIII – Smrt je lekce z odpoutání, vykročení vpřed, osvobození se z pout, proměna, transformace
XIV – Umění/Mírnost je lekce z umění integrace, syntézy, synergie a alchymie životních protikladů a vytváření harmonického celku
XV – Ďábel je princip umění smyslu pro humor, který si člověk zachová i ve chvílích trápení, touhy a pokušení
XVI – Věž je princip popření starých struktur a jejich nahrazení strukturami novými, očištění, zbourání a znovustavění
XVII – Hvězda je lekce ze soběstačnosti a využití talentu, kterého si okolí váží, umění sebedůvěry a sebeúcty bez egoistických potřeb
XVIII – Měsíc je umění volby, rozhodnutí mezi cestou vnitřní opravdovosti a bezpečnou cestou, všemi očekávanou, schopnost rozpoznání iluze
XIX – Slunce jsou lekce ze spolupráce, týmové práce a partnerství
XX –Aeon je lekce z pronikavého úsudku a hlubokého vhledu, pozorování, pochopení, že vše má svou širší perspektivu
XXI – Vesmír/Universum – jsou lekce jednoty, individuální existence, vnitřní celistvosti a sebeuskutečnění

Bc. Květa Exnerová

www.astrokouc.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 12. kvě 2016

.....aneb čeho všeho se můžeme vzdát, aby se nám lépe žilo?

• Přestaňte si stěžovat

„Můžete si stěžovat, že růže mají trny, nebo mít radost z toho, že trny mají růže." (Ziggy)

• Zbavte se svých připoutaností

„Moudrý člověk se nikdy nenechá spoutat žádným z lidských potěšení." (Bill Vaughan)

• Nesnažte se udělat dojem na své okolí

„Nesnažte se ohromit ostatní, naopak je nechte, ať ohromují vás." (James R. Fischer, Jr.)

• Zbavte se potřeby mít vše pod kontrolou

„Tím, že necháte věci plynout, všechno bude vykonáno. Ve světě vyhrávají ti, kteří umí nechat věcem volný průběh." (Lao Tzu)

• Vzdejte se poraženeckých myšlenek

„Mysl je úžasný nástroj, pokud je používána správně. V opačném případě se stává velmi destruktivní." (Eckhart Tolle)

• Přestaňte obviňovat ostatní

„Člověk může mnohokrát neuspět, ale to stále ještě není porážka. Porážkou je, když ze svého neúspěchu viní ostatní." (John Burroughs)

• Zbavte se kritiky

„Svůj čas věnujte zlepšování sebe sama. Na kritiku ostatních vám tak nezbude čas." (Ch. D. Larsen)

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 22. březen 2016

Probouzelo se přenádherné jitro,
odhalovalo svou existenci z pod prosvítajícího bílého oparu.

Zahradník se těšil, až vyvstanou k vidění celé záhony Květů,
o které tolik týdnů usiloval v cípu parku,
i když tam už skoro nikdo nechodí.

"Proč jsi nás vysázel až tady?" ozvalo se náhle nedaleko něho.
Otočil se po hlase a viděl jen chvějící se Tulipány a Narcisy v jeho blízkosti.
"Proč jsi nás vysázel až sem?" zazněl hlas ze stejného místa."Sem nikdo nechodí, kdo nás bude obdivovat?" zlobily se Narcisy. Zahradník údivem polkl, nezmohl se na slovo.
Až když se výčitka opakovala, chystal se k odpovědi, když tu náhle ticho přerušil bzukot mnoha včel, které se sem začaly snášet.
Létaly od jednoho květu k druhému a bylo jich čím dál víc.
Květiny umlkly a zahradník už dál nečekal, obrátil se a chvátal pryč;
rozhodl se, že půjde osázet i další kouty do nekonečna dokonale ostříhaného parkového trávníku.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 29. prosinec 2015

Znáte někoho, kdo zhubnul pomocí nějaké diety a i po několika letech si svou sníženou váhu v pohodě a bez dalších diet udržel? Určitě někdo takový existuje, ale těchto lidí bude pravděpodobně velmi malé procento a štíhlé, vysportované tělo bude jejich hlavním životním tématem. Proč tedy valná většina hubnoucích znovu a znovu „bojuje" se svou nadváhou, snaží se cvičit, hlídat si jídelníček, počítat kalorie a vytoužený výsledek se dostavuje jen na krátkou chvíli?

Odpověď je poměrně jednoduchá. Trvalé snížení váhy není o počítání kalorií, o mučení se denně ve fitness, ale o změně myšlení, životních postojů, o změně vnitřních přesvědčení, protože v našem životě neexistuje nic, co by nejdříve neprošlo naším mozkem a naším myšlením. Co člověka nutí se zvednout a jít se najíst nebo jít si zacvičit? Jedině mozek. Mozek a mentální programy v něm uložené v podobě neuronových drah určují to, co si vybíráme k jídlu nebo v jakou dobu jíme. Lidská psychika je určující pro to, jak bude vypadat tělo a vůbec celý život.

Metoda NLP – neurolingvistické programování je psychologickou metodou, která pracuje s myšlením, s podvědomím a vnitřními přesvědčeními. Pomocí jednoduchých technik umí pomoci člověku rozpoznat a následně změnit, tzv. přeprogramovat mozek a jeho programy. Hubnutí musí začít v hlavě, protože cokoliv vychází jen z vůle, může fungovat jen chvilku a pak se znovu obnoví staré podvědomé programy a dochází k jo-jo efektu. Lze to přirovnat k počítači a tiskárně. Pokud se vám nelíbí výstup na tiskárně, nebudete přeci pracně gumovat a přepisovat písmenka na vytištěném papíře, ale jednoduše změníte obsah v počítači.
Metoda NLP – neurolingvistické programování má řadu účinných technik, pomocí kterých lze nahlédnout do podvědomí daného člověka a velmi efektivně nežádoucí programy, vedoucí k nadváze změnit. Jestliže chodíte denně kolem zrcadla a pokaždé se při pohledu do něj otřesete hrůzou, jak tlusté je vaše tělo, je to již zvyk, který je pevně usazen v podvědomí a jen změnou jídelníčku nebo cvičením ho neodstraníte. Nebylo by jednodušší, nejdříve změnit tento zlo-zvyk a teprve potom nechat tělo, aby se měnilo samo?

NLP umí přeprogramovat váš vztah k jídlu, ke cvičení, ale především sami k sobě a k životu. Jakmile se přestanete prát s vaším mozkem pomocí vůle, půjdou kila dolů prakticky sama a uvolníte velké množství energie, které jste až doteď vynakládali na boj s programy ve vašem mozku a jeho myšlením. Uvědomte si, že mysl ovládá tělo, takže naučit se ovládnout svou mysl, je v hubnutí to nejdůležitější. Nemusíte pak již nikdy držet žádné diety.

www.vedomehubnuti.cz
Květa Exnerová

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 18. listopad 2015

Přihlaste se do Proměny s Diochi a získejte jedinečnou možnost ozdravení organismu, zvýšení fyzické kondice a zlepšení zevnějšku.